Když se Petrovi v podání Martina Pechláta objeví v bazénu nová milovnice plavání, agilní důchodce a zdejší rezident ihned vyzdvihne plavčíkovy kvality včetně podstatného faktu, že je rozvedený. Není to však třeba, okamžitě vidíme, že přeskočila jiskra. O podobná romantická vzplanutí nebude hned v úvodních epizodách nouze.
Sympatická Dorka v podání Petry Hřebíčkové není jediná žena, která se objeví v Petrově životě. Brzy se v rodinném domku na Zahradním městě v Praze ocitá nejstarší dcera, jež utíká ze vztahu. A vzápětí i ta nejmladší - žila v Bruselu a momentálně prchá od matky.
Scenáristé Benjamin Tuček, Marek Matoušek a Radovan Snítil adaptovali původně maďarský seriál. Česká verze stojí nejen na Martinu Pechlátovi v roli trochu nemotorného otce přehnaně dbajícího na pravidla, ale především na mnoha ženských hrdinkách. Jak se praví hned na začátku, vše skončí svatbou a také scénou, v níž hrdina kohosi škrtí. Příběh se neustále točí okolo sblížení a rozchodů.
Žádná velká revize žánru romantické komedie, kterou by snad naznačovala ona velká neznámá v podobě svatby a následného snad hrdelního zločinu, se ovšem nekoná. Už úvodní hlas vypravěče vede diváky za ruku až příliš bezpečně. Místo aby zmlkl o dvě tři věty dříve, dovysvětlí i to, co je zjevné.
Táta v nesnázích je takový kulhavý příbuzný. Umí pracovat s obyčejnými, všednodenními dialogy, stojí na chemii především mezi sestrami Viky, Laurou a Alex, které se náhle zase po letech ocitly pod jednou střechou. Přestože nejmladší Alex v podání Veroniky Divišové se nachází na pomezí puberty a dospělosti a její nejčastější replikou bývá vztyčený prostředníček, dívky jsou si zjevně blízké a jedné na druhé záleží.
Uvěřitelně působí i okamžiky prvních rande, třeba když nejstarší Viky, hraná Agátou Kryštůfkovou, vymění práci v kavárně za… jinou práci v kavárně. A začíná zjišťovat, že nový šéf je o poznání menší blbec než ten předchozí.
Některá scenáristická řešení už ale natolik realisticky nevyznívají. Nejde ani tak o náhody, které svedou dohromady postavy, jež zjistí, že si nejsou úplně cizí. Spíše o kadenci omylů a přešlapů, jež v duchu telenovel neustále sbližují a rozkmotřují většinu protagonistů.
Oproti tuctovým soap operám i většině českých romantických komedií je pozitivní, že se tu - alespoň prozatím - nevyskytují vysloveně záporné, manipulátorské postavy.
Ale úplně ze života na druhou stranu také nejsou. Skoro všichni se chovají buď neúměrně věku, případně maskují svou reálnou povahu tím, že neustále pijí a přetvařují se. Exotická svatba či okamžitý rozchod jsou v seriálu na denním pořádku, obvykle stačí malicherný důvod. A o hrdinkách nevíme dost, abychom pro ně měli pochopení.
Coby spotřební situační komedie s trochou romantiky je nicméně Táta v nesnázích slušný standard díky solidním hereckým výkonům a místy i atmosféře. Škoda, že se stále jedná o ten typ díla, které zaspalo dobu a žije ve světě, kde je divák až příliš nenáročné stvoření.
Padesátiminutová stopáž sice značí větší ambice, žádnou psychologii postav ale nečekejte. Jde o seriál, kde alespoň jednou za epizodu musí někdo "legračně" upadnout - byť na rozdíl od mnoha tuzemských počinů to není přirozená vlastnost všech žen. A tak Dorka padá, protože se opila, a její přítel Petr, neboť je nemehlo. To ale stále nepředstavuje výkon, jemuž by se mělo zatleskat, jen už laťka není pod zemí, ale někde u kolen.
V seriálu často hraje hudba kapely Mňága a Žďorp. A jeho tón je prozatím podobně pozitivní jako hlas frontmana Petra Fialy.
Táta v nesnázích lehce vyčnívá z žánru, u něhož není potřeba viset očima na obrazovce. Jen osobitost a kouzlo jednoduchosti songů od Mňágy postrádá. Takřka hodinové epizody nepůsobí nekonečně, byť režisér Petr Zahrádka je spíše rutinér. Ale v necelé třetině je třeba se ptát, zda po cestě k závěrečnému šestnáctému dílu nezačne být těch rozchodů a lásek až příliš. Už nyní jsou leckteré dějové zákruty hodně na sílu.
