Že je přítomen něčemu mimořádnému, pochopí divák hned, jak zavře dveře a zadívá se na první objekt. A je mu také na první pohled jasné, že pověst, která rodáka z Liverpoolu (1949) dlouhodobě provází, nelže.
Cragg je umělec neobyčejných kvalit; člověk vlastně nemusí o moderním umění vědět vůbec nic a přece najednou ví, že Cragg předkládá něco výjimečného. Jeho sochy jsou stejně tak současné jako klasické, stejně tak avantgardní jako krásné.
Zmrtvýchvstalý objekt
Držitel prestižní Turnerovy (1988) a Shakespearovy (2001) ceny je jedním z nejuznávanějších představitelů generace britských umělců narozených na přelomu 50. let. Podobně jako Richard Deacon nebo Bill Wooodrow začal studovat v době, kdy byly nejoblíbenějšími směry minimalismus, konceptualismus a arte povera.
Infobox
Olympijský sochař
Na turínském Piazza d´Armi byly 16. prosince 2005 instalovány plastiky Tonyho Cragga, které se staly jedním se symbolů letošních zimních olympijských her. Jde o tři asi 12 metrů vysoké bronzové sloupy, umístěny jsou v blízkosti rekonstruovaného Stadio Olimpico a a Palastsport Olimpico.
Cragg se ale naopak postavil mezi umělce, kteří iniciovali renesanci objektu, respektive sochařství založeného na vytváření objektů. Jeho práce budily pozornost v podstatě od počátku. Poprvé vystavoval v Londýně v roce 1979; o deset let později už reprezentoval Británii na slavném bienále v Benátkách.
Materia jako matka
Pro Cragga je typická především precizní práce a dokonalá citlivost pro různé druhy materiálu, v němž vidí základ všeho. Sám s oblibou zdůrazňuje, že slova materiál a materia pocházejí z latinského slova mater - matka.
V jeho záběru lze najít stejně tak kámen, hlínu, bronz či sklo jako moderní syntetické materiály, například polystyren nebo uhlíková a skleněná vlákna.
Tvrdí, že rozdílné materiály znamenají rozdílné emocionální zkušenosti - a to jak pro umělce, tak pro diváka. Každý materiál má svůj potenciál, sdělnost a schopnost zprostředkovat význam a obsah.
Noblesa a odpad
Když mu bylo pětadvacet, začal tradiční materiály klást na stejnou úroveň s těmi nejbanálnějšími, aby zbořil bariéry mezi "noblesním" a každodenním. Právě v 80. letech získal Cragg uznání za své sochy a instalace složené z nalezených věcí, částí nábytku, předmětů z domácnosti, umělohmotných hraček či odpadu.
Často je vybíral podle barvy a rozkládal po podlaze nebo lepil na zeď, aby dohromady zobrazovaly formy z běžného života.
Tuto část jeho tvorby lehce připomíná v Galerii Jiří Švestka několikapatrová "babylónská" věž, instalace Clear Glass Stack z roku 2000, poskládaná z nesčetného množství lahví, skleněných nádob, pohárů, džbánů, skleniček a tabulového skla, výrazně přesahující výšku člověka.
Socha jako mentální obraz
Klíčovou část expozice pak tvoří jeho hřídelové a především multipohledové biomorfní bronzy. Sochy z posledních pěti let se sice mohou na první pohled zdát být "jen" abstraktní, ale prakticky všechny objekty mají stále schopnost evokovat pocity, myšlenky, představy a odkazy na něco, co důvěrně známe, co už jsme někdy předtím viděli nebo prožili.
Navíc si - přes současnou formu, terá vykazuje volnou spřízněnost s designem - Craggovy "mentální obrazy" zachovávají "staromódní" hodnoty, jako jsou um nebo pravdivost materiálu. Bronzů je "jen" sedm, ale času s nimi můžete trávit, kolik chcete.
Craggovy práce se neokoukají; stačí krok, nepatrně změnit úhel pohledu, odstup nebo se zaměřit na detail či průhled - a v tu ránu se před vámi objeví "úplně jiná" socha. Craggův sochařský svět není statický, ustrnulý; naopak jedním z jeho hlavních charakteristických rysů je proměnlivost.
Pojmout jeho biomorfní objekty jediným pohledem prostě není možné. Sochařskou část výstavy s odstupem doplňuje i několik Craggových grafik, většinou litografií, tištěných v malých nákladech. Výbornou expozici ještě umocňuje dobré, rozptýlené světlo, příznivě členitý a čistý prostor galerie i povedená instalace.
Dokonalost poznáte snadno: když na ni narazíte, je prostě dokonalá.
Tony Cragg. Galerie Jiří Švestka, Biskupský dvůr 6, Praha 1. Výstava trvá do 1. dubna.
