Jak píše agentura AFP, šestaosmdesátiletý literát, jenž má zároveň španělské občanství a roku 1990 neúspěšně kandidoval na peruánského prezidenta, na svou inauguraci do Paříže pozval bývalého španělského krále Juana Carlose I. Ten přijel v černém voze se zatmavenými skly. Přivítala jej stálá sekretářka akademie Helene Carrere d’Encausseová.
Pětaosmdesátiletý bývalý monarcha abdikoval v roce 2014, poslední roky žije v luxusní vile ve Spojených arabských emirátech. Juanu Carlosovi u veřejnosti ublížila série skandálů, počínaje obviněním, že dal sledovat bývalou milenku, přes zvěsti o hýřivém způsobu života po pobyt v africké Botswaně, kam se král za vrcholící hospodářské krize vypravil na lov slonů. Panovník spisovatele roku 2011 jmenoval markýzem.
Kromě přítomnosti bývalého vladaře v publiku vyvolala ohlas též Llosova inaugurační řeč. Přednesl ji francouzsky, přestože dle tisku na ní spolupracoval s překladatelem. V projevu mimo jiné zkritizoval ruského prezidenta Vladimira Putina. "V totalitních zemích romány vycházejí zmrzačené cenzurou, aby podporovaly fantasmagorické výpady jako ten, kdy Rusko vedené Vladimirem Putinem napadlo Ukrajinu. A samo si přichystalo překvapení století, když zjistilo, jak statečně tato malá země vzdoruje jeho vojenské převaze, atomovým bombám a četným vojskům," prohlásil Llosa. "Podobně jako v románech také v této válce slabší vítězí nad silnějšími, protože se bijí za nesrovnatelně správnější věc," dodal.
Podle agentury AFP byly Llosovy výroky o to významnější, že někteří členové Francouzské akademie včetně stálé sekretářky, třiadevadesátileté historičky Helene Carrere d’Encausseové, dlouhodobě zastávali proruské postoje, jak v aktuálním čísle popsal týdeník L’Obs. "Román buď zachrání demokracii, nebo padne po jejím boku," pravil na konto současného konfliktu Mario Vargas Llosa.
V inaugurační řeči vychválil francouzské literáty Gustava Flauberta, Victora Huga, Emila Zolu nebo Jeana-Paula Sartra. Prohlásil, že Francie "disponuje kulturou tak odvážnou, tak svobodomyslnou, tak univerzální, že je kulturou celého světa", a že konkrétně "díky francouzské literatuře začal celý svět snít o uspořádání lepším než to, v němž žijeme".
Právě celoživotní láska k francouzské kultuře jej vedla k tomu, že jako třiadvacetiletý v roce 1959 odcestoval do Paříže. Tam nejprve pracoval ve španělské redakci francouzské agentury AFP, než se začal živit psaním.
"V mém mládí celou Latinskou Ameriku včetně Peru ovládala francouzská kultura. Paříž byla něco jako hlavní město světa, myšlenky francouzských tvůrců čněly nad všechny ostatní, a když jsem se učil francouzsky, když jsem nepřetržitě četl francouzské autory, ve skrytu jsem toužil také se stát francouzským autorem," vzpomínal.
Teprve v Paříži objevil spisovatele jako Argentince Julia Cortazara či Kolumbijce Gabriela Garciu Marqueze. Po jejich boku se následně přiřadil k představitelům takzvaného boomu latinskoamerické literatury v 60. letech minulého století. Ze čtveřice těch nejznámějších, k nimž patří ještě Mexičan Carlos Fuentes, je už Mario Vargas Llosa jediným žijícím. "Je to paradoxní, ale teprve ve Francii jsem si začal silněji uvědomovat svou peruánskou totožnost a cítit se jako latinskoamerický spisovatel," přiznal v projevu.
Uvedení Maria Vargase Llosy do slovutné akademie vzbudilo ve Francii nebývalý zájem zaprvé proto, že autor nepíše francouzsky, zadruhé protože je o deset let starší, než nařizovala pravidla. Akademici však udělali výjimku a Llosu zvolili většinou 18 z 22 hlasů. "Nesmírně se zajímá o dění v akademii. Neustále si nechává něco posílat, je aktivní online, ke všemu se vyjadřuje. Myslím, že ho to fascinuje," řekla vloni stálá sekretářka.
Podle deníku The Times kritici označují Llosovo zvolení za důkaz úpadku francouzské kultury. Podle nich akademici ohnuli pravidla a pozvali do svých řad populárního cizince, který nepíše francouzsky, jen aby na sebe upozornili. Naopak třeba katolický deník La Croix věří, že Llosova sláva může akademii pomoct překonat izolaci.
Spisovatel se ve Francii těší enormní úctě, jako prvnímu zahraničnímu autorovi se mu dostalo zvláštní pocty, kdy mu ještě za života vyšlo kompletní dílo v prestižní kolekci Pleiade vydavatelství Gallimard. Podobné pocty se z žijících tvůrců dočkal také československý rodák Milan Kundera, ten je však držitelem francouzského občanství.
Francouzské akademii se dlouhodobě nedaří dostatečně rychle zaplňovat uvolněná místa po zesnulých členech. Mario Vargas Llosa tento čtvrtek usedl na křeslo číslo 18 a dle zvyku přednesl smuteční řeč za svého předchůdce, filozofa a historika vědy Michela Serrese, jenž zemřel roku 2019.
Akademii tvoří 40 doživotně volených členů, kterým se proto přezdívá nesmrtelní. Motto bylo uvedeno na pečeti kardinála Richelieua, jenž instituci založil. Jejím cílem je šířit po světě francouzštinu a střežit její čistotu, což je podle agentury AFP náročné zejména dnes, kdy také do francouzštiny pronikají anglická slova. Vloni například akademici kritizovali používání sousloví jako big data nebo drive-in. Stejně tak se ohradili proti anglicky znějícím zkratkám, jako když francouzský národní železniční dopravce SNCF provozuje nízkonákladovou dopravu pod hlavičkou Ouigo, což zní jako anglické "we go".
Podle agentury AFP však vliv instituce oproti předchozím staletím významně poklesl a mnoho lingvistů už dnes nepokládá názory akademiků za relevantní.
Instituce také uděluje ceny, dotace či granty a aktualizuje slovník, jehož první verze byla dokončena roku 1694. Zatím poslední devátá edice pochází z roku 1992. Akademici na setkání přicházejí v obleku s typickými olivovými výšivkami na klopě a mečem.
Mario Vargas Llosa, jenž roku 2019 navštívil pražský veletrh Svět knihy a jehož díla v českém překladu Anežky Charvátové vydává nakladatelství Argo, je autorem románů Město a psi, Rozhovor u Katedrály, Pantaleón a jeho ženská rota, Tetička Julie a zneuznaný genius nebo Kozlova slavnost. Také za ně roku 2010 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jejího laureáta mezi svými členy Francouzská akademie neměla desítky let, od dob Francoise Mauriaca, jenž byl členem zvolen v roce 1933 a švédskou cenu obdržel roku 1952.
Llosa je ještě členem Peruánské jazykové akademie a Španělské královské akademie. Coby autor zastávající pravicové názory a hájící kapitalismus často čelí kritice v převážně levicové, socialistické Latinské Americe.
Prvním cizincem v řadách Francouzské akademie se roku 1971 stal v Paříži narozený americký spisovatel Julien Green, který žil v letech 1900 až 1998. Před deseti lety do akademie nastoupil též haitsko-kanadský prozaik a novinář Dany Laferriere.
