Svit sídlí na pražských Vinohradech v domě bývalých telekomunikací. Je to trochu industriál, ale nijak zvlášť hýčkaný - jednoduše vyčištěný prostor s betonovou podlahou a okny zakrytými panely. Mezi nosnými sloupy uprostřed haly byl z překližky postaven malý, úzký prostor, jakýsi kabinet kuriozit.
Výstava kreseb, kterou doplňuje několik velkých pláten, působí odlehčeně. Tužkou na zdi napsané názvy jsou koncentrací Mertova humoru, trochu bizarního a filozofujícího, hodně osobního.
Obrazy středního, malého až titěrného formátu se jmenují Naděje v mohyle hrdinné praporečnice, Poučení o rozkoši II, Bolavé zuby nebo Komando u Platónovy jeskyně. Jsou tu drobné práce, miniatury, například Tomík, tužkou nakreslený dětský obličejík s trochu zlověstným výrazem, jež kurátora přivedl k zajímavému postřehu. "Víme, že je to pitomost, ale z dětských tváří jako by čas od času vyhlédla budoucnost pirátů silnic, sociopatických válečníků nebo agresivních individuí, která nám někde v baru rozbijou ciferník za nevhodně opětovaný pohled," píše ve výstavním bukletu.
Tomík je skicou k malbě nazvané Tom. Znalce Mertova díla potěší ještě několik takových předobrazů. Podle kurátora jich je ale minimum, autor cíleně nevytváří skici. "Práce na papíře mu umožňuje formulovat rychle a ve stručnosti. To je opak velkých maleb, v nichž jde často o alegorii nebo nějaký symbol, často tam vstupuje výrazný patos nebo jiná silná komplexní emoce. Tady to jsou náznaky, výtvarné momentky. To je asi důvod, proč se kresbám paralelně s malbou věnuje," myslí si Ptáček.
Jednu ze "skic" měl doprovodit nový obraz. Na výstavě ale nevisí. "Pracoval na něm rok a nakonec ho nepovažoval za dostatečně dobrý. Říkal, že je moc mertovský, že ho nemůže pustit," prozrazuje kurátor, podle kterého má výtvarník vždy rozpracováno několik pláten najednou a ještě se neustále vrací k už hotovým, i několikrát vystaveným.
Práce na papíře, na který nejčastěji nanáší vodové a akrylové barvy, skoro nelze předělávat, což jej do jisté míry osvobozuje. "Může jít jinou cestou než tou tíživou pracností," shrnuje kurátor. I tady si ale Merta našel způsob, jak se k práci vrátit a pozměnit ji. "Ne že by chtěl kresbu významově obrátit, ale přemýšlí o ní, zkoumá, jestli emoci, kterou chtěl zachytit, vystihl dostatečně."
K přepracovávání dostal malíř nečekanou příležitost. Výstava měla být otevřena už vloni v prosinci, kvůli pandemii se vernisáž o půl roku posunula. "Když se to oddalovalo, Jan Merta si ty kresby vzal a velkou část z nich vyrámoval a ještě na nich pracoval. Takže se to před měsícem znovu rámovalo," popisuje kurátor. Na některých dílech tak přibyly detaily, které je drobně významově posunuly.
Práce na papíře doplňuje několik pláten. Tím největším je Lekce pantheismu z roku 2009. Představuje školní chlapecké záchody, konkrétně černě natřenou stěnu a pod ní žlábek, u kterého dospívající Jan Merta debatoval se spolužáky o existenci Boha.
Podobné spojení banálního, osobního a existenciálního lze předpokládat také u ostatních prací, i když je divák třeba ne vždy odhalí. Modročerná kresba Poklona sice doslovně zachycuje skloněnou hlavu a pěšinku ve vlasech postavy v úklonu, nezvyklost zobrazení a gejzír trčících vlasů na zátylku však vzbuzuje nepříjemné tušení. Jako by poklona byla vynucena tvrdým pohlavkem. Představu, že odletující vlasy by také mohly být úlomky roztříštěné lebky, divák raději rychle zaplaší.
Akrylový obraz Pláně podle barev, který je blíž malbě než kresbě, hraje duhovými barvami okrajů horských nebo snad skalních horizontů. Do scenerie jsou vklíněné dvě souložící postavičky nakreslené jednoduchou linkou, což výjevu propůjčuje charakter prehistorického jeskynního umění. Křehké a ohnuté figurky zároveň představují dojemný symbol lidského pachtění.
Mezi šedesáti obrazy je snadné najít ty sympatické a srozumitelné, jako je hlava s nadýchaným účesem režiséra Davida Lynche, maska s hypnotizujícíma očima Šamana nebo křehké postavičky Strašáků. Mnohem víc děl však bude zpočátku nejasných. Jejich barevnost, ostré, zvláštně nerovné nebo rozpité hrany a názvy napoví jen málo. Přesto osloví.
Galerie Svit uspořádala už tři výstavy osmašedesátiletého Jana Merty, kterého zastupuje: ty první dvě se jmenovaly Dezert a Předkrm. Menu tedy završuje trilogii.
Výstava
Jan Merta: Menu
Galerie Svit, Praha, výstava potrvá do 14. srpna.
