Ženský herecký tandem doplní herečka Ivana Chýlková. Uvádět se bude na scéně Švandova, v rámci Léta hereckých osobností.
Jaká je vaše postava Báry?
Nemůžu nic moc velkého prozrazovat. Snad jen řeknu to, že hraji ženu mezi čtyřiceti a padesáti. Stejně jako jiné postavy, tak i ji život dostal do situace, kdy se cítí sama a zdá se jí, že není schopna dobře komunikovat s okolním světem. Není to nějak líčeno zatěžkaně, je to o situacích v každodenním životě.
Je vám v něčem podobná?
Nevím, čím to je, jestli tím, že se s Patrikem tak dobře zkouší, nebo jestli je ta postava tak dobře napsaná, ale ta role je mi mnohem bližší víc, než jsem čekala. Ani nevím, jestli Eva hraje Báru, nebo jestli Bára vychází z Evy - prostě se mi to prolíná.
Jaká je vůbec spolupráce s režisérem Hartlem?
Velmi svobodná. Patrik je člověk, který má u vás autoritu ne z moci, ale z úcty. Navíc se ho nemusíte bát. Zároveň mu věříte, cítíte se s ním bezpečně, má u vás respekt. A když má nějakou připomínku, nemusíte se bát mu oponovat.
Čím podle vás hra diváky může zaujmout?
To nejsem schopná říct. Teď už se tím moc nezabývám. To jsem mohla řešit, když jsem to četla. Snad se v ní někteří diváci poznají. Když uvidí určité situace, může se jim zdát, že něco podobného mají doma. A když to uvidí jakoby u sousedů, najednou jim to přijde směšný. A tím pádem to není tak tragické.
Bude se vaše postava vyvíjet?
Určitě. Je to je tak vždycky, je to velmi zvláštní, až taková magie S Ivankou Chýlkovou a Janem Krausem už dvanáctým rokem hrajeme hru Nahniličko a i ta se neustále vyvíjí. Stane se, že něco po pěti letech dostane silnější důraz, a po sedmi letech se vracíme k tomu prvnímu, ale v jiné podobě. Jakoby každé představení zrálo a časem se prohlubovalo.
