V Galerii Jiří Švestka je nyní instalován výběr z autorových takzvaných biomorfních mnohapohledových soch, vytvořených převážně z bronzu.
Je pro vás důležitější materiál, se kterým pracujete, nebo určité téma?
Cokoli je vždy kombinací formy a obsahu. Neupřednostňuji ani jedno, ani druhé. Někdy je v mé práci důležitá myšlenka, někdy se zajímám víc o formu. Ale když se na to podívám důkladněji, forma vždy něco obsahuje.
Máte nějakou myšlenku, která Vás provází po celý život?
Od úplného počátku mě provázejí tři témata. Prvním - pro mě velmi důležitým - je vztah světa přírody a světa, který vytvořil člověk. Dalším je naše průmyslová realita. Je limitovaná kritériem účelu, naše skutečnost je jím dokonce cenzurována. Kdybychom neměli standardní představy, jak vypadá pohovka, stůl nebo jiné užitkové objekty, byla by tu mnohem širší možnost různých tvarů a forem.
A třetí...
Také se zabývám tím, jak svět informací roste mnohem rychleji než svět materiální. Přírodní objekt, například strom, vypadá stejně jako před sto lety - a my ho také stejně vnímáme. A to máme chemii, genetiku, známe mikrostrukturu stromu. Dnes víme, že prostor mezi námi dvěma je plný spousty věcí, které jsou neviditelné a běžnými smysly nevnímatelné. Umění má být schopné tohle zprostředkovat.
Proč je pro Vás důležitý zrovna vztah mezi světem přírody a lidským světem?
Už jsme na téhle planetě změnili spoustu věcí a v určitém slova smyslu nemá cenu říkat matka Příroda, ani že Bůh přijde na Zem a všechno napraví. Musíte na sebe vzít odpovědnost za věci, které měníte. A toto převzetí odpovědnosti se v budoucnosti ještě změní, protože se mění i náš způsob práce s materiálem tohoto světa. Bylo by úžasné, kdyby lidé pochopili, že odpovědnost neleží mimo nás, ale v nás. Umění v tomto může sehrát svou roli.
Souhlasíte s tvrzením, že Vaše díla mají angažovaný vztah ke společenskému dění?
Na to nedokážu příliš odpovědět, na své umění se dívám z perspektivy práce ve svém ateliéru. Ale jsem určitě angažován v tom, co sám dělám.
Jste v důrazu na odpovědnost za věci, které člověk mění, osamělý, nebo je to obecnější rys dnešního umění?
Nevím. Myslím, že ve světě umění i neumění je to stále zřetelnější trend. Ale tato odpovědnost dnes rozhodně ještě není politickou realitou.
Takže je v dnešním umění něco sjednocujícího, nebo ho tvoří originální individuality?
Pravda, v dnešním umění je těžké nalézt obecné tendence nebo směry. Hraje v něm roli spousta nových fenoménů. V umění pracuje mnohem víc lidí, umění má dnes víc politický obsah. Dříve existovaly jednoduché odpovědi na otázku, jak se chopit zmíněné odpovědnosti. Dnes existuje spousta složitých věcí, které potřebují složitá řešení - na tom není nic špatného. Ale každopádně je skvělé, že tu je tahle nová energie - v určitou chvíli to přinese ovoce.
Jste v tom optimista?
Jednou ze slabin dnešního umění je přílišná sebezahleděnost: dělá se umění o umění, které dělá umění o umění. Ale je pořád možné se z této spirály vytrhnout. Mnohem lepší je zaměřit se na konkrétní problém, ať už se týká přírody nebo společnosti. To je mi jedno. Je hlavně důležité se někam podívat, zjistit informace a teprve pak něco vytvořit. Umění musí mít nějaké vstupy, aby vznikly nějaké výstupy. Dneska se všichni zaměřují jen na výstupy.
Umělec by tedy měl být vzdělaný, aby se stal třeba dobrým sochařem? Nebo stačí mít "jen" dobré nápady?
Je otázka, co myslíme vzděláním. Jestli je nejlepší vzdělání chodit do školy, nebo pracovat na farmě či jezdit na moři jako námořník a získávat zkušenosti, jak funguje svět. Možná že umělecké školy jsou dobrá věc, ale z mého pohledu trochu utopická. Když se dostává víc lidí do umělecké sféry, možná se celkově zvýší intelektuální úroveň, ale obsah v umění nepochází jenom z mozku, ale z celého nervového systému. Jde také o emotivní a psychologické aspekty.
