Přehlídka, jež zahrnuje práce ze státních a soukromých sbírek, potrvá do 16. března příštího roku. "Věci, které jsou na výstavě vybrány, jsme se snažili za velké pomoci Ivana Pinkavy dát dohromady tak, aby vzájemně navazovaly nějaké vztahy," říká kurátor Petr Vaňous. "Nejedná se o instalační chronologii, spíše jde o to, vytvořit nějaké prostředí, které by shrnulo myšlenku v názvu výstavy," dodává.
Podle Veroniky Wolf, kulturní a programové ředitelky Pražského hradu, je mezigenerační dialog důležitý v umění i společnosti. "Chceme, aby na Pražském hradě dostávalo prostor jak klasické, léty prověřené umění, tak i to současné," deklaruje.
Nejstarší zastoupenou umělkyní je grafička Alena Kučerová, která příští rok oslaví devadesátiny. Banalitu každodenní existence přetavuje ve vitální i melancholické etudy paměťových stop. Její kovové matrice a grafické listy připomínají vracející se čas i navštívená místa. Jsou gestem osobní svázanosti s okamžiky radostných i stísňujících prožitků, uvádějí pořadatelé.
Druhým zastoupeným umělcem je mezinárodně uznávaný fotograf, třiašedesátiletý Ivan Pinkava, který citlivě zkoumá člověka jako rozporuplnou bytost pohybující se mezi nadějí a zmarem. Symboly, předměty a lidská gesta u něj odkazují k archetypům a neměnné povaze tázání se po smyslu bytí.
Výběr dovršují díla třiačtyřicetileté sochařky Kateřiny Komm. Monumentální i drobnější práce "aktualizují ženský princip ve vazbě na emancipační proces, tělesnost, mateřství, odpovědnost a víru", uvádějí organizátoři. U této umělkyně oceňují prolínání lineárního času s cyklickými návraty, které "nahlížejí člověka jako součást přirozeně se obnovujícího světa, jenž se civilizačně odcizuje".
Správa Pražského hradu k výstavě chystá komentované prohlídky či tematické přednášky, například 1. února pak ve Slévárenském dvoře vystoupí pohybová umělkyně Eliška Brtnická.
