"Já ji dlouho neposlouchal, ale jsem přesvědčený, že průser to není," říká frontman kapely, rockový básník Jaromír Švejdík, před Rock for People.
Jaký máte k tomhle festivalu vztah?
Určitě kladný. Máme rádi rock i lidi, tam není co řešit. Ještě máme rádi Colours v Ostravě a trenčínskej fesťák.
Po vydání Sterea jste moc nehráli. Takže se na festivaly těšíte?
Hraní na festivalech je pro nás vlastně takovej adrenalinovej sport. Na začátku jsou obavy a stres, ale když se věci podaří, je to obrovská euforie.
Jak to bude na podzim s hraním a slíbeným turné?
Pomalu se nám plní deníčky termíny podzimní stereotour. Vypadá to, že tentokrát objedeme celou republiku a někde zahrajeme i dvakrát.
Je rozdíl ve festivalech a běžných koncertech?
Na běžných koncertech po klubech je na všechno daleko víc času. Celý den se soustředíš a připravuješ na večerní výkon. Fesťáky jsou spíš o mejdanu, okukovaní kapel a popíjení piva. Vlastní koncert se občas zvrtne do krocení kytarových komb či odposlechů.
Co poslední dobou nejvíc posloucháš?
Moji osobní hitparádu posledních dnů vede ticho. Jak to mají kluci z kapely, to nevím.
Cítím ve vaší hudbě všudypřítomné The Cure. Ve zvuku kytar i v atmosféře - především jejich raných věcí.
The Cure máme skutečně v lásce, ale třeba také Joy Division jsme jednu dobu hodně poslouchali. Teď vedou hlavně jejich pohrobci Interpol a Editors hlavně kvůli zvuku. Jak to jen ti mladí dělají, to by mne zajímalo.
U Priessnitz jsou hodně důležité texty. Vznikaly texty pro Stereo jinak než na předchozí desky?
Necítím se být textař, takže to chvílemi opravdu bolelo. Rozdíl je hlavně v tom, že texty na starší desky jsem napsal v kocovině, za to na novou desku na procházkách.
Z nových textů mám pocit, že jsi se prostě sebral, lehnul si v lese do trávy a tam v klidu ty věci napsal.
To mi hodně lichotíš, když to takto cítíš, ale bohužel to tak nebylo. Musel jsem nachodit hodně kilometrů, než jsem ze sebe něco smysluplného dostal.
... a náladotvorného. O čem je skladba Bál?
O náladě kulturáku na maloměstě. Je sobotní večer, na podiu hraje kapela s oranžovýma kravatama. Ženský si na sebe vzaly to nejlepší. Chlapi popíjejí pivo a zelenou. Občas nějaká ta šťouchanice. Hasiči vyhazují ze sálu máničky.To musíš zažít, abys to pochopil.
Jak to vypadá s Muchowem a Neuwerthem, tedy projektem Umakart?
Zatím to vidím na fázi spánku. Už se mu zdají sny, písničky se rýsují, ale je líný z postele vstát a začít něco dělat. Nedivím se mu, když je tam tak příjemně.
Pojedeš se někam podívat, kde nebudete hrát?
Hodně by mne zajímalo skouknout nějakej fest, kde se sjíždí motorkáři. To musí být maso.
Co ti na festivalech chybí?
Jedině víc hare krišna bufetů. Jinak si to užívám.
