Thomas Vinterberg není Roland Emmerich, který se tematice globálních klimatických změn a jimi zapříčiněnému "stěhování národů" věnoval ve filmu Den poté. Na rozdíl od něj dánského režiséra, který na sebe poprvé upozornil před 30 lety jako spoluautor provokativního manifestu Dogma 95, nezajímají bombastické obrazy apokalypsy, nýbrž její lidský rozměr. Krizová situace stmeluje, ale také rozleptává vztahy - partnerské, rodičovské i sourozenecké.
Sedmidílná koprodukční série Rodiny jako ta naše, jejíž první dvě části jsou nyní k vidění ve videotéce Canal+, sleduje osudy rozvětvené dánské rodiny. Blížící se potopa její členy rozeseje do různých koutů Evropy. Chaotické dění sledujeme převážně očima devatenáctileté maturantky Laury v podání Amaryllis Augustové, dcery režiséra Billeho Augusta. Křehká dívka se jen několik dní před vyhlášením zániku Dánska a s ním spojené preventivní evakuace všech obyvatel zamiluje do svého finského vrstevníka.
Další komplikací pro ni je, že exodus ztěžuje byrokracie a shánění pobytových i pracovních povolení. Evropa uzavírá hranice a země přijímají migranty jen na základě kvót. Zámožní Dánové, kteří si cestu mohou zaplatit sami, ještě většinou mají na výběr, kam emigrovat - byť ani je v cizině nikdo nevítá s otevřenou náručí. Ti ostatní, kteří ze dne na den přišli o všechno, zůstávají odkázáni na vládou financovaný program přesídlení převážně do méně lákavých východoevropských států.
Lauřini rodiče jsou rozvedeni, což dívku staví před zásadní dilema. Buď odjede do Paříže s novou rodinou svého úspěšného otce architekta, jehož ztvárňuje Nikolaj Lie Kaas známý z filmové série o Oddělení Q. Anebo místo studia na Sorbonně zamíří se svou osamělou, pracovně i životně vyhořelou matkou, kterou hraje Paprika Steenová, do bytu s několika spolubydlícími na předměstí Bukurešti. Rozhodnutí je konečné, neboť mezi evropskými státy už není možné cestovat.
Příběh se odehrává v blíže nespecifikované, ale zjevně nepříliš vzdálené budoucnosti. Jelikož režisér Vinterberg, jehož inspirovalo drama Brooklyn, a jeho kolega Bo Hr. Hansen původní scénář vytvořili ještě před pandemií nemoci covid-19, museli v příběhu udělat spoustu změn. Série zčásti natočená v Česku se měla odehrávat například také v Kyjevě. S ohledem na ruskou invazi však tvůrci i tuto část ve scénáři přepsali.
Současné dění ve světě je nicméně natolik turbulentní, že politickým souvislostem seriál stejně neunikl. Především motiv "zrušeného Dánska" dostává nezamýšlené kontexty v důsledku nedávných nehorázných výroků amerického prezidenta Donalda Trumpa ohledně jeho nároků na Grónsko, tedy autonomní součást Dánského království.
Autoři paralelně pozorují několik dalších postav, včetně homosexuálního páru plánujícího adopci či mladé matky malého talentovaného fotbalisty, kterého chce naverbovat slavný klub Liverpool. To by ale znamenalo, že problémové dítě, jež má temné prorocké vize, skončí v anglické pěstounské rodině.
Některé osudy se vzájemně proplétají, jiné nikoli. Vinterberg se zaměřuje na několik lidí z vyšší střední vrstvy a jejich odolnost v extrémní situaci, kdy přišli o privilegia a jsou odloučeni od svých nejbližších i míst, kde strávili dosavadní život. Ačkoli jedním z protagonistů je zaměstnanec ministerstva zahraničí, politické aspekty krize záměrně zůstávají stranou. Diváci se pouze dozvědí, že vláda a její skandinávsky precizní evakuační program získal jednotnou podporu parlamentu.
Přesto minisérie ukazuje, že i vyhlášený dánský sociální stát má trhliny a neměří všem stejným metrem. Ekonomický kolaps vede k rozklížení společnosti. Lidé, které by to dříve ani nenapadlo, si v panice kupují zbraně, dochází k rabování, objevují se první mrtví.
Tyto znepokojivé motivy ustupují do pozadí ve druhé, komornější polovině příběhu, kdy se tvůrci soustřeďují především na postavu Laury a vzájemné hledání ztracených milenců. Právě tato dějová linka je však nejméně věrohodná a vyústění vyznívá až melodramaticky. Stojí na příliš mnoha vypjatých zvratech a iracionálním jednání, jehož důsledky by dívka jen stěží mohla přežít. Mnohdy se zdá, že je - slovy jiné postavy - opravdu "naivní jako Bambi".
Pro režiséra ale právě Laura, respektive motiv dcery odloučené od otce, zjevně představuje nejosobnější téma. Před šesti lety přišla o život během tragické autonehody Vinterbergova stejně stará dcera Ida. Zřejmě proto se Laura postupně stává jakousi idealistickou personifikací naděje na nový začátek.
Minisérie Rodiny jako ta naše si i přes výhrady zaslouží pozornost. Hypotetická dystopie z blízké budoucnosti vychází z reálného nebezpečí, kterému lidstvo dříve či později v nějaké podobě bude čelit. Na aktuálnosti jí dodává současné dění, kdy nová americká vláda opět ustoupila od pařížské klimatické dohody z roku 2015 a stále více politických stran na starém kontinentu se jako všelékem na všechny problémy zaklíná zrušením Green Dealu neboli Zelené dohody přijaté zeměmi Evropské unie.
Vinterbergovo ambiciózní drama se dotýká ještě jednoho bouřlivě diskutovaného tématu současnosti - migrační krize. Režisér spekuluje, že do situace uprchlíků z rozvojových zemí se jednou mohou dostat i obyvatelé vyspělých západních států. I oni mohou přijít o domov, i oni se mohou stát bezbrannou hračkou v rukách převaděčů, i oni se mohou při plavbě v člunech utopit v moři. Klimatické změny totiž neznají hranice.
Minisérie
Rodiny jako ta naše
Režie: Thomas Vinterberg
Seriál je k vidění ve videotéce Canal+.
