Londýn - Držitelem letošní Turnerovy ceny se v pondělí stal favorizovaný třiačtyřicetiletý sochař Martin Boyce z Glasgow. Jedno z nejprestižnějších výtvarných ocenění na světě spojené se sumou 25 tisíc liber převzal v Baltic Centre for Contemporary Art v severoanglickém Gatesheadu.
Boyce přenáší do galerií veřejné a venkovní prostory. Základem jeho instalací jsou prvky a zařízení z veřejných prostor (stoly, stromy, lavičky), které přetváří v díla inspirovaná modernisty. Zároveň používá prvky moderního designu i současného umění. Mezi jeho trademarky patří i instalace s mobily.
V Baltic centru vytvořil jakýsi park. Ze tří bílých sloupů v jedné z místností udělal stromy a na strop umístil baldachýn s osmihrany představujícími bílé listí. Další listí leží spadané na zemi - pro změnu vyrobené z voskovaného hnědého papíru. Centrem instalace je pak stolek na knihy přetvořený „v hravou kreaci".
Absolvent Glasgow School of Art vysvětluje, že ho zajímá právě přenos prostředí na jiné místo a do jiného materiálu - tedy jeho slovy to, jak spolu navzájem souvisí mentální a reálný prostor. Recenzenti souhlasí, že Boyceovy instalace přetvářejí okolní prostor. Navíc podle nich mají podmanivou atmosféru a jsou hřištěm pro fantazii. „Může se vám zdát, že jde o divadelní výpravu; že jste v noční klubu nebo v městském parku o půlnoci," píše se v recenzi jeho díla.
Nominován byl za to, jak "jeho práce odkrývají nová napětí a kontrasty". Šéf pořádající instituce Tate Nicholas Serota po vyhlášení označil Boyce za umělce, který díky kvalitě svých prací roste v mezinárodně uznávaného autora.
Po Liverpoolu z roku 2007 je to podruhé ve 27leté historii ceny, co se výstava čtveřice kandidátů koná mimo Londýn. A vůbec poprvé, kdy se vyhlášení konalo mimo prostory domovské instituce Tate.
Pořadatelé doufali, že přesun negativně neovlivní návštěvnost, a že naopak „vývoz" pomůže tamní výtvarné scéně, turismu i Turnerově ceně samé. A sázka jim vyšla. Výstavu finalistů průměrně navštíví 70 000 lidí, do Gateshadu od zahájení expozice 21. října přijelo už 100 000 lidí.
Počínaje letoškem se mají v budoucnu ve vyhlášení střídat každý druhý rok další anglická města; mezi „výjezdy" se cena vždy vrátí do Londýna. V roce 2013 vyhlášení proběhne v Londonderry.
Prestižní ocenění pro britské výtvarné umělce do 50ti let se udílí od roku 1984; funguje jako barometr toho nejsoučasnějšího dění a pravidelně rozdmýchávala debaty o identitě moderního umění. Stejně tak kritici cenu často obviňovali, že upřednostňuje politicko-občanské postoje děl i jejich autorů před „uměleckou kvalitou".
Mezi čtveřicí nominovaných autorů byli letos hned dva sochaři ze Skotska. Kromě vítěze i nejmladší letošní adeptka, osmatřicetiletá Karla Blacková. Doplnili je londýnská filmařka Hilary Lloydová (46) a čtyřiačtyřicetiletý malíř George Shaw ze Severního Devonu.
Blacková, reprezentantka Skotska na letošním benátském bienále, ve svých velkorozměrných skulpturách kombinuje materiály jako role papíru či plast s každodenními "holčičími" věcmi (rtěnky, oční stíny, pěny do koupele, laky na nehty i celofánové obaly). "Její sochy v sobě mají křehkost. Hrozí v každém okamžiku zhroucením, pádem či pláčem - nebo výbuchem," píše se v odůvodnění nominace.
Filmařka a videoartistka Lloydová využívá ve své tvorbě video, fotografii i obrazové prezentace. Často jsou součástí jejích děl i samotná zařízení a programy, s nimiž pracuje. Zachycuje městské prostředí, zejména stavby a architekturu, ale i měsíc či číšníky v kavárně čekající na zákazníky. Obrazovky řadí do linií a sloupců a nesouvisející obrazy pak vytvářejí zvláštní vzory.
Jediný letošní malíř Show zaznamenává šedivé jednotvárné městské krajiny a prázdná zákoutí odkazující na jeho dospívání v Coventry. Lidské figury na nich nejsou - autor říká, že lidé, se kterými vyrůstal, jsou k jeho dílům jen "kdesi přidružení".
Své obrazy navíc maluje barvami Humbrol, které se používají na plastikové modely letadel, lodí a aut. To ještě zesiluje neskutečnost a melancholii jeho vzpomínek na dětství. „Jsou to takové skromné barvy - nemaluju přece život a smrt Ježíše," vysvětluje autor.
Turnerova cena patří mezi nejdůležitější výtvarné ceny na světě. Klání si zakládalo na kontroverzní nálepce a po vyhlášení výsledků se pravidelně mluvilo o tom, kdo z finalistů položil otázku o hranicích moderního umění. Této poloze svědčila vítězství excentriků ze skupiny Young British Artists, jako byl Damien Hirst, a shodovalo se to i s nastavením britských médií, která tradičně vyhledávají nová jména a čerstvé impulsy.
V dalších letech však začala vítězit méně nápadná díla, což žurnalisté nesli dosti nelibě. Soutěž se dál snaží udržet punc neodhadnutelnosti, ale v souladu se současnými trendy se stále víc projevuje příklon k subtilnějším tématům a méně provokativnímu zpracování. Navíc dnes už publikum i společnost máloco překvapí - právě i díky Turnerově ceně.
Vlny kritiky vyvrcholila loni. Novinářům se nominovaní autoři zdáli příliš staří a jejich díla příliš usedlá; tedy aspoň na poměry ceny, která přidělila vítězství pravidelně blikajícímu světlu v prázdné místnosti, jak dodnes neopomíná zmínit žádná zpráva.
Podle letošních ohlasů se však média na novou situaci - zdá se - adaptovala. Hned první reakce označily sestavu za silnou. Další komentáře si všímají toho, že tři ze čtyř autorů nejsou z Londýna, který byl centrem uměleckého dění za časů "mladých divochů". Konstatují však, že i to poukazuje na dospělost britské výtvarné scény.
Videoprocházku galeriií ze serveru BBC najdete zde
