Oba se v 70. letech minulého století rozhodli zůstat ve Francii, kde Milan Kundera dostal pozvání vyučovat na univerzitě. Spisovatel, který letos oslavil devadesátiny, rozhovory už roky neposkytuje. Také jeho žena s podobným interview naposledy souhlasila v 90. letech.
Podle Věry Kunderové disidenti nenáviděli jejího manžela, protože se už před revolucí obávali, aby se Milan Kundera nepostavil do čela politické opozice. "Američani, kteří byli napojeni na Tigrida, vybrali jako vůdce protikomunistické opozice (pozdějšího prezidenta Václava) Havla a měli obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem známější, by chtěl být sám v čele politické opozice," říká.
Kunderová v interview zmiňuje jejich setkání právě s disidentem Pavlem Tigridem. "Rok po naší emigraci si nás pozval Pavel Tigrid a u oběda řekl: 'Pane Kundero, nepleťte se do politiky.' My jsme na něj koukali vykuleně, proč to říká, protože Milan žádné politické ambice neměl. On chtěl jenom psát," líčí Kunderová.
Zničený život
Nemožnost návratu do České republiky si prý poprvé uvědomila poté, co v roce 2008 týdeník Respekt otiskl článek o údajném Kunderově udání v 50. letech. Zároveň se ale zrodila touha být doma. "Připadám si jako otrok na plantáži, který se v noci ve snech vrací do své země," podotýká Kunderová. Připomíná také verše Viktora Dyka o vlasti, kde říká: "Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš."
Článek v Respektu Kunderovou i jejího muže zdravotně zničil, jak uvádí. "A nikdo se mu dosud neomluvil!" posteskla si.
V textu tehdy historik Adam Hradilek upozornil na archivní dokument, který naznačoval, že Kundera v roce 1950 udal západního agenta Miroslava Dvořáčka. Kdo ho udal, však dodnes není jednoznačně rozřešeno.
Několik dnů po zveřejnění článku se ozval literární historik Zdeněk Pešat, podle nějž Dvořáčka udal tehdejší student pražské filozofické fakulty Miroslav Dlask a tehdy se s tím Pešatovi svěřil. "Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že jeho přítelkyně - a budoucí žena - Iva Militká se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil bezpečnosti," řekl Pešat. Jméno Milana Kundery tehdy podle něj vůbec nepadlo.
Milan Kundera se proti článku vydanému v Respektu ohradil, dokonce uvažoval o žalobě. Jedenáct světově známých spisovatelů, mezi nimi čtyři laureáti Nobelovy ceny za literaturu, ve společném prohlášení kauzu odsoudilo jako "očerňovací kampaň".
Emigrant v nové zemi nikdy nebude doma
Podle Věry Kunderové největší chybou po sametové revoluci bylo, že disidenti chtěli vymazat celou dobu komunismu, že se nenavázalo na pražské jaro ze 60. let.
"Z pohledu disidentů to bylo asi logické, protože pokud by uznali, že komunismus nebyl skrz naskrz zlo, tak by možná nevypadali jako takoví hrdinové a bojovníci, ale tu zemi to poškodilo," uvádí v rozhovoru. Lidé v tehdejším Československu si podle ní nechali namluvit, že komunismus trval 50 let. "Vy jste začali znovu, ale tím jste přerušili tu důležitou kontinuitu," doplňuje.
Milan Kundera poslední čtyři romány napsal ve francouzštině, české vydání čtvrtého z nich Slavnost bezvýznamnosti se podle Věry Kunderové dlouho odkládalo, protože existovala varianta, že Kundera ho přeloží sám. "Ale teď už to nejde, tak to bude aspoň kontrolovat. Pokud to dopadne dobře, tak by další měla být Nevědomost," naznačuje v interview.
Hned v 90. letech nové Kunderovy romány nevycházely v češtině kvůli obavě z toho, že politická témata pro čtenáře v Česku zastíní to, co je v nich podstatného. "Ale teď už vyrostly nové generace a ty to snad budou číst úplně jinak," dodává autorova žena.
Věra a Milan Kunderovi dlouhá léta žijí v Paříži. Kundera po listopadu 1989 několikrát navštívil Československo i Českou republiku, v roce 1995 mu prezident Havel udělil medaili Za zásluhy. Přebírala ji tehdy právě Věra Kunderová.
Na dotaz, zda si umí představit, že by s manželem neemigrovali a zůstali v Československu, Kunderová v rozhovoru pro Host přitakává. "Já ano. Milan by nejspíš nenapsal některé knihy, ale upřímně řečeno: no a? Prožili bychom prostě jiný život," uvádí.
"Emigrant, v té první generaci, je někdo, kdo visí ve vzduchu. Skutečný domov ztratil a v nové zemi nikdy doma nebude. Já jsem doma denně, když se mi podaří usnout. To ležím na kameni nebo v tůni ve Vydře, v Brně na přehradě, bruslím nebo se koupu ve Vltavě. Já jsem celé noci doma," říká v rozhovoru Věra Kunderová.
