Zdá se, že za studené války oblíbené téma smrtících jedů a operací tajných služeb tedy pokračuje i tři desítky let po pádu železné opony.
Debutant je napínavá kniha o chemických zbraních a agentech KGB, stejně jako autorova předešlá díla však přesahuje hluboko do historie a psychologie. "Chtěl jsem napsat knihu o jedu. O otravě jako metafoře všeho, co se s námi stalo ve 20. století: o temném svazku vědy a totalitního systému, ze kterého vzešla temná monstra," stojí v úvodu anglického vydání.
Devětatřicetiletý Sergej Lebeděv žije střídavě v Berlíně a Moskvě, je aktivní novinář a pro své knihy často volí témata z ruské historie. Nakladatelství Pistorius & Olšanská za uplynulou dekádu vydalo Hranice zapomnění a Děti srpna v překladu Libora Dvořáka, letošního Debutanta do češtiny převedl jeho bratr Milan Dvořák.
Lebeděv vypráví příběhy z pozice mladého člověka, který odkrývá rodinná tajemství, zašmodrchané vztahy, události zohyzděné totalitou. Několik témat se přelévá z jedné knihy do druhé, například ekologické vnímání společenských problémů.
V Hranici zapomnění se snad jako první mladý ruský spisovatel zamyslel nad tábory nucených prací z hlediska jejich dopadu na životní prostředí: jak sibiřský průmysl postavený na základech otrocké práce v době stalinismu - těžba rudy, vápence, kácení tajgy, otrava řek i vzduchu zplodinami - zohyzdil krajinu. Jak se kolem konglomerátů rozrostla obrovská města, která jsou znetvořená, zabíjejí všechno živé kolem sebe a zanechávají hluboké otisky v historii i mentalitě lidí.
Román Debutant sleduje únik yperitu a jiných jedovatých plynů z chemické výzkumné laboratoře, který u dětí v okolních vesnicích vede k onkologickým onemocněním a mentální retardaci.
Lebeděv často připodobňuje historii ke geologii: jeho postavy objevují různé nánosy událostí, tlaky, jež zformovaly rozhodování celých rodin, vulkanické výbuchy v podobě zatýkání či válečných bojů.
Autor je původem geolog, což v Debutantovi dosvědčí popis původního malého ostrovního kláštera na řece Volze, z něhož se později stalo chemické výzkumné středisko. "Historie Ostrova začala dávno. Mohutná řeka rozrušila vápencový val, který jí stál v cestě. V jeho masivu se skrývaly zkamenělé srůsty korálů, shluky liliových květů na droboučkých stéblech s kolénky," popisuje.
Také v pozdější klášterní historii zkoumá geologické, podzemní vrstvy vývoje: "V dolních patrech Ostrova, kde existoval jen dlouhý čas kamene, žili a v anonymitě umírali násilně do řehole uvedeni vězňové… Byly jim známy jen roky - zjara za povodní prosakovala do žalářů říční voda - a kámen uchovával jimi vytesané nápisy… na těch bezejmenných a ke smrti zaživa odsouzených zakládal také horní, vládnoucí Ostrov svou sílu, když vyrůstal z pomalých, skoupých a zlobných kvasinek jejich utrpení."
Třetím nosným tématem Lebeděvových knih je totalita a její instituce jako gulagy, tábory nucených prací, vězení či vojenské školy.
Debutant nahlíží do uzavřeného tábora zvláštního typu, spíš do uzavřeného města. Jedná se o vesničku Ivanšenkovo v Samarské oblasti, roku 1918 přejmenované na Trock. Další název, který dostala osm let nato, se již kryje s jejím "zneviditelněním": nové jméno Čapajevsk na mapě Sovětského svazu neexistovalo.
Od konce dvacátých let zde stála tajná laboratoř na výrobu chemických zbraní, která byla kamuflovaná jako vězeňská kolonie. Po druhé světové válce zaměstnancům detailně rozepisovala, jak se mají chovat pro případ, že by je nepřátelé pozorovali z letadel: pohyb ve venkovních prostorách byl povolen pouze v určité hodiny a určitým způsobem, zaveden byl systém tří vrátnic a strážních věží, tajná policie kontrolovala personál v práci stejně jako v soukromém životě.
Do města Čapajevsk se nedalo dojet vlakem, nedalo se tam dovolat, nesměly do něj jezdit návštěvy. Nezmiňovaly se o něm žádné zeměpisné publikace z dob Sovětského svazu do roku 1989.
Hlavního hrdinu knihy tato zóna fascinuje. Strávil v ní dětství, strávil v ní dospělý život, vybudoval zde kariéru. Toto prostředí pro něj tvořilo bezpečnou slupku nejen před vnějším světem, ale také před vlastním svědomím. Celý život vyvíjel jedy a neptal se, jak a kdy mohou být použity: je přece vědec, slouží vlasti, vykonává mimořádně náročný úkol.
Tuto slupku později narušuje několik faktorů - rozpad Sovětského svazu a otevření města, emigrace, změna identity a v neposlední řadě protagonistova blížící se smrt. Je možné v takovém rozpoložení nahlížet na svůj život jinak? Není to dokonce nutné? Základní otázky neodbytně nutí k přemýšlení jak uprchlého vědce, tak i agenta, který jde po jeho stopě.
Román je v anotaci označen jako thriller a spádem i detektivní zápletkou se mu opravdu podobá. Autor ovšem odhaluje víc. Čtenáře vede hlubokým předivem myšlenek, od stalinismu přes rozpad Sovětského svazu k čečenské válce. Ústředními postavami nejsou vědec a voják, v tomto románu dva vykonavatelé smrti, ale spíš jed a totalitarismus. Právě to je ta zvláštní "vnitřní optika, která Lebeděvovi umožňuje vidět a pocítit celou hloubku antropologické katastrofy, jež se odehrála v Rusku ve dvacátém století", jak ocenil další mistr ruské prózy Vladimir Sorokin.
Sergej Lebeděv: Debutant
(Přeložil Milan Dvořák)
Nakladatelství Pistorius & Olšanská 2020, 200 stran, 269 korun
