Prahu rozezní rytmy pouštního blues

Michal Pařízek
2. 6. 2006 9:00
Profil - Skupina Tinariwen, sobotní hvězda Respect Music Festivalu, má u jména napsáno Mali. Podstatnější však je, že její členové jsou Tuaregové.

Svobodomyslní kočovníci se hranicemi nikdy nevázali. Uznávají jen "vítr, hvězdy a vodu" ve své vysněné zemi Azawad, za kterou už hodně zkusili. Málokterá ze současných kapel má tak drsnou historii jako právě Tinariwen -  a na jejich hudbě to je znát.

V jejich písních najdeme voodoo zaříkávání i trans způsobený suchem a horkem, stejně jako exotické scenérie podmalované ostrými tóny elektrických kytar. Jejich pouštní blues - blues navrácené do své pravlasti, spojované s místní hudbou, a napájené tak novou energií - přináší nejen nečekané rytmické změny, ale tvrdou rebelskou notu.

Tinariwen
Tinariwen | Foto: Tinariwen

Není divu, když kapela vznikla kolem roku 1982 v jednom z vojenských táborů Muamara Kaddáfího. Tam se mladí Tuaregové ocitli kvůli jeho slibům o svobodě, jež považovali za jediné východisko ze své tíživé situace.

Záhy se sice přesvědčili o jejich marnosti, ale možná díky tomu  máme možnost Tinariwen poslouchat. Kdyby tam neslyšeli písně Boba Marleyho či Johna Lennona, asi by nikdy nevyměnili tradiční bubínky tinde a housle imzad za elektrické kytary.

Ve svých začátcích ovšem Tinariwen používali stejně často kalašnikov. Jejich kazetové nahrávky byly tamními vládami zakazovány; hudba Tinariwen byla jakýmsi "undergroundovým" telefonem pro povstalce a vyzývala k politickému procitnutí.

Ještě na začátku 90. let bojovali členové skupiny v novém povstání na hranicích Mali a Nigeru;  a přitom pořad hráli, kde se dalo. Na svatbách, pohřbech i tradičních slavnostech, tam všude zněla jejich hudba symbolizující odboj.

Definitivní zlom nastal až začátkem nového tisíciletí, když boje konečně utichly a skupina se stáhla do nového domova. V Mali, v městečku Kidal uprostřed pouště, nahráli v roce 2002 první album The Radio Tisdas Sessions. Nahrávka zní díky produkci Justina Adamse, kytaristy Roberta Planta stejně naturalisticky jako jejich vystoupení uprostřed vojenských táborů.

Tinariwen
Tinariwen | Foto: Tinariwen

Desítka syrově naléhavých skladeb v jazyce tamashek nabízí blues o bolesti, utrpení, exilu a identitě. Podivné a syrové kytarové linky spolu s temnými bluesovými nápěvy, které stupňuje ženský sbor, se staly hitem rádiových stanic vysílajících world music. Následující turné po Evropě sklidilo jen superlativy.

Stejně jako další album Amassakoul z roku 2004, jež dokonce obdrželo respektovanou cenu BBC za world music nahrávku z oblasti Afriky. V jedenácti skladbách zní naléhavost jejich poselství ruku v ruce s politickými texty a muzikálností, která skutečně boří hranice. Zní tu čistokrevné blues, pokřivené reggae, zaříkávání i psychedelie.

Všechna ta označení jsou zároveň velmi přibližná pro magické souznění naléhavého zpěvu s tvrdými tóny elektrické kytary podpořené hypnotickým tleskáním a rockovou rytmikou; právě díky své osobitosti jsou považováni za jeden z vrcholů současné africké hudby.

Foto: Respect

Britský The Independent o nich tvrdí, že je to jedna z nejúžasnějších skupin, které dnes můžete vidět. To jistě potvrdí i návštěvníci dvou jejich vyprodaných vystoupení v pražském Paláci Akropolis.

Pro Roberta Planta, který propojuje rock s world music, znamenají Tinariwen "hudbu, kterou hledal celý život", a (nejen) pro národy Sahary největší rockové hvězdy současnosti.

 

Právě se děje

před 26 minutami

Extraligovou Spartu posílil švédský útočník Thorell

Novou posilou hokejistů extraligové Sparty se stal švédský útočník Erik Thorell. Devětadvacetiletý křídelník má zkušenosti ze švédské i finské nejvyšší soutěže, poslední dvě sezony byl ale spoluhráčem kapitána českého týmu na letošním mistrovství světa Jana Kováře ve švýcarském Zugu. O jeho příchodu informovala Sparta na webu.

Další zprávy