Naopak v posledních 15 letech prestiž Bartuszové zejména v cizině obrovsky rostla, soudí list. Její abstraktní bílé sádrové sochy byly k vidění roku 2007 na přehlídce Documenta v německém Kasselu, později v pařížském Centre Pompidou, vídeňském Mumoku či letos na Benátském bienále. Teď komplexní pohled na její vize, intimní práce i zakázky pro veřejná prostranství nabízí Tate Modern.
"V roce 1962 naplnila Mária Bartuszová kondom sádrou, kterou nechala ztvrdnout, umístila ji na podstavec a nakonec odlila v hliníku," připomíná jiný list The Standard jednu z pracovních metod tvůrkyně. Práce bez názvu měla reprezentovat strom ve větru a jedná se o nejranější dílo, které nabízí londýnská výstava. Protože kýženého efektu skutečně dosahuje, stejně jako jiné autorčiny práce zrcadlily přírodní procesy od deště přes tání sněhu po klíčení, "říká to vše podstatné o tiché magii pozoruhodné, příliš málo známé sochařky", shrnuje The Standard. Ten řadí retrospektivu v Tate Modern k nejlepším letošním výstavám v Londýně.
Neobvyklá metoda sochařce přinesla obrovskou tvůrčí svobodu. Díky ní mohla typickou bílou sádru tvarovat do forem, jež navozují jemnost, vřelost, vitalitu, a přitom určitou zranitelnost. Za nejlepší díla na přehlídce list označuje ta kombinující materiály - například sádru s kamenem nebo s dřevem.
Sádru modelovala tím, že ji lila do kondomů či nafukovacích balonů a nechávala je prasknout. Jindy hmotu stlačovala vlastním dechem a tělem, nořila do vody, případně stahovala provázkem. K některým metodám ji inspirovaly hry s malou dcerou. "Výsledkem jsou neobyčejné plastiky ze sádry, jejichž prostřednictvím chtěla Bartuszová zhmotnit dokonalý tvar. Podle finanční situace odlévala díla také do hliníku a bronzu," doplňují Hospodářské noviny.
Výstava, jež v Londýně potrvá do 16. dubna příštího roku, zahrnuje přes 80 děl z autorčina katalogu. Ten eviduje přes 500 položek. "Svět sochařství si definovala k obrazu svému," shrnuje odkaz slovenské umělkyně Frances Morrisová, ředitelka Tate Modern. Slovutná anglická instituce už před šesti lety do sbírek zakoupila šest děl Bartuszové.
Mária Bartuszová se narodila v Praze roku 1936 a odmalička se chtěla věnovat sochařství. Její zahradní plastiky inspirované ptáky představila významná výstava Expo 58 v Bruselu. Po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se výtvarnice s manželem, rovněž sochařem Jurajem Bartuszem, v 60. letech odstěhovala na Slovensko. Působila převážně v Košicích, kde roku 1996 zemřela.
Letos jí slovenská prezidentka Zuzana Čaputová udělila Řád Ľudovíta Štúra in memoriam. Loni vyšla slovensky i anglicky její monografie připravená Gabrielou Garlatyovou. Ta je také s Juliet Binghamovou autorkou katalogu nynější výstavy v Tate Modern.
Některá díla Bartuszové lze v těchto dnech spatřit v pražské Galerii Rudolfinum na výstavě o křehkosti nazvané Fragilités. "Přitom se mnohým z těchto děl rozesetých po východním Slovensku nedostává patřičné péče a jméno autorky se v Česku jen zvolna dostává do povědomí. Význam díla této pražské rodačky museli objevit teprve v zahraničí," připomínají Hospodářské noviny, že pražskou Národní galerií avizovaná retrospektiva děl Bartuszové v roce 2015 se po organizačním nezdaru tiše vytratila z programu.
Podle českého deníku je Bartuszová mimo jiné jednou z průkopnic takzvaného ekofeminismu. Splynutí s přírodou bylo zásadním prvkem jejího tvůrčího procesu. Chodila na dlouhé procházky v okolí Košic, sbírala byliny, cvičila jógu, četla o zen-buddhismu. Své práce v 80. letech často fotografovala venku. Zdůrazňovala tím jejich splynutí s přírodou.
Nynější přehlídka v Londýně se koná navzdory četným komplikacím. Napřed byla posunuta kvůli pandemii, letošní vernisáž zase odložilo úmrtí královny Alžběty II. Kurátoři se též museli přizpůsobit skutečnosti, že Tate Modern kvůli jinému programu změnila výstavní sál. Práce Bartuszové nakonec zabírají pět místností.
