Kresby Karla Malicha z poslední doby vystavuje ode dneška Galerie Zdeněk Sklenář ve svých prostorách na Smetanově nábřeží v Praze. Výstava se jmenuje Tonutí v kráse a představuje kresby pastelem a tužkou z několika posledních let, doplňuje je drátěná plastika, pro Malicha charakteristická. Výstava potrvá do 31. ledna.

Čtyřiaosmdesátiletý autor při dnešní vernisáži spolu se dvěma dalšími výtvarníky, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým pokřtil monografii Resonance, kterou galerista Zdeněk Sklenář vydal o několik generací mladšímu Federicu Díazovi.

Karel Malich začínal v 50. letech krajinomalbou. V šedesátých letech přešel od empirické tvorby k abstrakci. Přistoupil k radikální, nekonvenční formě abstrakce. Chtěl uchopit prostor zevnitř a boural pevný tvar. Grafiky, koláže a kresby tohoto období jsou reflexí Malichova vztahu ke krajině a způsobu vnímání mikrosvěta, který jej v mládí obklopoval.

Vycházejí ze zkušenosti osobitého prožitku přírody jeho rodiště v Holicích, jejich okolí a především tamního kameneckého kopce, přetransformovaného do sestavy geometrických prvků a linií. Obrys kopce, který se objevuje v grafikách, temperách i kvaších už na začátku 50. let, se nadále stal symbolem, objevujícím se v další tvorbě.

Další zlom v Malichově tvorbě nastal počátkem 70. let, kdy již mezinárodně uznávaný autor nesměl publikovat svá díla a uzavřel se v ateliéru. Začal se zabývat proměnlivými energiemi, proudícím vzduchem, pohledem na mraky. Pastely z první poloviny 80. let patří ke stěžejní etapě Malichovy práce, ve které autor zásadně přehodnotil realitu okolního světa do subjektivních vizí překračujících smysly uchopitelný prostor.

Od roku 1982 se v kresbách objevuje tvar ovoidu, který nadále Malichovy často velmi komplikované a zdánlivě chaotické vize propojuje. K druhé poloze patří kresby, které se soustřeďují na zachycení světelných událostí v jejich tvarových proměnách. Ty posléze vyústily do větších pastelů, které Malich na konci 80. a 90. let vytvořil.

Kresby z nedávné doby, které představuje současná výstava, jsou minimalistické, blíží se až dětské kresbě a zachycují autorovy Radosti či Radostné okamžiky, jak znějí názvy některých z nich.