reklama
 
 

Holanec, Faust, Hitler. Herci tvoří historii bez klišé

3. 10. 2012 9:06
Románem Herci se Václav Holanec zařadil mezi "klasiky" české fikce

Recenze - Studená válka? Neskončila na konci osmdesátých let 20. století, kdy se Moskvě rozpadlo impérium na východě Evropy. Její konec přišel v polovině let šedesátých, kdy se společnou mírovou dohodu chystali podepsat John Fitzgerald Kennedy a… Adolf Hitler, živý a zdravý. Válku neprohrál, naopak - patří mu celá Evropa, Němci jsou v Moskvě i na Kavkaze, Stalin živoří někde za Uralem.

Znáte? JFK se s Hitlerem setkává  v románu známého tvůrce žánru alternativní historie Roberta Harrise Fatherland (česky jej vydal pod názvem Otčina před 19 lety Riopress, zanedlouho vychází nové vydání v Knize Zlín). Další příklady žánru? Michael Chabon a Židovský policejní klub či Philip K. Dick a Muž z vysokého zámku. Jen namátkou jsem zmínil dva autory a dvě díla, která mám rád.

Z českých autorů se alternativní historii věnovali či věnují Josef Nesvadba (Peklo Beneš, 2002) a Jan Drnek (Žáby v mlíku, 2007). Oba, každý po svém, se chopili Mnichovské dohody - v díle Nesvadbově získal  Beneš v roce 1938 pro svoji zemi neutralitu, podle Drnka československé vojsko odvrátilo Hitlerovu agresi a protiútokem zahnalo wehrmacht až k Vídni.

Nově se ke „klasikům" tuzemské historické fikce přiřadil Václav Holanec. Mezi prozaiky debutující úspěšný scenárista si za knihu Herci vysloužil Literární cenu Knižního klubu.

Na scéně roku 1956

Václav Holanec šel ještě dál. Oproti svým kolegům nevytvořil jednu alternativní skutečnost, narýsoval dvě, a navíc přidal příběh s historií tak, jak se skutečně stala. Tři stostránkové, navzájem nezávislé povídky se odehrávají v jednom roce (1956), na scéně jednoho (významného, ale nejmenovaného) pražského divadla, vždy s jedním obsazením, byť ten, kdo byl za Zápotockého ředitelem, je v příběhu „za Masaryka" obyčejným pěšákem. Třeba.

Zastavení první? Odehrává se na pozadí historických událostí tak, jak je známe. U moci jsou komunisté, prezidentem je Zápotocký, vládne dělnická třída. V divadle vrcholí přípravy na premiéru Fausta. V hlavních rolích se mají představit Nebřenský a Mildner, dva z věhlasných herců své generace. A dobří přátelé. Pak Mildner emigruje a v divadle nastává známé - podepisuje se petice, která má Mildnera odsoudit (stejně jako tomu bylo o několik let dříve v případě Jiřiny Štěpničkové - ve skutečnosti). Přichází nový herec Matěj Bednář, komunista, který za války prošel koncentrákem, jsou tady další - Kočař, ředitel, Pilar, jeho nohsled, mladičké herečky Vrábelová a Luskačová a další. Někdo si dokáže zachovat tvář, jiný jde tvrdě za svým, někdo ze strachu mlčí.  Někdo se stane konfidentem. Komunistické Státní bezpečnosti nebo gestapa. Ale to už jsme v příběhu druhém. Nebo třetím?

Holanec na malé ploše vystavěl uzavřené příběhy se společnými hlavními hrdiny a scénou. Herci neoslňují „velkými pravdami" v podobě laciných klišé, frází a floskulí, které by nás mohly v souvislosti s historickým pozadím jednotlivých příběhů napadnout. Žádné pracovní lágry, hrdinové, kteří končí na šibenici nebo pod gilotinou. Herci jsou všední a všední jsou i jejich osudy. Pozor - všední neznamená nudné.

Kdo by byl lepší prezident? Moravec, nebo Masaryk?

Václav Holanec si se čtenářem hraje. Ale není to hra, která nudí. Naopak. Je zábavné sledovat, kolik „historických" faktů si autor dokáže vymyslet a vzájemně prokombinovat se skutečností. Německo druhou světovou válku neprohrálo. Naopak, má atomovou bombu a ovládá půlku světa. Spojené státy na jaře roku 1946 přicházejí s novou doktrínou, Truman jako první použije termín „studená válka". Československo?

Pořád rozbité, pořád bez Sudet, pořád pod vládou Berlína, který má na Hradě slouhu v podobě protektorátního prezidenta Emanuela Moravce. Ale čas změn pomalu přichází. Německo ztrácí vliv na dobytých územích a chce jednat o návratu k Evropě roku 1939. Osmělují se  i Češi. Tu a tam zmizí obraz Moravce (když chce Kočař, ředitel divadla a konfident gestapa, ukázat, že změny vítá, sám jej sundá ze zdi), lidé nosí trikolóry, na 16. listopadu 1956 je svolána velká studentská demonstrace, která vrcholí stávkou vysokoškoláků a - herců.

Stejně tak příběh třetí. V něm Holanec mění historii puče v únoru 1948. Podle něj se Gottwaldovým milicím postavila armáda a komunistická strana byla postavena mimo zákon. Ale i tady dochází k pomalým změnám. Po osmi letech demokracie se prezident Jan Masaryk rozhodl, že společnost je natolik dospělá, že komunisté mohou být opět vpuštěni na politické kolbiště. Jak zareagují naši Herci? Co Nebřenský a Mildner, jejichž kariéra pomalu končí? A jak mladičké herečky Vrábelová s Luskačovou? A nadaný dramatik Pavelka?

Každý po svém, a přeci stejně jako v prvních dvou příbězích. Charakter člověka se utváří jinde a jinak než politickým zřízením a kdo je sketa v diktatuře proletariátu, bude sketou i za Hitlera nebo Masaryka.

Václav Holanec, zkušený scenárista, vykročil na cestu prozaika. A vykročil správnou nohou. Herci jsou výborná knížka. Má myšlenku, přináší poselství, ale především - nápad. A výborně se čte. Střídmý jazyk bez zbytečných příkras, živé dialogy (připomeňme, že Holanec je úspěšným scenáristou), žádná místa, která by byla vysloveně hluchá a sloužila jen jako výplň, kterou méně trpělivý čtenář znuděně přeskočí.

Václav Holanec: Herci. Knižní klub, Praha, 2012, 364 stran. Doporučená cena 259 korun.

autor: Marcel Kupka | 3. 10. 2012 9:06

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama