Třiatřicetiletá soulpopová britská zpěvačka Jessica Lois Wareová alias Jessie Wareová za posledních pět let stačila vydat tři alba, posbírat stejný počet nominací na Brit Awards a jednu na Mercury Prize za nejlepší britské album.
Se svými nahrávkami se vždycky podívala do první desítky ostrovní hitparády, přesto její jméno nepatří mezi ta nejznámější.
Pro rádia je její pop příliš chytrý a až do dneška platilo, že snad i trochu chladný. Novinka Glasshouse je ale jiná. Jessie Wareová je sice stále stejně křehká, její hudba ale nikdy nebyla vřelejší a přístupnější.
Žádné velké hudební tajemství
Mateřství, manželství, pauza od koncertování. Tolik stačilo, jak v jednom z rozhovorů řekla, k tomu, aby se vrátila k nahrávání s dosud nepoznaným entuziasmem a touhou sdílet své emoce po přímé ose.
Glasshouse citelně ubral na dříve neodmyslitelné elektronice a samplování, osobní výpovědi tak plavou na daleko skromnějším podkladu. Také kompozice nových skladeb je lineárnější.
Zatímco zpěvaččiny kolegyně z žánru sofistikovaného popu s příměsí soulu se noří stále hlouběji do hudebních experimentů (vzpomeňme například skvělou loňskou desku The Dreaming Room Laury Mvulyové, s níž dříve vystupovala a která se letos představila i českým divákům na Colours Of Ostrava), Jessie Wareová začala vyprávět docela odlišný hudební příběh.
Glasshouse je instrumentálně uvolněná deska, která tu a tam dokonce zamíří i k čistému písničkářství. Hlavním tématem se opět stala láska, tentokrát však z perspektivy zkušeností z dlouhodobého vztahu a ovlivněná příchodem prvního potomka.
V citlivé skladbě Sam se ukazuje, kam až odebírání hudebních vrstev dospělo. Za doprovodu jediné kytary se interpretka připravuje na tehdy se blížící mateřství. Uvěřitelně se vyzpívává z obav, aby se stala dobrou mámou, zároveň tu svou ujišťuje, že láska jejího života je na míle vzdálená otci, který z jejího života zmizel v deseti letech.
V singlu Alone zase pojmenovává proměny, které do společného soužití přinese přítomnost dítěte, aniž by však zasvěcenému došlo, co je v textu pouze naznačenou změnou. Vysvětlit to zpěvačka musela až dodatečně. Stále totiž platí, že do mimořádně osobních textů obtiskne vždy jen samotnou esenci emocí, aniž by byla příliš explicitní.
Píseň Selfish Love se houpe v rytmu samby a opět tak dává vzpomenout na zpěvačku Sade, k níž bývá Jessie Wareová často přirovnávána.
Téměř taneční Your Domino se alespoň jednou přihlásí k elektronickým začátkům, snad aby dala posluchačům najevo, že tuto část hudební identity ani na "písničkářské" desce nehodlá pohřbít.
Jedním z vrcholů alba je pak skladba Hearts. "Srdce by neměla bolet až tak moc, neměla by se tak snadno nechat zlomit," zpívá ve vypjatém refrénu, v němž ukazuje, že jistá si je i mimo své oblíbené altové polohy.
Vokálně mimo známé teritorium se zpěvačka pouští také v Midnight, jednom ze singlů, který skrze nečekaně silný hlasový výkon s dávkou představivosti ukazuje, jak by dnes mohla znít Mariah Careyová, kdyby se nesnažila nahrávat hudbu pro masy. Jessie Wareová s hlasem divy je jedním z největších překvapení nahrávky.
Jessie Wareová: Glasshouse
Vydalo Island Records, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 80 %
Album Glasshouse drží pohromadě především téma a také rozmanitá, přesto jednotná produkce. V rámci popu jde o jedno z nejvýraznějších alb letošního roku a zpěvačka s ním s konečnou platností potvrdila místo v žánru. Tři takto výrazně nadprůměrné desky v řadě totiž v posledních letech vydala jen málokterá z jejích kolegyň.
