Vánoční pohádky z produkce České televize se poslední dobou pokoušely převracet naruby stereotypy a zvyklosti. Svatbou se nekončilo, ale začínalo, cestovalo se časem a tak dále. Většinou však snahy o současnější vzhled přišly nazmar. A výsledkem byl jen zamotaný příběh vyplněný otravnými klišé v podobě pitvořících se karikatur. V dějových veletočích nezbýval čas věnovat se samotným hrdinům.
Letošní pohádka Tři princezny, kterou na Štědrý večer vysílá stanice ČT1, je jiná. Její protagonistky by klidně mohly účinkovat v nějaké fantasy pro mládež, ale vydávají se na klasické dobrodružství a cestou se dostávají do situací skládajících poctu tradičním českým pohádkám. "Mě to hrozně bavilo točit, byl jsem jako malé dítě puštěné ze řetězu," řekl režisér Tomáš Pavlíček. "Největší hračky, co jsem v životě měl," dodává.
A to nadšení je ve Třech princeznách od začátku vidět. Šestatřicetiletý Pavlíček, který loni s Janem Vejnarem získal s filmem Přišla v noci Českého lva za režii, adaptuje scénář Hany Cielové a Zdeňka Jecelína jako jednoduché, avšak působivé putování za jasným cílem.
Pracuje s dobře rozpoznatelnými stavebními prvky pohádek, ale nebere jim jejich vážnost, a naopak je zpracovává současně, zároveň však s citem pro jejich nadčasovou platnost.
Díky tomu například každá z princezen něčím vyniká: Leona je bojovná, Sofia moudrá a Flóra krásná. Herečky Dorota Šlajerová, Josefína Marková a Sára Černochová jsou sympaticky neokoukané tváře, Černochová dokonce debutuje. Přesto tvoří uvěřitelnou dívčí partu, radostně variující heslo tří mušketýrů: "Jedna za všechny, všechny za jednu."
Martin Pechlát hraje lehce popleteného krále, Klára Melíšková zlou sousední královnu, jíž pomáhá Michal Isteník coby zlotřilý služebník. A pak je tu čerstvě dospělý princ Felix, který ve své komnatě rád vynalézá a spíše je rukojmím macechy než nástupcem trůnu.
Ukazuje se, jak málo stačí, aby podobné nastavení fungovalo. Jasně vymezený prostor dostává každý z hrdinů, přičemž nejvíce času diváci tráví s těmi dospívajícími, kde se rozvíjí jak sesterská sounáležitost, tak náklonnost mezi Felixem a Sofií.
Josef Trojan v roli Felixe je trochu roztržitý, ale nikdy není k smíchu, naopak má princovské charisma, aniž by musel působit jako z reklamy propagující rytířského šlechtice na bělostném koni. A podobně Pechlát coby král není onou šišlající karikaturou, jakou se stává mnoho českých pohádkových panovníků, byť je zřejmé, že právě on tu bude tím nejpasivnějším protagonistou.
Klářé Melíškové stačí démonický účes v podobě zubatého kokonu a pár syknutí či úsečných vět, aby působila hrozivě. A když se Isteník - vybaven zrzavými licousy - ďábelsky, ale zároveň poněkud neotesaně směje, nikdy to nepřesáhne únosnou míru.
Postavy ožívají i proto, že je režisér nechává mluvit přirozeně, mladí lidé si na rozloučenou řeknou prostě "Pa", přitom to nijak nenarušuje atmosféru pohádkové fantasy, kde hrdinové potkávají i mocnosti, jež daleko přesahují lidské vnímání světa.
Princezny musí navštívit sluneční a měsíční království i samo peklo a cestou použít artefakty, které jim zanechala matka. Tady film využíváním hororově laděných podhledů kamery či pečlivé práce se zvukem připomene pohádky typu Princ a večernice, tedy ty, kde protivníci ještě měli vážnost i důstojnost.
Boj s měsíčním či slunečním božstvem není střet se zlotřilým nepřítelem, spíše se vznešenou nadliskou bytostí. Výsledkem jsou momenty, které dnes najdeme spíše v zahraniční produkci než v českých televizních pohádkách.
Tři princezny by klidně šlo označit za feministickou ekofantasy, byť v o dost méně výpravných kulisách. Taková nálepka by však snímku udělala leda medvědí službu. Podobné škatulky vedou u půlky publika k bezmeznému nadšení, druhou dráždí jako rudý hadr býka.
Tvůrci naopak citlivě využívají motivy v těchto žánrech odjakživa přítomné. Princezny putují zpustošeným královstvím, kde z přírody mnoho nezbylo - taková pouť krajinou, kterou je třeba zachránit a ozdravit, přitom představuje jeden z definujících prvků žánru fantasy. Podobně jako silné hrdinky.
A právě fakt, že stejně tak platná je tu Leonina síla, Sofiina moudrost i Flořina krása, vysílá nenásilnou zprávu všem mladistvým divákům, že si mohou najít své místo na světě s pomocí toho, čím vynikají. A že nejsou lepší nebo horší schopnosti, záleží na tom, jak se jich využije.
Tomáš Pavlíček má rád slovní i situační komiku, avšak šetří jí. Jedním z interních vtípků je i drobná role pro dvojici herců hlavních rolí ze snímku Přišla v noci Annette Nesvadbovou a Jiřího Rendla, kteří tu ztvárnili venkovany.
Režisér se ale také nebojí leckterou scénu nechat vyznít přirozeně a civilně, mnohdy věci snímá ruční kamerou, aby byl postavám nablízku. A nablízku jsou jim tak i diváci. Vědí, komu a proč fandit, a nemusí zkoumat zákruty překombinovaných zápletek, které dominovaly vánočním pohádkám od režiséra Karla Janáka a scenáristy Petra Hudského.
Místo nechtěných scenáristických odboček "ke strašidlu" - řečeno cimrmanovským slovníkem - nabízejí Tři princezny přímočaré, podmanivé, zábavné i emotivní dobrodružství. Nejen režisér se u něj opět proměnil v děcko. Ta nálada je nakažlivá a snadno přenositelná i na publikum.
