Praha - Jedno z tajemství kolem výročí Divadla Járy Cimrmana je odhaleno. Až do poslední chvíle tajili tvůrci výročního představení, jak bude vypadat slavnostní večer k čtyřicetinám cimrmanovských her.
Slavnostní pořad Ze hry do hry je průřezem všech čtrnácti her zneuznaného českého génia, které doposud odkryli Smojlak & Svěrák v odkazu virtuálního génia. Diváci nepřišli o žádnou z legendárních scének a vychutnávali si to už při veřejné generálce.
Cimrmani slaví 40 bestofkou - čtěte ZDE
Evidentně si to užívali i herci, kteří svižně probírali jeden kus za druhým. Jen občas se některá postava zatoulala. Tak třeba byl Ladislav Smoljak taktně upozorněn, že ještě není čas vysvětlovat kolegům, kdože to sedává v první řadě nalevo...
Teplo Afriky se střídalo s chladem Severního pólu v jedné scéně; hry postupně vytlačují jedna druhou, kaleidoskop se zastavil jen občas. To když v polovině Zdeněk Svěrák pod dohledem Smrtky Smoljaka krátce připomenul "narození" oslavence.
Přitom podotkl, že by ho Smrtka mohl nechat ještě chvíli pracovat. "Už kvůli těm dětem," prohlásil Svěrák směrem k fotce geniálního chlapce Járy Cimrmana, která zdobila první plakát čtyřicetiletého divadla.
Kus nazvaný Ze hry do hry se divákům představil ve čtvrtek v Praze, v pátek je na programu v Plzni.
A jak na jednotlivé hry vzpomínal při poslední zkoušce autorský tandem Smojlak -Svěrák?
Akt
"Hráli jsme to se strašnou trémou. Pamatuju si, že paní režisérka nám tehdy dala nějaký prášek a my jsme po něm dostali průjem," vzpomíná na divadelní začátky Zdeněk Svěrák.
Ztráta třídní knihy
"To je Smojlakův text. Hra je vlastně současná, až později jsme pověsili obraz císaře Františka, abychom to dostali do Cimrmanovy doby. Je jiná než Akt, podobá se více absurdnímu divadlu, kdežto Akt byla spíše lidová fraška," komentuje dnes inscenaci Zdeněk Svěrák a Ladislav Smojlak dodává: "Ještě po tomhle představení o nás kritici říkali, že jsme divadlo jednoho nápadu..."
Domácí zabíjačka
Svěrák: Je to hra Jirky Šebánka, dokonce v ní vystupoval nacista z druhé světové války, kterého Cimrman vůbec nemohl pamatovat,. Vzpomínám si, že jsme se z toho také nějak vylhávali.
Hospoda na mýtince
"V téhle hře jsme na to kápli. Jednak jsme se s Láďou spojili, za druhé je ta hra tedy opereta - je přesně taková, že by ji mohl Jára Cimrman napsat," pochvaluje si dodnes Svěrák.
Vražda v salónním kupé
Svěrák: "Vražda se nám hrála dobře - zejména Hlaváčkovi, kterého ztvárnil Čepelka, protože tenkrát byl mladý. Dobře se mu na Kolik je ti, Jindro, let? replikovalo Dvacet jedna - když tenkrát mu bylo tak třicet. Ale dneska, když je mu sedmdesát a hraje tutéž roli a říká dvacet jedna pryč..."
Němý Bobeš
"Ta hra je zvláštní hlavně výstavbou. Hovoříme o tom, jak jsme tu hru našli a jak jsme ji rekonstruovali, pak sehrajeme ukázku, pak zas mluvíme. Ale v dalších hrách jsme ten postup už neuplatnili," vzpomíná Smoljak.
Cimrman v říši hudby
Svěrák: "No to byl oříšek, já jsem ho tedy bál. Protože s našim hlasy zazpívat operu je děs běs, ale spojili jsme se skladatelem Janem Klusákem, kterou udělal překrásnou parodickou hudební persifláž." A Smoljak dodává: "Myslím, že se pokusil napsat operu tak, jak by ji vytvořil Cimrman - to znamená, že vykradl něco ze světových a našich skladatelů a nějak to dal dohromady," míní Smoljak.
Dlouhý široký a krátkozraký
"My jsme šli i po žánrech. Říkali jsme si, jak by Jára napsal operu, detektivku, operetu - a taky jsme si řekli, jak by asi napsal pohádku. Tohle je tak první věc, kterou jsme dali na elpíčka," upozorňuje Svěrák a Smojlak připomíná známý fakt: "Je z ní snad nejvíc hlášek. Já bych si s dovolením vzal, to už je klasika"
Posel z Liptákova
"Je to taky zvláštní hra, jsou tam dvě aktovky a dva semináře. Hra byla v té době dost choulostivá, to bylo v době normalizace a dohled byl přísný. Zvláště ta modelová situace s uhlobaronem, který pořád nechápe výjevy z budoucnosti, proč se jeho doly budou jmenovat Doly Petra Bezruče," říká Smojlak. "Když jsme měli předváděcí představení, přiběhl za námi dramaturg a říká: Pánové, vždyť ono je to angažované, ale najednou si v komisi uvědomili, že se to dá přečíst i jako výsměch. Dodneška se tím ti lidi baví, jak je možné, že tu hru povolili."
Lijavec
Svěrák: "No tahle hra byla v tom smyslu ještě horší. Zkusili jsme vymyslet postavu příslušníka tajné bezpečnosti, který pátrá po tom, kdo vlastně vymýšlí protistátní anekdoty, v našem případě protihabsburské. A protože tam chodili estébáci a vzali si to na sebe, tu hru nám zakázali."
Dobytí severního pólu
"Hledali jsme další téma a tak jsme zkusili jsme udělat mystifikaci, že česká výprava byla první ještě před Američany, kdo dobyl severní pól. Hra byla a ještě dnes velmi populární, je tam krásná postava Frištenského, kterou na střídačku hraje Láďa Smojlak a Jiří Hraběta," připomíná Smojlak jeden z nejoblíbenějších kusů.
Blaník
"Tu hru jsme psali ještě za totáče, a pak přišel listopad. Když jsem ji klukům poprvé přečetli, říkali nám: To chcete hrát? Vždyť je to tak průhledný. Ale na druhou myslím, že kdyby k revoluci nedošlo a stihli jsme to uvést, že by ji povolili. Režim byl už dost shnilej a slabej," míní Svěrák.
Záskok
Smojlak: "Řekli jsme si, že využijeme to, že známe divadlo, že ho děláme tehdy třicet let - a napsali jsme hru z divadelního prostředí. A je pravda, že bychom ji nemohli napsat jako první nebo jako druhou - k tomu jsme potřebovali tu zkušenost. Ale zase jsme ji zasadili do Cimrmanovy doby."
Švestka
Smojlak: "Já jsem Zdeňkovi navrhl, abychom napsali hru, která nám bude konečně odpovídat věkem. Tedy hru o starejch skleroticích." Svěrák: "A tak jsme napsali Švestku, která nemá skoro žádný děj; protože jak ty lidi neudrží myšlenku, tak se jim nepodaří udržet ani cíl - očesat tu švestku."
Afrika
"Zatím naše poslední hra a druhá cestovatelská. Vyhýbali jsme se jakékoliv podobnosti s Dobýváním severního pólu. V našem pásmu Ze hry do hry jsme je dali na jednu scénu, říká Svěrák.
NOVÁ HRA?
Oba: "Nenecháme se tlačit do žádného termínu, až ji napíšeme, tak bude. Nikdy nepíšeme o samotě, sejdeme se buď u mne nebo u Smoljaka a píšeme na počítači. Koukáme přes rameno a když jeden řekne něco dobrého, druhý to schválí a napíše. Je to prostý, ale těžký.
NEPŘEHLÉDNĚTE: Cimrmanovo divadlo slaví čtyřicetiny bestofkou
