Praha - Když někdo nafotí 15 tisíc fotek a tvrdí o sobě, že není fotograf, může to být z čiré skromnosti nebo proto, že fotografii využívá jako prostředek ke sdělení daleko závažnějších věcí.
V případě Jacoba Holdta je pravdou obojí. Dánský fotograf a politický aktivista zahájil v galerii Langhans výstavu svých fotografií, jež má výmluvný název USA 1970 - 1975.
Soubor, který na výstavě čítá několik desítek fotografií, pořídil Holdt v polovině 70. let, kdy křížem krážem procestoval Spojené státy.
"Fotografie má velkou moc a já jí využívám k tomu, abych lidem ukázal, jakými trpí předsudky, zejména těmi rasovými," říká vysoký a šlachovitý Dán lehce donquichotského vzeření s rozevlátými vlasy a copánkem z vousů.
Žil ghettech, spal v luxusních mansardách, znal se s gangstery, feťáky i slavnými režiséry, obědval se špióny KGB a opil se senátorem Rockefellerem.
Připomíná to pohádku: třiadvacetiletý mladík se vydává do světa poznat život. Domů posílá dopisy plné překvapení z chudoby, s kterou se v Americe setkává. Rodiče odmítají drastickým popisům věřit a k narozeninám mu posílají fotoaparát.
Z krátkého výletu do USA se stává pětiletá odysea, při které na dění kolem sebe pohlíží očima někoho, kdo vyrostl v "sociálně zabezpečeném evropském státě" - jak označuje rodné Dánsko.
Vidí sociální nerovnosti a bídu, kterou Američané už těžko vnímají - protože se se postupně "institucionalizovala".
Jednoduchá síla a vizualita jeho snímků inspirovala dánského režiséra Larse von Triera při psaní scénářů k "americkým" filmů Dogville a Manderlay. Na konci prvního z nich běží série Holdtových fotek a do toho David Bowie zpívá: Bojím se Američanů.
- Oficální stránku projektu American Pictures najdete ZDE
Holdt na kerouakovské cestě potkává největší společenské zatracence, žije s nimi ve slumech a ghettech. Je svědkem drastických každodenních scén, ale i osamění.
"Lidé si vás domů nezvou jen kvůli tomu, že vás chtějí pohostit, ale hlavně proto, že čekají, že je budete bavit, chtějí si popovídat - nebo jen tak mít vedle sebe nějakou bytost."
Byl sice pět let bezdomovcem, nikdy však nemusel spát po širákem. Je přesvědčen, že být tulákem v Americe je daleko jednoduší než v Evropě: Američané snadněji navazují krátkodobá přátelství na jedno použití.
Podle Holdta si (paradoxně) netáhnou břemeno třídního dělení. Sotva utratil peníze za jídlo, i ti v největší nouzi se s ním podělili.
Do Dánska se Jacob Holdt vrátil bez iluzí a kamarádů, kteří přišli o život v potyčkách nebo se předávkovali; zato s patnáctitisícovou sbírkou fotografií.
Otec-kněz záhy uspořádá fotoshow, aby protestantskému okolí dokázal, že syn za mořem nebyl prostitutem ani feťákem, ale fotografem.
Promítání slaví velký úspěch, Jacoba objevují média a brzy se připravuje vydání knihy American Pictures. Vydavatel se po vyprodání chystá i k celosvětové edici tehdy Jacoba osloví KGB a nabízí spolupráci.
Šlo právě o jeho fotky, chtěli je využít v antiamerické propagandě. Holdt ale nechce poškodit tehdejšího prezidenta Cartera, který se snaží prosazovat lidská práva. Zastavuje celosvětové vydání a dostává se do právního sporu s vydavatelem.
"Býval by byl teď ze mě boháč. Místo jsem zůstal věrným svým chudým," vzpomínal v Praze na tehdejší soudní štvanici.
Teď se jeho Americké obrázky dostávají do Česka. Nové vydání má na svědomí francouzský kurátor a Holdtův znovuobjevitel Paul Cottin: "Když jsme mu před třemi roky volali, abychom mu nabídli spolupráci a znovuvydání knihy, odmítl. Tvrdil, že není fotograf a že to tedy asi nepůjde."
Nová edice American Pictures je v Langhansu k mání za 800 Kč; nedávno byla publikace nominována na cenu Deutsche Börse 2008.
Jacob Holdt: USA 1970 1975. Galerie Langhans, Praha. Výstava trvá do 20. ledna 2008. Oficiální stránky galerie najdete ZDE.
TIP: Kino Světozor uvede 27. listopadu oba "americké" filmy Larse von Triera inspirované Holdtovými fotgrafiemi: od 18:30 Dogville a ve 20:45 Manderlay.
