Ve svém miniaturním studiu na Praze 1 zrovna připravoval základy na festivalové vystoupení skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Hodinu po skončení rozhovoru ho čekala zkouška s kapelou. Nepůsobil ale nikterak ve stresu.
Když jsme spolu mluvili po telefonu, říkal jsi, že jsi zrovna odněkud přiletěl…
Ze Soulu. My jsme s Dušanem Neuwerthem produkovali album pro skupinu Ahn Trio, což jsou tři holky původem z Koreje, i když dneska už jsou to Američanky. Od Vánoc do března jsme částečně tady a částečně přes maily udělali desku, která teď zrovna vyšla v Asii. No a protože se jim náš přínos líbil, pozvali nás na turné, abychom to s nimi hráli live. Docela zábava…
A uvidíme vás s Ahn Triem i u nás?
Vzhledem k tomu, že ony teď taky spolupracují s Tata Bojs a na podzim tu mají mít nějaký společný koncerty, asi spíš ne. To už by bylo pro diváka moc matoucí. Ale u té příležitosti se vydá alespoň to album.
Každopádně ty vypadá, že tvoje problémy se sluchem už pominuly.
Úplně v pohodě to ještě není, ale rozhodně je to lepší. Taky si teď dávám víc pozor. Třeba když jsem byl na Red Hot Chili Peppers, dal jsem si špunty do uší.
Tohle byly ty zdravotní důvody, kvůli kterým jsi neprodukoval debut Toneless?
Víceméně…
Mrzí tě to?
No tak ještě jsem neslyšel ten výsledek (směje se). Já jsem to chtěl dělat, protože se mi líbilo, co hrajou, takže trochu mě to samozřejmě mrzí. Ale tak nějak nevěřím, že by to mohlo dopadnout špatně, protože nejdůležitější je vždycky základ, samotný skladby, a ty mají Toneless fakt dobrý.
A jak si vlastně vybíráš projekty, na kterých pracuješ? Nejen desky, ale i filmy a tak.
To je různé, ale hlavně se mi musí líbit ten materiál sám o sobě. Potom by mi měli sednout lidi, se kterýma to dělám. A pak jsou tu taky kamarádi. Když za tebou přijde někdo, koho znáš patnáct let, uděláš to, i když ti třeba ta skladba úplně nesedí.
Četl jsi scénář k Pusinkám?
Četl. Ne vždycky se mi podaří přečíst scénář celý předem, ale tenhle film vzniká už dost dlouho na to, abych to zvládl. Ale stejně, teď se teprve dělaly předtáčky, takže jediný, co k tomu v téhle chvíli můžu říct, je, že se na to těším.
Pojďme k Ecstasy of Saint Theresa. Od vydání EP It je to už přes rok. Dočkáme se nového alba?
Ono se to všechno v uvozovkách zkomplikovalo tím Kateřininým těhotenstvím. Když jsme se to dozvěděli, tak jsme si nejdřív mysleli, že původní termín vydání nový desky - říjen minulýho roku - ještě stihnem, ale bohužel se to nepovedlo. Pak jsme samozřejmě čekali, až bude Katka zase schopná nahrávat a v současný době jsme asi tak v poslední třetině. Takže to vypadá, že na konci září album vyjde.
A stejně tak jste dlouho nehráli živě. Těšíš se na koncert na United Islands?
Je to už fakt dlouho, naposledy pár koncertů v Anglii, to už byla Katka těhotná, a pak v Akropoli na podporu Amnesty International. Na United Islands se těším, protože tam většinu skladeb uslyší diváci poprvé. Možná budeme hrát jen nový věci. Na nové desce máme hodně smyčců a dechů, které naživo odpadnou, nechceme je pouštět z playbacku. Ale stejně jsem hodně zvědavý na reakce - už jenom, jestli tam nějaký lidi vůbec zbudou, když začínáme až před půlnocí. Nicméně já jsem za tu hodinu rád, přizpůsobili jsme tomu i výběr skladeb, takový noir záležitosti. Rozhodně lepší než v sedm odpoledne.
Znáte se osobně s Placebem, kteří hrají v sobotu?
Známe se z doby, kdy jsme jim předskakovali v Malé sportovní hale, což nás tehdy strašně překvapilo, protože si nás vybrali sami. Molko nějak sehnal Slowthinking a asi si dal pět a pět dohromady - česká kapela a koncert v Čechách. A pak nám zničehonic promotér poslal nabídku. Po koncertě nás pozvali do šatny na panáka, říkali, jak se jim naše deska líbí, a právě tam nám nabídli, abychom jim udělali remix songu English Summer Rain, který potom vyšel na singlu.
Jak na tebe působí Brian Molko?
V pohodě. Já teda mám radši vyšší lidi. Jakože si neříkám: nevěř nikomu nad třicet, s tím už bych měl ostatně problém i já sám…, ale spíš: nevěř nikomu pod sto sedmdesát pět. Takový lidi si vždycky něco řešej. A on si teda očividně něco řeší, ale přitom je hrozně v klidu, skoro bych až řekl takovej přemejšlivej typ… (směje se) A basák s bubeníkem jsou v pohodě, protože mají takovou osobnost před sebou. To je jako když hraješ fotbal a máš v týmu Rosického: můžeš bejt klidnej, protože víš, že mu můžeš přihrát a on už s tím vepředu něco udělá.
Dobrá nahrávka: Jak prožíváš mistrovství?
No bylo teď právě hrozný! My jsme vraceli ze Soulu zrovna v ten den, kdy se hrál zápas s USA, a celníci nás na letišti zdržovali a prohlíželi nám kytary. Říkal jsem jim: chlapi, neblázněte, vždyť se hraje fotbal, a oni na to, ať jsem v klidu, že už je to 2:0, ale ať stejně ukážeme ty pouzdra. Co mě zaujalo, že lidi v Soulu ten fotbal mnohem víc žerou. Tam nosí dresy i prodavači v samoškách. Na přípravný přátelák s Norskem přišlo na projekci na náměstí 50 tisíc lidí ve dvě v noci a místní noviny psaly, že to je zklamání, že jich přišlo málo! Tady mám pocit, že jsou lidi spíš laxní. Ale takhle je to se vším, i třeba s politikou.
Co volby? Nebudu se tě teda ptát, cos volil, ale…
Byl jsem sice zrovna v tom zahraničí, ale vyřídil jsem si voličský průkaz a šel volit tam. Není mi lhostejné, co se v téhle zemi děje, jestli tady bude, nebo nebude vládnout Paroubek. Takže z toho už asi vyplývá, co jsem nevolil.
A co je pro tebe v poslední době úplně nejdůležitější?
To záleží na tom, z jaký oblasti života to člověk bere. Profesně asi nová deska EOST. A taky aby se Šmíca uzdravil, aby si ještě někdy v pohodě zahrál.
