Praha - Laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2007 je pětadvacetiletá Eva Koťátková. Do 18. ročníku soutěže ocenění pro výtvarníky do 35 let bylo nominováno nebo přihlášeno 66 umělců a skupin - nejvíc v historii klání.
Ve finále byli s laureátkou Zbyněk Baladrán, Jakub Hošek, Jan Nálevka a Pavla Sceránková. Vítězce, které byla vyhlášena v pražském klubu NoD, patří šestitýdenní pobyt v rezidenčním centru v New Yorku, 100 tisíc korun na nový umělecký projekt nebo katalog a 50 tisíc korun na dalšího rozvoj.
Koťátková byla nejmladší z finalistů. Studentka Vladimíra Skrepla se vtipně a zároveň přemýšlivě pohybuje na pomezí konceptu, performance a sochařství. Je to třetí dívčí laureátka této ceny za sebou, kulatě pátá v celé historii soutěže.
Autorka podle mezinárodní poroty navazuje na tradici konceptuálního umění 60. let. Její akce, objekty a kresby "charakterizují dadaisticky rozpustilý smysl pro humor".
Porota konstatovala, že autorka se "po obsahové stránce odvážně vyrovnává s každodenností, tělesným a emocionálním vnímáním prostoru. Její koncepčně založený přístup je plný hravosti a tajuplnosti. Nesamozřejmost všednosti a každodenních předmětů přetváří do performancí a soch".
Výstava finalistů byla letos průvodcem po významných nezávislých galeriích , které k progresivnímu umění neodmyslitelně patří už léta. Každý z pětice autorů měl k dispozici samostatný prostor pro svůj projekt. Finálové výstavy trvají až do 2. prosince.
Koťátková byla ze všech finalistů asi nejoriginálnější. Její práce působí nejucelenějším dojmem - není ani těžkopádná, ani prázdná. K dispozici dostala Galerii Jelení a ukazuje v něm sérii videí se záznamem svého experimentu.
Při něm strávila několik dní v malé místnosti. I tak malý prostor mnohokrát přestavovala, stavěla si sama sobě překážky v podobě tunelů z překližek a nebo se zastavěla prkny v rohu místnosti.
Sérii záznamů, v nichž zkoumá osobní prostor a nabourává rutinu všedního dne v něm, doplňují kresby vzniklé během experimentu a objekty sestavené z použitých věcí - včetně kýblové fontánky jako pocty pro Bruce Naumana.
Konstrukcí z překližek podobnou těm ze záznamu Koťátková do stejné problematiky uvádí i diváka: vede z okna galerie a je možné ji použít pro vstup do výstavy. Instalace jimi tak vyhřezla oknem až na dvůr.
Autorka téměř vždy pracuje s prostředím a věcmi, které ji obklopují - a vymýšlí jim nové funkce. V jednom ze starších projektů přesvědčila galerijní kustodku, která jednu pracovní směnu za adekvátní mzdu hlídala její privátní prostor.
Podobně jako předchozí vítězky Barbora Klímová a Kateřina Šedá nepatří mezi umělce velkých gest ani skandálních projevů. Pozorně zkoumá a ne/nápadnými intervencemi do prostoru a času narušuje hranice stereotypu.
Na všední svět kolem sebe se dívá po svém, tedy nevšedně, a své postřehy umí zprostředkovat ostatním tak, že nestačí zírat. Už název jejího projektu byl stejně atypický jako asociativní: Za, mezi, nad, pod, v (pokoj). Skládá se ze samých předložek, které vyjadřují prostorové vztahy mezi člověkem a věcmi v privátním prostoru, kterými se zabývá.
