Fantasy odehrávající se 200 let před seriálovým hitem Hra o trůny od HBO pokračuje v podobném tónu jako první řada.
Už poslední sezony Hry o trůny byly často kritizovány za upadající kvalitu, fanoušci vytvářeli memy v podobě koně s hyperrealisticky kreslenou hlavou a dětsky načmáraným ocasem jako metaforu vývoje populární ságy. Pokud bychom tento - byť přeci jen příliš krutý - příměr vzali vážně, tak novinka působí jako dílo výtvarníka, který obsedantně načrtává každičký chlup na koňském těle, jen na celek poněkud zapomněl.
První řada Rodu draka z roku 2022 zkoušela napodobit vše, co proslavilo Hru o trůny: pletichaření a intriky, násilí, sex i postavy, které všechny mají jeden či více vroubků. Jenže zatímco Hra o trůny okamžitě vytvořila uhrančivé zapamatovatelné charaktery, nástupci se to nedařilo ani trochu.
První řada pokrývala relativně dlouhý dějový úsek, nevyhýbala se skokům v čase. Nyní tvůrci Ryan J. Condal a George R. R. Martin výrazně zpomalují. Začínají náznakem, že tentokrát se už opravdu "zima blíží" a pohledem na známou věž z ledu, která chrání před smrtí ze Severu. Přestože do světa Západozemí se ale vkrádá válka, v první polovině druhé řady z ní mnoho neuvidíme.
Stejně jako v první řadě platí, že autoři cílí na dospělé publikum, kterému opět chtějí dávkovat onu návykovou, ambiciózní i lehce dryáčnickou směs Williama Shakespeara a soap opery.
Jenže jak tempo polevilo, tyto nároky se příliš nedaří naplnit. A výsledek spíše nechtěně sklouzává do říše komiky. Sledujeme plejádu postav, které se dělí na ty, co mají stříbrné vlasy, a na ty, co nikoli. Většinou se jmenují nějak jako Rhaenyra, Rhaena či Rhaenys. I když si člověk nechce dělat legraci z poměrně obvyklého způsobu tvorby jmen v propracovaných fantasy světech, kam ten od George R. R. Martina bezpochyby patří, bohužel se ty postavy jedna od druhé opravdu liší zhruba tak jako jejich jména.
Všichni tu truchlí či jimi cloumají emoce vinou různých rodových - někdy jen domnělých - křivd. Všichni také jednají podivně a nelogicky.
Na jedné straně baží po moci Aegon, nad jehož prchlivým chováním často láme ruce jeho dědeček, na straně druhé se snaží jeho starší sestra Rhaenyra, které byl slavný trůn sestavený z mečů kdysi přislíben. Oni a jejich okolí osnují různé pletichy, které až příliš často působí jako nahodilé, impulzivní nápady typu "Vymyslet co nejhloupější způsob, jak zkusit zabít někoho na druhé straně pomyslné rodové barikády".
To celé vede občas k děsivému "improvizovanému" mordu nemluvněte, nad nímž se chce kroutit hlavou. Jindy k souboji dvou identicky vypadajících sourozenců, kteří se jmenují Arryk a Erryk. Pokaždé je však výsledkem pocit, že tyto dějové odbočky vůbec nikam nevedou, nepomáhají budovat postavy ani prohlubovat jejich motivace. Nevytvářejí hrdiny či padouchy, jen spolek středověkých divochů, kterým nelze přát, než aby je brzy někdo sežehl dračím plamenem.
Zní to možná krutě, Rod draka je stále vkusně vypadající vysokorozpočtové televizní fantasy. A nejspíš se najdou diváci, kteří tuto pomalost a absenci akce ocení. Jenže když ani po čtyřech epizodách, které mohli novináři vidět s předstihem, neexistují žádné opravdu nesmrtelné scény, co by uvízly v paměti, a vše je sice velkolepé, ale také poněkud sterilní, je důvod k obavám namístě.
Až do čtvrté části se pouze občas někdo proletí na drakovi, aby se na jejich existenci nezapomnělo. Ani když se ale příšery naplno dostanou do vzduchu a do akce, nepůsobí probíhající bitva oním osudovým tónem jako šarvátky ze Hry o trůny.
Možná je to celé jen dlouhý úvod, aby nadcházející občanská válka mohla ve druhé půli vypuknout naplno. Prozatím však z té změti zaměnitelných charakterů nevyvstávají žádní protagonisté, které bychom mohli milovat či nenávidět, případně si užívat, že k nim cítíme směs obojího. I skvělí herci jako Matt Smith v roli Daemona jsou zcela utopení a nedostávají moc prostoru.
Když se do sebe na konci čtvrtého dílu konečně zakousnou draci, vypadá to sice působivě, jenže ani tato scéna s diváky moc nepohne. Na vině nejsou odbyté počítačové efekty, právě naopak. Ty digitální potvory nás dovedou strhnout o dost víc než ti, kdo coby jezdci sedí na jejich zádech.
Pokud se to nezmění, Rod draka zůstane odsouzený k tomu, že z něj bude seriál, který sice kdekdo poplácá po zádech, že celkem dobré, ale jinak se zařadí jen do stále početnější skupiny zaměnitelných fantasy produktů této doby.
