Vídeň - Přehlédnout, že se ve Vídni koná velkolepá výstava Alfonse Muchy? To je teď při procházce hlavním městem Rakouska prostě nemožné. 

"Poutače na výstavu jsou úplně všude, nelze je nevidět," ubezpečuje žena, která se na dílo slavného Čecha přišla podívat. Ač žije ve Vídni, je Češka a manžel za ní přijel z Prachatic.

O výstavě si přečetl v novinách a o její výjimečnosti se v neděli přesvědčil na vlastní oči. Manželé Sýkorovi jsou nadšeni. Ostatně jako většina návštěvníků.

Výstava českého rodáka měla vernisáž ve čtvrtek. Že to bude trhák, o tom v "hlavním městě secese" nikdo nepochyboval. První víkend expozice ověřil, že i sedmdesát let poté, co slavný umělec zemřel na následky mučení gestapem, jeho dílo stále láká.

Už půl hodiny před otevírací desátou hodinou u zámečku Unteres Belvedere, kde se výstava koná, nedočkavě čekají první návštěvníci. Mezi Vídeňany rozmanitého věku lze sem tam potkat turisty mluvící rusky, španělsky či anglicky. Jen češtinu tu zatím moc slyšet není.

"Dnes je ještě brzy. Ale myslím, že až se to rozkřikne, přijede sem mnoho Čechů. A na jaře je Belveder ještě hezčí," shodují se Sýkorovi.

Gismonda i krabice na sušenky

Přes dvě stě děl kurátor Jean Louis Gaillemin roztřídil tak, že výstava působí velmi uceleným, a přitom v žádném případě nudným dojmem.

Související

Alfons Mucha ve Vídni: Sláva Slovanům, Bohu i krásným ženám

16 fotografií

Hned v první místnosti čeští návštěvníci zajásají. Jsou zde ta díla, která Muchu proslavila - komerční plakáty. Velká část z nich je v češtině, takže napoví víc než popisné cedulky v němčině a angličtině.

Je tu třeba plakát lákající k nákupu losu do loterie, další na Hospodářsko-průmyslovou a národopisnou výstavu ve Vyškově 1902. Moravská galerie zapůjčila do Vídně plakát na všesokolský slet z roku 1912. Nechybí samozřejmě slavné pařížské poutače na divadelní představení - na Gismondu v podání Sarah Bernhardtové, na Dámu s kaméliemi nebo Médeu.

O umělci a jeho životě na počátku hvězdné kariéry napoví jak autoportrét z roku 1907, tak vyobrazení jeho ateliéru v Paříži od Jana Vochova z roku 1903.

kromě plakátové tvorby tvoří velkou část výstavy Muchovy ilustrace. Pozoruhodné jsou ty k luxusnímu francouzskému Otčenáši. Je trochu legrační sledovat návštěvníky, jak přecházejí od jednoho verše k druhému a šeptem si přeříkávají modlitbu, která zní stejně na celém světě.

Milovníci užitého umění ocení nejvíc šperky ze salonu Georgese Fouqueta. Mucha jich nejprve pro klenotníka navrhnul jen několik. Po obrovském úspěchu mu vybavil celý obchod.

Skromněji, ale neméně nápaditě působí krabice na sušenky, naopak monstrózní je čestný diplom z Karlovy univerzity pro císaře Františka Josefa I.

Největší a nejkrásnější: Epopej

Obdiv všech návštěvníků vzbuzuje to, s čím si Muchu spojuje většina Čechů - Slovanská epopej. V Belvederu tak velká plátna ještě nikdy neměli. "Je to nádhera. Nikdy jsem nic tak velkého neviděl. Budu tu sedět a dívat se celý den," vtipkuje Vídeňan Matthias Kunze.

Z Moravského Krumlova doputovala do Vídně dvě plátna - Schůzka na Křížkách a Slavnost Svantovítova na Rujáně. Perličkou jsou pak nikdy nepublikované návrhy jednotlivých částí epopeje.

Vůbec poprvé po 109 letech se veřejnosti ukazuje i další z Muchových děl - kompletní výzdoba pavilonu Bosna a Hercegovina ze světové výstavy v Paříži. Jedna z místností Belvederu je doslova vytapetovaná plátny tak, jak tomu bylo kdysi v Paříži. Dokonce tu napodobili i někdejší okna pavilonu.

Muchovi krajané se pak jako doma můžou cítit ve dvou místnostech - v té, kde jsou návrhy na vitráže oken v pražské katedrále svatého Víta a v další, která přibližuje výzdobu Primátorského salonku v Obecním domě v Praze.

"My máme Muchu moc rádi, jsme nadšení," rozplývali se nad výstavou manželé Bertovi ze slovenského Lučence.

Na výstavu při valentýnském pobytu ve Vídni natrefili náhodou, o dalším cíli svých cest ale mají jasno. "Při nejbližší cestě do Prahy si musíme udělat čas a prohlédnout si Muchu ve svatovítské katedrále. Nikdy jsme si jeho vitráží pořádně nevšimli," plánují Bertovi.