Zatím poslední řadové album Zero vydala jedna z nejkultovnějších (i nejvlivnějších) skupin české kytarové scény v roce 2001 a - slušně řečeno - příliš se nepovedlo. Velká očekávání po úspěšném a vynikajícím výběrovém albu Potichu (1997) byla příliš silnou zátěží. Dnes je všechno jinak. Dospělé a sebevědomé Stereo je důkazem.
Jó, krásná minulosti, úspěšná budoucnosti, zpívá Jaromír Švejdík v singlové písni Střepy a snad to lze brát doslova. Skupina nakročila správným směrem, do prostoru temnějšího kytarového popu britského střihu a reminiscence (třeba v podobě obalu) se stávají spíše uvozovkami: Ano, víme odkud pocházíme, ale také víme, kam chceme dojít.
V rádiu jejich písně nejspíš neuslyšíte a snad by se tam ani nehodily, přestože hitové ambice rozhodně mají. Aparatura nabízí čirý kytarový zvuk a minimálně evropské parametry. To rozhodně nebývá samozřejmostí.
Jen málo českých skupin poznáte téměř okamžitě, Priessnitz k nim patří. Není to jen výjimečným - leckomu naopak nevyhovujícím - Švejdíkovým zpěvem. Právě na Stereu se ukazuje, jak důležitý je kytarista Petr Kružík.
Jejich symbióza dokazuje nutnost spolupráce hudby a slov pro kytarovky. Co Suede po odchodu Bernarda Butlera. A jak dlouho trvalo Morrisseymu, než vykročil ze stínu Johnnyho Marra? Souhra znamená ono stereo. Bez spekulací, který je left a který right. Vzájemně se prolínají a zvuk v tom parádním přístroji putuje dokola.
Kytara a hlas. Vždycky když jeden oddychuje, druhý zaskočí. Společné výpady do první linie jsou páteří a vrcholem kolekce. Právě v písních V parku, Stereo a Anděl je nejmarkantnější, že kdyby Priessnitz chtěli, mohli by být českým ekvivalentem U2. Kdyby chtěli...
Ale tahle trojice ostatní skladby nezastiňuje. Stereo efekt lze objevovat s každým dalším poslechem. Pověstné chmurné jesenické mlhy (Pamatuješ Alois?) se tu vznášejí spíš v podobě jemných oparů nad městskými parky, ale tajemně posmutnělá nálada zůstává. Rukopis se nezměnil, jen jsou jeho některé části čitelnější a otevřenější.
Stereo navíc potvrzuje, že slova vždycky Priessnitz výrazně odlišovala od ostatních skupin. Švejdíkova rocková poezie je tu ještě nahuštěnější, snad i proto ještě působivější . Málokdo se vysloví tak stručně, a přitom jasně: "Prodávám a nabízím jiné reality, prodávám a nabízím iluzi".
Důležitou roli sehrál producent Dušan Neuwerth; důvěra, kterou v něj skupina měla, je na albu znát. Ušlechtilým zvukem počínaje a občasnou muzikantskou výpomocí konče. Udělal přesně to, co je náplní práce producenta. Zvýraznil klady a minimalizoval zápory.
"Zatím vítr skulinu hledá, udržovat oheň je třeba." Vatra plápolá, Stereo vyhrává.
Priessnitz : Stereo. CD, 44 minut, vydala firma EMI Czech, 2006.
