Recenze - Román Černí psi zastává v díle dnes už klasika britské literatury Iana McEwana vcelku zvláštní místo. Nezapadá mezi jeho lehce šokující prvotiny, ve kterých provokoval bizarními tématy, sexuální otevřeností i perverzí. Stejně tak není ani postmoderní hříčkou, jako jeho dnes asi nejslavnější dílo Pokání, v němž si zase autor pohrál se čtenáři a jejich interpretací knihy.
Oproti posledním McEwanovým knihám, Sobotě a Na Chesilské pláži, jsou Černí psi zase málo "epičtí" - obsahují na autora nezvykle mnoho líčení přírodních krás stejně jako zdlouhavého niterného hloubání. V první řadě je však román Černí psi založen na ideologii a politickém přesvědčení, což nemá v jinak apolitické McEwanově tvorbě obdoby.
McEwan napsal román Černí psi v roce 1992, relativně krátce po pádu Berlínské zdi a zhroucení totalitních režimů ve střední a východní Evropě. Kniha vyšla v češtině už před třinácti lety a bohužel zapadla. Druhé vydání vychází v novém překladu.
Malé velké tragédie
Mohlo by se zdát, že západní intelektuály nemusely události na druhé polovině kontinentu až tak „pálit". Ale jak dokazuje McEwan i protagonisté knihy Bernard a June, je tomu právě naopak.
Kromě stálého pocitu ohrožení daného lety strávenými za studené války byl McEwan stejně jako mnozí intelektuálové poválečné generace nucen přehodnotit dřívější postoje a nějakým způsobem se vyjádřit k poblouznění ideály komunismu, které postihlo dříve či později většinu lidí ze vzdělanějších kruhů.
Každý se s následným rozčarováním vypořádal po svém: někteří jako konzervativec Bernard se uchýlili k materialismu a racionálnímu nazírání na svět; jiní, jako třeba jeho manželka June, naopak utekli k náboženství, mysticismu nebo jednoduše životu v přírodě.
Třebaže spolu s vypravěčem románu, zetěm Bernarda a June, zavítáme i na pověstné bourání Berlínské zdi, nakonec spíš než o politice a ideologiích je ale McEwanův román především další variací na autorovo stěžejní téma: rodina a partnerské vztahy.
Jakkoliv jsou pasáže líčící politické zrání hrdinů a změny v Evropě zajímavé, mnohem působivější jsou zdánlivé drobnosti, ony "malé tragédie" a nešťastné náhody, které odnepaměti hýbou lidskými osudy a poznamenávají životy lidí víc, než si sami uvědomují.
Do této kategorie spadá i na první pohled malicherná scéna, během níž chce Bernard chytit a zabít vážku, nad jejíž krásou se o chvíli předtím June rozněžňovala. Svou zaslepeností a necitelností nejenže June ublíží, ale rovněž ji přinutí poprvé se zamyslet nad tím, zda udělala dobře, když si ho vzala. Což by se už během líbánek asi stávat nemělo.
Celkový dojem ze svatební cesty nevylepší ani setkání s obrovskými černými psy, kteří June napadnou, aniž si toho Bernard vůbec všimne. Tito "ohaři duše" - bez ohledu na historku, která se v souvislosti s nimi traduje - pro June představují spíš než konkrétní hrozbu ztělesnění symbolického zla, která na ni v jejím příštím životě číhá.
Co si navždy neseme sebou
Jak málo stačí, aby se z lásky stala svazující klec. I tak by se dala popsat osobní rovina románu Černí psi. Manželství Bernarda a June je založené na nepochopení, zklamání a neochotě obou zúčastněných ustoupit a podřídit se. A je možné, že to vše začalo už na jedné mýtině ve Francii krátce po válce, kde se mladičká, zamilovaná a v mnohém naivní June poprvé setkala s realitou života.
Kde pochopila, že život, který ji čeká, nebude jen plný ideálů a blýskavých vážčích křídlech, ale i krutosti, hlouposti a sobectví. Stačilo by málo a vše by se odvíjelo jinak; ale nestalo se a oba protagonisté si někdejší viny a zklamání ponesou navždy s sebou.
|
Čtěte také: Cizinci ve městě připomínají, jak McEwan léčil šokem Na McEwanově pláži jsou trable se sexem i slovy Keira se ptá: jak film zachytí smrt všemocného autora |
Černí psi nepředstavují v McEwanově tvorbě zásadní milník, podle některých kritiků je tato kniha spíš malá odbočka, z níž se autor později opět vrátil k strhujícím psychologickým hrátkám s lidskými osudy. Je to však zajímavý pohled na jednu stránku dějin druhé poloviny 20. století viděný perspektivou jednoho nepovedeného manželství a v každém případě stojí za přečtení.
Ian McEwan: Černí psi. Překlad Ladislav Šenkyřík, 155 stran, doporučená cena . Doslov Ladislav Nagy. Odeon, Praha 2009.
