Recenze: Skvělá Elegance molekuly v Dejvickém ukazuje, jak málo jsme věděli o profesorovi Holém

Saša Hrbotický Saša Hrbotický
9. 4. 2018 8:13
Dejvické divadlo v této sezoně opět boduje. Po prosincové novince Vražda krále Gonzaga přichází s představením Elegance molekuly v režii Petra Zelenky, který originálním způsobem vypráví o životě vědce Antonína Holého, díky jehož objevu specifických antivirotik lze dnes účinně zápasit s AIDS a s hepatitidou typu B. Zelenkovi-autorovi i Zelenkovi-režisérovi se daří vytěžit z nepříliš dramatické látky maximum.
Martin Myšička v roli Antonína Holého.
Martin Myšička v roli Antonína Holého. | Foto: Hynek Glos

Zatímco lecjakou obskurní figuru veřejného života zná u nás každé dítě, skutečné osobnosti posouvající hranice lidských možností často zůstávají utajené. Jednou z nich je profesor Antonín Holý, díky jehož převratnému objevu specifických antivirotik lze dnes účinně zápasit s AIDS a s hepatitidou typu B.

Osudy vědce světového formátu inspirovaly Petra Zelenku ke vzniku hry Elegance molekuly, a tu teď ve vlastní režii uvádí v Dejvickém divadle.

Jednu linii Zelenkovy tvorby psané přímo na tělo této pražské scény tvoří divácky vděčné komedie Příběhy obyčejného šílenství či Dabing street, druhá, nadčasovější a podnětnější, je věnovaná reálným, všeobecně málo známým postavám, jakými byli ruský vědec a hudebník Teremin ve stejnojmenné hře a nejnověji i český chemik Antonín Holý.

V Eleganci molekuly autor důmyslně propojuje dokumentární prvky s fikcí, přehledně si hraje s časovými rovinami, vážnost tématu odlehčuje nenuceným humorem a cynickým úšklebkem. Záměrně se nezříká ani jemného patosu a sentimentu, zvlášť v obrazech, kde líčí smutné konce molekulárního chemika sužovaného Parkinsonovou chorobou.

Současný rámec hry tvoří peripetie kolem opětovných setkání nepřístupné paní Ludmily, vdovy po profesoru Holém, s dotěrnou adeptkou žurnalistiky Pavlou, která se pokouší vydolovat někde "příběh", jenž by životní úděl velkého vědce zpopularizoval a přiblížil laické veřejnosti.

Další dramatickou linku představuje permanentní dialog mezi americkým podnikatelem a chemikem Johnem C. Martinem z firmy Gilead Sciences, jenž s několika dalšími spolupracovníky dokázal Holého objev uvést v život a prosadit do farmaceutické praxe, a jeho střízlivě uvažující manželkou Rosemary, jež glosuje, relativizuje a koriguje Martinovy hazardní kroky.

Zelenkovi-autorovi i Zelenkovi-režisérovi se daří vytěžit z nepříliš dramatické látky maximum. Obratně do hry začleňuje nezbytnou sumu odborných informací z oblasti chemie stejně jako další faktografické pasáže. Jejich prostřednictvím diváka nejdříve zavádí do poloviny osmdesátých let a později i do atmosféry následujícího desetiletí, kdy za oběť viru HIV padly tisíce lidí včetně nejzářivějších hvězd uměleckého světa.

Inscenace má napětí, je zábavná a divákovi nedovolí vydechnout. Nejenže ho nutí spoluprožívat malé i velké boje hlavních aktérů, vědců i byznysmenů, ale zároveň nepřetržitě podněcuje k úvahám nad vědeckou prací a etikou jejího financování, nad pomíjivostí materiálního bohatství, nad nezbytností entuziasmu a odvahy i v oblasti tak odtažité, jako je farmaceutický průmysl.

Klíčovým nositelem těchto témat je postava Američana Johna C. Martina ve vynikajícím ztvárnění Ivana Trojana. Herec nachází brilantně přesný výraz pro Martinovo sympatické hazardérství a podnikatelský čich, pro jeho službu vyšším, ušlechtilým cílům i pro hlubokou úctu a obdiv, které chová k českému profesorovi coby potenciálnímu zachránci lidských životů.

Stejné zaujetí zásadními otázkami Zelenkova dramatu, takřka obdobně přesnou a úspornou hereckou charakteristiku, nalézáme také u představitelů dalších rolí, především u Martina Myšičky v roli Antonína Holého, ale také u Zdeňky Žádníkové, Veroniky Khek Kubařové, Vladimíra Polívky, Václava Jiráčka či Pavla Šimčíka.

Petr Zelenka: Elegance molekuly

Dejvické divadlo, Praha
7. 4. 2018
Režie: Petr Zelenka
Scéna: Nikola Tempír
Kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší
Dramaturgie: Olga Šubrtová
Hodnocení Aktuálně.cz: 90 %

Martin Myšička neztělesňuje význačného profesora jako neživotný pomník, ale jako rozporuplnou bytost, dojemně nepraktického a podivínského vědce, zapáleného amatérského fotografa, milujícího manžela a nakonec starého, nemocného muže, jenž se v životě dopustil i podivných, těžko vysvětlitelných kroků. Třeba když na samém sklonku komunistického režimu vstoupil do strany a jen zanedlouho nato se právě kvůli členství v této straně zbavil nejbližšího týmového kolegy.

Zelenka ani tato problematická fakta nezastírá, nesnaží se je démonizovat ani bagatelizovat. Především však důrazně upozorňuje na to, jak trestuhodně málo jsme do této chvíle o profesoru Holém coby objeviteli světového významu slyšeli z médií, dennodenně zahlcovaných balastem zbytečných novinek.

Přehlédnout nelze ani další autorův vzkaz dnešku: to když si postava Holého manželky Ludmily v rozhovoru s drzou novinářkou povzdechne, že označení intelektuál je u mravně zdevastované české společnosti považováno za nadávku stejnou, jako tomu bývalo v trudných padesátých letech.

Dejvické divadlo v této sezoně opět boduje. Po prosincové novince Vražda krále Gonzaga, upozorňující mimo jiné na zákeřnost putinovského režimu, je i Elegance molekuly dokladem, že soubor nežije z jistoty hvězdné popularity, ale přináší originální myšlenky a také se inteligentním způsobem společensky angažuje. Byť by tím u části názorově rozštěpené veřejnosti mohl padnout v nemilost.

 

Právě se děje

Další zprávy