Příčinou úmrtí bylo podle íránských polostátních médií selhání ledvin. Ebtehádž žil v Německu od druhé poloviny 80. let minulého století, uvádí agentura AP.
Narodil se roku 1928 ve městě Rašt na severu Íránu, psal odmalička a první sbírku básní vydal jako devatenáctiletý. Přispěl k opětovné popularitě gazelu, což je jedna z nejtypičtějších forem perské převážně milostné lyriky, původně o sedmi až jedenácti dvojverších. Stejně jako starší klasik Nímá Júšídž narozený ještě v 19. století ale Ebtehádž užíval také volnější techniky verše, doplňuje server Tehran Times.
Jeho poezie byla romantická a plná melancholie, kdežto v osobním životě autor zastával silné politické postoje. Podobně jako básník a vrstevník Ahmad Šámlú, známý pod pseudonymem Bámdád, sympatizoval s íránskou krajně levicovou stranou Túde, jež spojovala marxismus s prvky nacionalismu a která byla zakázaná poté, co se její člen roku 1949 pokusil zavraždit šáha Muhammada Rezu Pahlavího.
Roku 1979 se partaj angažovala v islámské revoluci, následně se však stala terčem nového teokratického režimu. Kvůli tomu básník Ebtehádž skoro na rok skončil ve vězení. Na svobodu se dostal poté, co se za jeho propuštění u nového duchovního vůdce Sajjida Alího Chameneího přimluvil další známý básník Muhammad Husajn Šáhrijár.
Roku 1987 se literát s rodinou přestěhoval do Kolína nad Rýnem, přestože Írán dál pravidelně navštěvoval.
Jako básník Húšang Ebtehádž navazoval na dodnes populární klasiky Rúmího ze 13. století nebo Háfize ze 14. století, tradiční formy však kombinoval s moderními tématy. Háfizově tvorbě se věnoval i jako literární vědec přednášející na evropských univerzitách, kromě toho působil jako muzikolog a vysílal tradiční perskou hudbu v íránském rozhlasu.
Ebtehádž v rodné zemi dosáhl značné popularity, ve světě byl ale znám méně a z jeho více než deseti sbírek se jen jediná dočkala překladu do angličtiny, doplňuje agentura AP. V Česku žádné autorovo dílo nevyšlo.
