Recenze - Fotografické dílo Gerti Deutsch začíná v polovině třicátých let a končí zhruba v polovině let šedesátých. Průžez jejím dílem představuje až do konce dubna výstava v Rakouském kulturním fóru (bývalé kultovní Fotochemě).
Životní příběh Gerti Deutsch začíná na Moravě, kde se tato budoucí fotografka narodila do dobře situované židovské rodiny, s matkou z Olomouce a otcem z Českého Těšína. Jejím snem bylo stát se pianistkou, takže vystudovala na vídeňské hudební akademii, nicméně kvůli zdravotním problémům se nemohla hudební kariéře začít věnovat. Takže místo hudby si vybrala jiný kreativní obor - v té době velice moderní a rozšířenou fotografii.
Náckové ji vyhnali do Londýna
Ovlivněna byla nejen světem hudby, ale také dalšími formami umění, zejména progresivním Bauhausem. Jako žena to v relativně maskulinním světě fotografie neměla zpočátku vůbec jednoduché. Proto se přestěhovala do Paříže a Londýna, kde věřila v lepší pracovní uplatnění. Nástup nacismu v polovině třicátých let ji přiměl se v Londýně usadit nastálo. A právě tento moment je klíčový pro její další fotografickou kariéru.
Od roku 1938 začíná pracovat v nově vzniklém obrazovém časopise Picture Post, který spolu s americkým časopisem Life znamenal výraznou prezentační platformu pro moderní fotožurnalismus. Britský Picture Post byl v té době výrazně liberální a antifašisticky zaměřený. Gerti Deutsch zde pracovala na volné noze spolu s budoucími hvězdami fotografie jako byl Felix H. Mann či Werner Bischof. Později vytvářela fotoreportáže i pro další časopisy, jako byl například The Tatler, Harper's Bazar nebo švýcarský Atlantis.
V počátcích své fotografické kariéry (během studií na Grafickém vzdělávacím a výzkumném ústavu ve Vídni) se věnovala především portrétní fotografii, v této době ještě využívala velkoformátové fotografické techniky ve studiu.
Spodní část expozice je poněkud nekonzistentní, nicméně ukazuje různé polohy Gertiny tvorby. Z jejího ranného období můžeme na výstavě vidět ukázky z malého portoflia, jednu z nejzajímavějších částí expozice. Komorní formáty fotografií adjustované na kartonech 10x15 cm byly původně sepnuty do drobného sešitu, který umožňoval rychlou prezentaci autorských snímků.
Tématicky se fotografie pohybují od portrétní fotografie, přes pečlivě komponované pouliční snímky, až po formální městská zátiší. Je zde patrný posun od statické fotografie pořizované na větší formát z počátků její kariéry k fotožurnalismu, reprezentovanému v té době lehkým, moderním kinofilmovým aparátem Leica.
Vystavené snímky jsou zlomkem z celého portfolia, jedná se však, stejně jako ve všech ostatních případech vystavených snímků, o autentické, dobové zvětšeniny, často lehce poškozené, poškrábané, s ohnutými či olámanými rohy. To je jedna z velkých předností expozice, ukazuje původní fotografie, nikoliv sterilní novodobé printy. Další část spodní expozice je pak věnovaná především portrétní fotografii, zejméne hudebníků, zpěváků a jiných umělců.
Eseje pro obrazové časopisy
S blížící se druhou světovou válkou se Gerti Deustch začala naplno věnovat reportážní fotografii, které byl v obrazových časopisech dáván na dnešní poměry nebývale velký prostor. Pro časopis Picture Post vytvořila Gerti Deutsch jádro svého fotografického díla, v průběhu dvanáctileté spolupráce vzniklo přes 64 rozsáhlých fotografických esejů. Většina z nich se tématicky dotýkala války a s ní spojenými problémy.
První zakázka, kterou pro tento magazín Gerti vytvořila, byla série o dětských transportech z Rakouska a Německa, kdy byly židovské děti před nastupujícím nacizmem masově odváženy do Anglie pod záminkou výletu na prázdniny. Další její reportáže se věnovaly práci válečných zahraničních korespondetů, válečným černým trhem. Po válce se Gerti Deutsch vracela fotografovat do Rakouska následky válečného konfliktu, navrátilce z války, materiálně i morálně zdevastovanou zemi.
Z tohoto období prací pro Picture Post máme možnost na výstavě vidět, v prvním patře expozice, jak vybrané originální dobové zvětšeniny pro časopis, tak ukázky obálek a především přetištěné dvoustrany časopisu s fotografickými repotážemi. Zde můžeme jen závidět, jak velký prostor se fotografii v časopisu dával, a jak citlivě a vkusně s ní bylo zacházeno.
Fotografické eseje mívaly mezi 12 a 25 fotografiemi, různých formátů na ploše několika dvoustran, doplněné pouze krátkým textem. Rozsáhlé sety fotografií měly propracovanou obrazovou skladbu, rytmus, byly na sebe napojovány jak formálními, tak obsahovými prvky. V době neexistence televize představovaly obrazové časopisy důležitý kanál vizuální komunikace, jejichž význam začal klesat až dlouho po skončení války.
V této době se Gerti Deutsch obrátila opět k portrétní fotografii, a v polovině šedesátých let přestala fotografovat úplně.
Gerti Deutsch není fotografka, která v průběhu své kariéry vytvářela nezapomenutelné, výrazné obrazové ikony. Její síla naopak tkví v systematické, dlouhodobé, precizní práci obrazové novinářky, která byla schopna naplno využít všech vyjadřovacích možností v té době moderního a mocného fotografikého média, vytvářet komplexní obrazové eseje, vyprávět komplikované příběhy čistě obrazem.
To vše na ploše vyhraněného a velmi vlivného obrazového časopisu ve formě a na takové ploše, která je i dnes těžko představitelná. Propojení s naším domácím kontextem je pak příjemným bonusem a dalším důvodem, proč se na výstavu zajít podívat. Další práce Gerti Deutsch je možné spatřit i na další výstavě Vienna's Shooting Girls v Židovském muzeu ve Vídni.
Gerti Deutsch - Fotografie 1935 - 1965. Galerie a přednáškový sál Rakouského kulturního fóra v Praze. Praha 1, Jungmannovo náměstí 18. Výstava potrvá do 30. dubna.
