Prahu rozezní rytmy pouštního blues

Michal Pařízek
2. 6. 2006 9:00
Profil - Skupina Tinariwen, sobotní hvězda Respect Music Festivalu, má u jména napsáno Mali. Podstatnější však je, že její členové jsou Tuaregové.

Svobodomyslní kočovníci se hranicemi nikdy nevázali. Uznávají jen "vítr, hvězdy a vodu" ve své vysněné zemi Azawad, za kterou už hodně zkusili. Málokterá ze současných kapel má tak drsnou historii jako právě Tinariwen -  a na jejich hudbě to je znát.

V jejich písních najdeme voodoo zaříkávání i trans způsobený suchem a horkem, stejně jako exotické scenérie podmalované ostrými tóny elektrických kytar. Jejich pouštní blues - blues navrácené do své pravlasti, spojované s místní hudbou, a napájené tak novou energií - přináší nejen nečekané rytmické změny, ale tvrdou rebelskou notu.

Tinariwen
Tinariwen | Foto: Tinariwen

Není divu, když kapela vznikla kolem roku 1982 v jednom z vojenských táborů Muamara Kaddáfího. Tam se mladí Tuaregové ocitli kvůli jeho slibům o svobodě, jež považovali za jediné východisko ze své tíživé situace.

Záhy se sice přesvědčili o jejich marnosti, ale možná díky tomu  máme možnost Tinariwen poslouchat. Kdyby tam neslyšeli písně Boba Marleyho či Johna Lennona, asi by nikdy nevyměnili tradiční bubínky tinde a housle imzad za elektrické kytary.

Ve svých začátcích ovšem Tinariwen používali stejně často kalašnikov. Jejich kazetové nahrávky byly tamními vládami zakazovány; hudba Tinariwen byla jakýmsi "undergroundovým" telefonem pro povstalce a vyzývala k politickému procitnutí.

Ještě na začátku 90. let bojovali členové skupiny v novém povstání na hranicích Mali a Nigeru;  a přitom pořad hráli, kde se dalo. Na svatbách, pohřbech i tradičních slavnostech, tam všude zněla jejich hudba symbolizující odboj.

Definitivní zlom nastal až začátkem nového tisíciletí, když boje konečně utichly a skupina se stáhla do nového domova. V Mali, v městečku Kidal uprostřed pouště, nahráli v roce 2002 první album The Radio Tisdas Sessions. Nahrávka zní díky produkci Justina Adamse, kytaristy Roberta Planta stejně naturalisticky jako jejich vystoupení uprostřed vojenských táborů.

Tinariwen
Tinariwen | Foto: Tinariwen

Desítka syrově naléhavých skladeb v jazyce tamashek nabízí blues o bolesti, utrpení, exilu a identitě. Podivné a syrové kytarové linky spolu s temnými bluesovými nápěvy, které stupňuje ženský sbor, se staly hitem rádiových stanic vysílajících world music. Následující turné po Evropě sklidilo jen superlativy.

Stejně jako další album Amassakoul z roku 2004, jež dokonce obdrželo respektovanou cenu BBC za world music nahrávku z oblasti Afriky. V jedenácti skladbách zní naléhavost jejich poselství ruku v ruce s politickými texty a muzikálností, která skutečně boří hranice. Zní tu čistokrevné blues, pokřivené reggae, zaříkávání i psychedelie.

Všechna ta označení jsou zároveň velmi přibližná pro magické souznění naléhavého zpěvu s tvrdými tóny elektrické kytary podpořené hypnotickým tleskáním a rockovou rytmikou; právě díky své osobitosti jsou považováni za jeden z vrcholů současné africké hudby.

Foto: Respect

Britský The Independent o nich tvrdí, že je to jedna z nejúžasnějších skupin, které dnes můžete vidět. To jistě potvrdí i návštěvníci dvou jejich vyprodaných vystoupení v pražském Paláci Akropolis.

Pro Roberta Planta, který propojuje rock s world music, znamenají Tinariwen "hudbu, kterou hledal celý život", a (nejen) pro národy Sahary největší rockové hvězdy současnosti.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Sesuv půdy v nelegálním dole na zlato v Indonésii si vyžádal tři mrtvé

Při sesuvu půdy v nelegálním dole na zlato přišli v Indonésii o život tři lidé a pět se pohřešuje. S odvoláním na místní představitele o tom ve čtvrtek informovala agentura AP. Podle přeživších bylo v dole, který se nachází na ostrově Sulawesi, ve středu v době sesuvu 23 lidí. Příčinou neštěstí bylo podle Andriase Hendrika Johannese, který vede záchranný tým, nestabilní podloží.

Zdroj: ČTK
Další zprávy