Socha zobrazuje někdejšího iráckého vůdce uvězněného v akváriu. Měla se stát součástí přímořského festivalu v Middelkerke v Muzeu Dronkenput, ale starosta města Michel Landuyt vystavení skulptury zakázal. "Nikdy nevíte, co by se mohlo stát, když vystavíte takto explozivní záležitost," řekl listu Het Nieuwsblad.
David Černý situaci komentuje: "Zrovna teď, když se podíváte, co se děje v Dánsku, kde se kvůli deseti karikaturám začaly zapalovat velvyslanectví, tak to skoro ani není třeba komentovat; je to pochopitelný. Smutný je, že ta socha je úplně o něčem jiným - ale to jim vůbec nedochází."
Socha bude přesto v Belgii k vidění; nakonec ji vystaví Muzeum moderního umění v Oostende, jehož ředitel Willy van den Bussche počítá s velkou publicitou. Na nábřeží belgického přístavu budou místo Saddáma vystavena Černého přece jen méně kontroverzní miminka známá z pražské žižkovské věže.
David Černý je nositelem ceny Jindřicha Chalupeckého. Většina jeho děl vyvolává kontroverze a autor se jim - po pravdě řečeno - nijak nebrání. Přitom mu nelze upřít, že se smysluplně vyjadřuje k současnosti a jeho provokativnost není jen samoúčelná.
Některá jeho díla mají tuto "provokaci" zakomponovanou už ve svém návrhu. Ani autor snad s jejich realizací nepočítal - což by ovšem s vážnou tváří popíral, neboť i tohle mlžení a "znejisťování" patří k jeho umělecké strategii.
Takový byl projekt Národ sobě navždy, který měl být umístěn na rampě Národního divadla, či návrh na rašící růžový tank na Smíchově - připomínka toho někdejšího, který právě Černý kdysi přemaloval.
Jiné návrhy však byly opravdu zastaveny až v reakci na postoj části veřejnosti - to je třeba příklad pomníku obětem 2. světové války v Praze na Klárově. Realizace se naopak dočkala zastávka v podobě jídelního stolu v Liberci
V zahraničí na sebe Černý poprvé upozornil asi v roce 1992, kdy v Madridu na akci Den zabíjení vyčuhovaly jeho obrovské mířící revolvery nečekaně z různých míst.
Oficiální stránku Davida Černého najdete ZDE.
