Od prvních chvilek je zřejmé, z čeho autor projektu Mark Protosevich čerpal inspiraci. Seriál se sice odehrává v současném Los Angeles, avšak protagonista v černém obleku projíždějící městem ve stylové modré Corvettě chvílemi působí jako kopie Humphreyho Bogarta či dalších hrdinů noirových snímků a detektivek takzvané drsné školy. Ostatně samotná zápletka, v níž je Sugar povolán, aby našel zmizelou vnučku mocného hollywoodského producenta, nápadně připomíná klasickou krimi Hluboký spánek od Raymonda Chandlera, v jejíž filmové adaptaci účinkoval právě Bogart.
Jenže na Johnu Sugarovi je něco divného. Který soukromý detektiv by si předplácel celou řadu nejprestižnějších filmových časopisů od Cahiers du cinéma přes Sight and Sound po American Cinematographer? Sugar není jen filmový fanda, jak mu v jedné scéně nadhodí promítač, když dojde řeč na kinematografické formáty a promítání z třicetipětimilimetrového pásu. "Je to mnohem hlubší, spíš závislost," poznamenává protagonista lakonicky.
Právě Colin Farrell a jeho uhrančivé ztvárnění tohoto novodobého noirového hrdiny coby bytosti, která sice žije takřka doslova v parafrázích starých filmových klasik, ale nepodobá se žádnému ze svých předobrazů, činí ze seriálu víc než jen poctu zlatým časům Hollywoodu.
Režiséři Fernando Meirelles a Adam Arkin na diváky aktivně pomrkávají celou řadou odkazů a ve chvílích, kdy přicházejí ty nejsilnější emoce, neváhají prostřihnout na notoricky známé scény z filmů jako Lovcova noc či Velký zátah od Fritze Langa. V jednu chvíli Sugar dokonce dostává zbraň, kterou ve Velkém zátahu používal herec Glenn Ford.
Sugar se v duchu klasických dvojitých, zašmodrchaných zápletek drsné školy noří do případu, jenž mu každou epizodou přerůstá přes hlavu. Děj se týká Hollywoodu a jeho nejmocnějších představitelů v podobě producentského klanu, figurují v něm drogy, násilí, zrady i obchod s bílým masem. Nic nového - vlastně ani ty hrátky s filmovou pamětí a odkazy nepřinášejí žádnou zvláštní potěchu.
Jde jen o zpestření a formální hrátky? Do značné míry ano, jenže je tu ta záhada jménem Sugar. Podivně milý detektiv, který nenosí zbraň - dokonce ani tu darovanou - a když říká, že nemá rád násilí, myslí to zcela vážně.
Když jde vyšetřovat do klubu, poprosí bezdomovce, aby mu pohlídal auto. A nezůstane u klasického "Tady máš pár babek", Sugar si k němu dřepne, podá mu ruku, poplácá ho po rameni, dlouze hladí jeho psa. Vzniká tak zvláštní magnetismus, zvláštní druh klidu.
Colin Farrell působí jako někdo, vedle nějž se automaticky cítíte bezpečně, jako lidumil, pravý opak rozervanců v klobouku s neodmyslitelným cigárem v koutku. Jenže zároveň je zřejmé, že i on cosi ukrývá.
Ještě zhruba v prostředku osmidílného vyprávění zůstává Farrell hlavním, pro mnohé diváky možná jediným důvodem, proč se dívat dál. Zdá se, že tvůrci ze známých stereotypů neposkládali nikterak inovativní látku. Ani se nesnaží vyprávět v tempu, naopak často pobývají s hrdinou, jenž na poměry současné audiovize možná až moc používá komentář k publiku, tuto přece jen lehce archaickou techniku.
Až poměrně pozdě vychází najevo, že Sugar stojí na velkém, nikoli jen dějovém zvratu. Najednou se mění celá perspektiva i žánrové zasazení. A najednou také dává smysl, jak se Sugar chová, proč se při svém jednání takovým způsobem upíná k filmovým vzorcům.
V této chvíli se publikum nejspíš rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Lze pochopit ty, jimž to odhalení přijde na sílu, křečovité, skoro jako z nějaké epizody seriálu Krajní meze nebo podobných béčkových televizních produkcí. Zároveň tento - byť trochu neohrabaný - trik dává tvůrcům prostor nahlédnout na známá klišé hollywoodských filmů jinak.
Aniž bychom prozrazovali či naznačovali, Sugar se náhle jeví jako dílo zaobírající se etickým rozměrem takřka všeho, co se děje na plátně. A nemyslíme tím moralizovaní, které k noirovým příběhům plným lásky a zrady patří.
Sugar jde o úroveň dál, opravdu chce uvažovat o tom, co je to násilí, vztek a další lidské emoce, jakými je právě město Los Angeles přesycené. Bohužel tento obrat přichází příliš pozdě na to, aby filmaři překvapení naplno zúročili.
Tím se Sugar řadí po bok celé řady ambiciózních, leč nedotažených seriálů poslední doby, které chtějí nově a revizionisticky uchopit ty nejznámější žánry, případně je postavit na hlavu.
Existuje jediný důvod, proč Sugar nespadne do ranku překombinovaných, rádoby chytrých, ale zcela zapomenutelných děl typu otravně filozofické a na známých sci-fi nápadech parazitující série Westworld. Protagonista.
Farrellův John Sugar zůstává v centru pozornosti, i když vše skřípe a rozpadá se. Nutí nás uvažovat o tom, co a proč dělá, co prožívá, kdo vlastně je. Je to záhada, kterou chceme luštit, ať už na nás čeká jakékoli rozuzlení.
Seriál
Sugar
Tvůrce: Mark Protosevich
Seriál je k vidění na Apple TV+.
