Recenze - Divadlo Letí má minimálně jedno záslužné specifikum na české divadelní scéně - uvádí výlučně současné dramatické texty, častokrát ve světové nebo alespoň české premiéře. Jedním z nich je také hra německé dramatičky Felicie Zellerové s názvem Rozhovory s astronauty. Ve vynikajícím překladu Zuzany Augustové ji uvedlo Letí jako poslední premiéru letošní sezóny, ve Studiu Švandova divadla.
Inscenace vychází z divacky oblíbeného scénického čtení a v době premiéry se v podstatě nacházela někde na pomezí scénického čtení a divadelních situací. Podle úvodního slova umělecké šéfky Martiny Schlegelové se ostatně bude v průběhu jejího trvání na repertoáru s největší pravděpodobností rozvíjet. V den premiéry tedy měly herečky, k romě rekvizit, k dispozici i texty hry, což ale nijak nekazilo celkový dojem z představení.
Mobily a diáře vs. gumové rukavice
Rozhovory s astronauty jsou konverzační komedií o dvou vzájemně protnutých a zcela odlišných vesmírech. Na jedné straně stojí úspěšné "self made-women" se svými smartfouny, na straně druhé jsou jejich au-pair/uklízečky/hromosvody z chudšího vesmíru. Ten první se jmenuje Všeněcko, těmi druhými jsou Ukulele, Šlohensko, Čérsko nebo Mongoloidsko. Ty první jsou neustále v práci a nemají na nic čas, ty druhé sní americký sen, starají se o děti a o domácnost a jsou mizerně placené. Ale za to žijí v zemi, která jim dá příležitost mít cokoliv. Pokud si na to najdou čas.
Text Felicie Zellerové je slepenou koláží výkřiků mladičkých vychovatelek a vystresovaných top dogs, ve které ale není težké se orientovat, a to nejen díky překladu Zuzany Augustové, ale také a především díky řežijnímu uchopení Natálie Deákové.
Scéna Daniely Klimešové je poměrně prostá - čtyři stoly se čtyřmi různými dekoracemi, za nimiž sedí žena v černé sukni a bílé košili. Tento kostým je zjednodušený dress code všech moderních, dynamických a prosperujících společností, ve kterých tyto mladé, kreativní a flexibilní ženy pracují na řídících pozicích. Stačí si ale navléci gumové rukavice a z velké šéfky je podřízená au-pair. Každá ze čtyř hereček se tak hned několikrát za představení objevuje jak v roli matky, tak v roli služky.
Vuitónka + teplá večeře = ráj
Všechny rodiny jsou v podstatě jednou modelovou situací. Ukazují nám ženu na vedoucí pozici, která se snaží o prakticky nemožný úkol, a sice skloubit dohromady starost o děti, domácnost, manžela a práci. Manželé těchto žen a otcové (či otčímové) dětí, se pak na scéně ani fyzicky nevyskytují, neboť jsou úspěšní astronauti, manažeři nebo kdo-ví-co a přicházejí domů až v půl desáte, nebo možná později, nebo možná ten den nepřijdou vůbec.
Děti jsou malými tyrany, kteří si neustále vynucují pozornost a chudinky východo-vesmírné au-pair jsou těmi vykořisťovanými oběťmi, které v tom všem musejí běhat s úsměvem a bez názoru, aby třeba jednou také měly na boty nebo kabelku značky "tusinikdynemůžudovolit".
Tento konflikt dvou vesmírů nabízí spoustu komických situací a každodenních starostí světa, který snad nikomu není úplně cizí. Incenace je chytrá, vtipná a hlavně brilatně zahraná. Zuzana Onufráková, Barbora Poláková, Jana Strykové a Hana Vagnerová jsou zkušenými, byť mladými, herečkami, které se v komické rovině pohybují s nadpozemskou lehkostí astronautek.
Mezi rolemi přepínají nejen pomocí rekvizit, ale hlavně celkovou změnou charakteru a dávají tak představení jasný řád. Jejich herecké výkony a stavění situací jsou o to více fascinující vzhledem ke skutečnosti, že text prakticky po celou dobu čtou. Bez přehánění je nutné říct, že jsou to právě tyto čtyři aktérky, co inscenaci zaručuje živost a postupnou proměnu směrem k ještě lepšímu diváckému zážitku.
Od oběti k tyranovi a zase zpět
Přestože Rozhovory s astronauty jsou vkusnou zábavou, která bude jistě divácky velmi populární, text Felicie Zellerové nabízí víc, než jen komické stereotypy, na které se Natálie Deáková a Letí omezilo. Au-pair jsou ve Studiu Švandova divadla příliš velkými chudinkami a všeněcké Powerfrauen příliš velké usurpátorky. Přitom stačilo jen trochu ukázat jejich lidskou stránku a celá výpověď inscenace by se od konverzační frašky posunula k něčemu hlubšímu.
Manažerky jsou totiž mimo jiné také matkami a mají neustálé výčitky. Opravdu se snaží dělat všechno perfektně a jsou neustále ve stresu, frustrované a zoufalé. Tak zoufalé, že jsou dokonce ochotné požádat o registrované partnerství se svou au-pair, protože bez ní si svůj život už nedokážou představit (narozdíl od života bez manžela).
Vedle této scény pak krásně kontrastuje situace, ve které se z jedné au-pair stane uznávaná architektka a přemýšlí o najmutí si své staré nejlepší kamarádky, ovšem zase na pozici au-pair. Sama se tak vlastně pasuje do role té, kterou dřív nenáviděla. Právě o tyto nečernobílé situace inscenace přišla, vinou svého zjednodušení na genderové a kastovní stereotypy.
I přesto se ale jedná o velmi povedený divadelní projekt s úrovní, na kterou jsme u divadla Letí zvyklí. Kromě adaptace vyjimečného textu přináší incenacé také uvolňující, inteligentní zábavu a výborné herecké výkony. A je tak událostí, kterou byste si v příští divadelní sezóně neměli nechat ujít. Také z toho důvodu, že se zaručeně posune zase někam dál.
Felicia Zeller: Rozhovory s astronauty. Režie: Natália Deáková. Překlad: Zuzana Augustová. Dramaturgie: Marie Špalová. Scénografie: Daniela Klimešová. Hrají: Zuzana Onufráková, Barbora Poláková, Jana Stryková, Hana Vagnerová. Premiéra 3. června 2012 ve Studiu Švandova divadla na Smíchově
