Praha - Gábor Tompa je vysoce ceněný režisér, který během posledních dvaceti let tvořil v mnoha evropských zemích i v USA. Nevyhnul se ani Praze - v minulé sezoně na Nové scéně nazkoušel úspěšného Ionescova Nosorožce a s Národním divadlem bude spolupracovat i v sezoně nadcházející. Jeho domácím působištěm ovšem zůstává Maďarské divadlo v Kluži, které pod jeho vedením sklízí úspěchy po celém světě především za své novátorské tendence.
Čeští diváci měli možnost poznat jeho kvalitu a originalitu naposledy na loňském Mezinárodním festivalu Divadlo, kde soubor zahrál adaptaci Bergmanových Šepotů a výkřiků. Další příležitost se naskytne zanedlouho - právě příští víkend totiž přijíždí Maďarské divadlo z Kluže do Prahy.
Tamní scéna se zrodila už před více než dvěma sty lety jako první maďarský divadelní soubor v rumunské Transylvánii. I dnes je dotována rumunským ministerstvem kultury a všechna její představení jsou provázena simultánními překlady do jazyka většiny obyvatel.
Gábor Tompa, který stojí v jejím čele od roku 1990, se vzhledem ke svému původu jeví jako ideální šéf takového ústavu - pochází z rumunského Târgu Mureş, kde se narodil do maďarské rodiny. A právě on koncem roku 2010 zrežíroval inscenaci Leonce a Lena, s níž Maďarské divadlo nyní míří do Národního divadla.
Komedii napsal slavný německý revolucionář Georg Büchner v roce 1836 v touze uspět v dramatické soutěži nakladatelství Cotta. Jako pravý umělec ovšem nestihl termín uzávěrky a text mu byl netknutý vrácen zpět. K jeho inscenaci pak došlo až o celých šedesát let později, kdy ho uvedlo mnichovské divadlo Intimes Theater.
Od té doby si však suverénně vydobyl místo na repertoárech mnoha světových scén (ty české nebyly výjimkou). Snad i proto, že se zdaleka nejedná o prostoduchou veselohru.
„Leonce a Lena je hra z doby, kdy bylo Německo rozdrobeno na osmdesát státečků - a zároveň je to první dramatické dílo, které tak výjimečným způsobem pracuje s principem odosobnění a odděluje myšlenku od slova. Postavy si jako zlobivé děti pohrávají se smrtícími hračkami, ničí je, aby nalezly svou individuální svobodu," říká Tompa.
Připodobnění k dětem a hračkám se také stalo hlavní myšlenkou režisérovy inscenace. S hojnou pomocí scénografky potažmo kostýmní výtvarnice Carmencity Brojboiu, která s ním spolupracovala i na pražském Nosorožci, stvořil Tompa pestrobarevné figurky pohybující se po polorozpadlém světě. Kromě rokokových paruk a výrazného líčení budou k vidění rumunské herecké osobnosti jako Loránd Váta, Balázs Bodolai či Enikő Györgyjakab.
Především však divadlo z Kluže předvede v Praze novátorský režijní přístup k již klasickému textu. Přístup, který by možná pro Národní divadlo - jakožto instituci reprezentující divadelní tvorbu vlasti - měl být samozřejmostí. To naše se poslední roky teprve snaží protlačit do repertoáru mnohé extravagantní inscenace, jež se - někdy více, jindy méně - blíží onomu modernímu přístupu k divadlu.
Budiž mu přičteno k dobru, že kromě odvážných kroků, které ne vždy skončí dobře - jak už to ostatně u odvážných kroků bývá - podstupuje pravidelně konfrontaci se soubory v tomto směru o něco zběhlejšími.
Leonce a Lena. Maďarské divadlo v Kluži. Stavovské divadlo, 23. a 24. března od 19 hodin.
