Kapela přijela do Prahy propagovat komerčně úspěšné album 10 000 days, - což je v přepočtu téměř 27 let. Stejně jako všechno v hudbě Tool má i tohle číslo svou symboliku, určuje dobu, po kterou byla zpěvákova matka Marie paralyzována na kolečkovém křesle, než zemřela.
Hudbě Tool nepodlehnete hned. Musíte poslouchat desetkrát, dvacetkrát...až tehdy naleznete skutečnou krásu, která je v ní uschována. Je jako poklad, který musíte nejdříve vykopat.
I nedělní koncert byl takový. Lidé kteří se tu ocitli náhodou, museli mít zvláštní pocity. Neuchopitelná, přesto svým způsobem líbivá - to je hudba Tool. Kytarová kouzla, dokonalé (ano dokonalé) bicí a čistý zpěv.
I bez předkapely, kterou nahradil DJský set, to byl opravdu kvalitní poklad uzamčený v pevné truhle. A jak ji Tool pomalu otevírali, začaly se sypat drahocennosti.
První byla zlatá mince, bubeník Danny Carey. Bývalý basketbalista předváděl na své členité nástroje místy až kouzla: jeho bubnující ruce namalovaly jeden velký abstraktní obraz. Bizardně působil obří gong za bubeníkovou soupravou, zůstal však takřka nevyužitý.
Dva stříbrňáky tvořili basák (nebo také majitel obchodu s literaturou) James Chancellor a hlavně kytarista Adam Jones, jehož vyhrávky masírovaly mozkovou kůru jako mladá Thajka.
Ovšem ten nejcennější diamant v truhle byl jen jeden. Je mu 42 let, pochází z baptistické rodiny z Ohia a jmenuje se Maynard James Keenan. V čem se liší od ostatních? Má v sobě ukryto ještě zlato. Tedy přesněji řečeno ve svém hrdle. A to všem posluchačům předvedl dokonale.
A když se k dokonalému a čistému zpěvu přidala jeho tradiční choreografie, kdy pózuje "ve stínu" a jeho silueta s čírem na hlavě vytváří bizarní tvary, dílo je dokonáno.
Za zhruba 100 minut dokázali Tool představit několik věcí ze svého nového alba, píseň Jambie Maynard uvedl velmi srozumitelně "this song bla bla bla 10 000 days bla bla bla Jambie". Zmínit je nutné i skladby Lost Keys, Rosseta Stoned, a hlavně hitovku amerických i českých rockových rádií s názvem Vicarious.
Výběr starších věcí byl tím však poněkud omezen. Jednalo se jen o výběr toho nejznámějšího, co tři předchozí desky nabídly. Nechyběly sice hitovky Schizm, Parabola, Stinkfist, Sober, Aenima. Jenže skalní fandové, kteří očekávali některou z mnoha temných vychytávek, kterými jsou hlavně desky Lateralus či Aenima prošpikovány, přišli zkrátka.
10 000 days znamená 27 let. Může to být i doba, než toto album upadne v zapomnění. Ale možná neupadne nikdy.
