Praha - Dva "dramaturgické vrcholy" mělo úterní předávání Státních cen. Laureát ocenění za literaturu Ludvík Vaculík si neodpustil indiánský zpěv a šéf výtvarné poroty Jiří Ševčík narážky na ministra kultury, že letošní držitel arcihtektonické ceny Jan Kaplický poctu odmítl, protože stát nebyl dost vstřícný k jeho projektu knihovního blobu na Letné.
"Považuji za nepřijatelné akceptovat cenu od úřadu, který mi brání se realizovat," napsal už v červenci v e-mailu ministru kultury Václavu Jehličkovi, který tak předal ceny kromě Vaculíka jen třem držitelům.
Hodiny klavíru
Za překladatelské dílo byl oceněn germanista Jiří Stromšík, jenž šíři svých schopností osvědčil v překladech natolik rozličných autorů, jakými byli třeba Franz Kafka, Max Frisch, Adolf Muschg nebo Elias Canetti.
Čtěte také:
Karel Hvížďala: Causa Ludvík Vaculík
Kaplický nechce cenu od ministra kultury
Naposledy na sebe upozornil loni překladem autobiografického románu Güntera Grasse Při loupání cibule, jejž vydal brněnský Atlantis. Je i autorem literárněvědných statí Od Grimmelshausena k Dürrenmattovi.
Cena ministerstva kultury za režijní přínos současnému divadlu připadla letos Janu Bornovi, který od roku 1996 působí v Divadle v Dlouhé.
Za hudbu si cenu odnesl Zdeněk Šesták, muzikolog a badatel specializovaný na 18. století - ale i autor, jehož vlastní symfonický styl inspirovala právě klasicistní tradice.
Nejslavnější státní cenu - za literaturu - obdržel Ludvík Vaculík s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru.
Jeden ze symbolů pražského jara, autor Morčat či deníkového románu Český snář a neúnavný fejetonista se přidržel své tradice a udělení Státní ceny už v pondělí okomentoval slovy: "Tahle cena se dle mého uděluje tomu, kdo ještě nic nedostal a kdo už by nám mohl umřít. Došla na mě řada. Kdyby měli někoho jiného, dali by cenu někomu jinému."
Spisovatel, jemuž je hlavní matérií k reflexi vlastní život ve sféře intimní i veřejné, urputně setrvává v "konzervativním disentu" a nevyváženě, ba i s vědomím pošetilosti žádá návrat k tradici, jež v jeho podání znamená i tělesné tresty na školách nebo zákaz násilných filmů.
Namísto projevu prečetl úryvek ze své vzpomínkové prózy a zapěl onen indiánský motiv - což byla podle účastníků ceremoniálu nejzábavější část dvouhodinové ušlechtilé nudy plné frází v laudatiích.
Od první republiky
Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo navazují na tradici stejnojmenného ocenění z doby první republiky založeného v roce 1920 a přerušeného rokem 1948.
Ocenění ministerstvo kultury každoročně uděluje k 28. říjnu od roku 1995, za což se zasloužil Pavel Tigrid. Ocenění za divadlo, hudbu a výtvarné umění přibyla před pěti lety.
Ceny jsou ve všech kategoriích spojeny s odměnou 300 tisíc korun a předávaly se opět v Českém muzeu hudby na Malé Straně.
O udělení letošní ceny ministerstva kultury v oblasti výtvarného umění a architektury rozhodla sedmičlenná porota; šest členů hlasovalo pro Kaplického, jeden se zdržel.
Cenu za literaturu loni získal Milan Kundera, který se ovšem držel svého zvyku setrvávat v ústraní a poděkoval tu pouze z doručené audionahrávky.
Ceny v dalších kategoriích převzali divadelní režisér Jan Antonín Pitínský, dirigent Jiří Kout a malíř a sochař Karel Malich. Antonínu Přidalovi připadla cena za literaturu a překlad.
