Jejich třídenní "comebacková" akce v Liverpoolu minulý týden přesto vyvolala rozruch. Přijít na ni směly pouze čtyři stovky lidí (na guestlistu byl ve stylu jejich humoru pouze Vladimir Putin + 1) a každý z přítomných dostal nějakou roli. Na hudbu samotných The KLF se sice dostalo, ale samozřejmě v dosti bizarní podobě, jak je u dua zvykem.
Bill Drummond a Jimmy Cauty, členové popové skupiny The KLF, spálili 23. srpna 1994 na opuštěném skotském ostrově Jura bankovky v hodnotě milion liber. Uzavřeli tak jednu část své kariéry, nicméně slíbili tehdy, že jejich pauza bude trvat přesně dvacet tři let.
Nebyla to žádná náhoda, v mytologii popových sabotérů hrálo číslo spojované s pověrčivostí vždy důležitou roli. Čekací doba na jejich návrat uplynula minulý týden, a jak The KLF slíbili, tak udělali. Mistři podvratností se vrátili třídenní akcí v Liverpoolu, na níž mimo jiné představili svoji novou knihu.
The first Toxteth Day of the Dead #jams #klf #welcometothedarkages #firsttoxtethdayofthedead pic.twitter.com/ChwGe1OwSm
— Mandie Buchanan (@MandieBuchanan) August 26, 2017
Bylo přesně dvacet tři sekund po středeční půlnoci, když k liverpoolskému knihkupectví News From Nowhere dorazil zmrzlinářský vůz s rakví uvnitř, vyhrávající hit What Time Is Love? a árii O Sole Mio.
Na místech řidiče a spolujezdce samozřejmě nemohl být nikdo jiný než Bill Drummond a Jimmy Cauty. Na šprýmaře z The KLF čekalo 400 fanoušků, kteří je přivítali potleskem. Uvnitř knihkupectví pak proběhla autogramiáda jejich právě vydaného románu 2023: A Trilogy.
Knihu podepsanou jménem jejich prvního hudebního projektu z druhé poloviny osmdesátých let The Justified Ancients of Mu Mu ohlašovali jako "utopické kostýmní drama odehrávající se v blízké budoucnosti napsané v nedávné minulosti". Místo podepisování nicméně text jen razítkovali.
Píseň Justified and Ancient od The KLF během jednoho z večerů zazpíval Jarvis Cocker
#badgerkull and Jarvis... #KLF pic.twitter.com/T9shZwV5Eh
— Nick Madden (@Nicholas_Madden) August 25, 2017
Účast na třídenním happeningu s názvem Vítejte do temných časů stála sto liber a každý ze čtyř set účastníků dostal svoji roli - od hrobníka po výrobce fanzinů či obsedantního fanouška s úkolem celý den tweetovat.
Ve středu si mohli vyslechnout - dle očekávání maličko parodickou - panelovou diskusi Proč členové Nadace K zapálili milion liber, ve čtvrtek čekala diváky divadelní adaptace zmíněné knihy a v pátek se dočkali koncertu kapely Badger Kull.
Samozřejmě to mělo jeden háček. Seskupení sestavené právě dvojicí The KLF z dobrovolníků hrálo jen jedinou píseň Toxteth Day of the Dead, a to tři minuty. Čekal snad někdo od proslulých šprýmařů něco normálního?
Ukradený sampl a přednastavený beat
Přelom osmé a deváté dekády minulého tisíciletí byl v britském popu hodně zvláštní dobou. Zavedené pořádky hudebních žebříčků tehdy narušovaly projekty přicházející z undergroundové acidhousové scény.
Zatímco politiky i bulvár vzrušovaly hlavně ilegální taneční večírky a případy předávkování extází, do hitparád vlétli raveoví kutilové vybavení bicími automaty a samplery. Leckdo v tom viděl ducha punku, dělat hudbu bylo ale o dekádu později vlastně ještě o něco jednodušší. Tři akordy? Zbytečný luxus! Stačí jeden ukradený sampl a přednastavený beat.
Bill Drummond a Jimmy Cauty, schovaní pod hlavičkou projektů The Justified Ancients of Mu Mu, The Timelords a později The KLF, se ze zástupu jim podobných raveových producentů od počátku vydělovali.
Bylo jim už přes třicet, měli umělecké vzdělání a s popem a médii si pohrávali s gustem znalců konceptuálního umění, jimž ale není nic svaté. Prvním albem 1987 (What the Fuck Is Going On?) naštvali švédské hvězdy ABBA, jimž vykradli jednu píseň. Desku pak sami dobrovolně zničili.
O rok později vysamplovali znělku k sci-fi seriálu Dr. Who, přimíchali do ní kus Rock and Roll (Part Two) Garyho Glittera a několik dalších rockových šlágrů a jako The Timelords dobyli číslo jedna britského žebříčku. Podobné kousky nebyly tehdy nic výjimečného, jen The KLF ale o svém vítězství napsali knihu Manuál (jak se dostat na vrchol hitparád), v níž muzikantům radí, jak se dělá hit.
Následujících pět let bylo ve znamení doslova ohňostroje podvratností. The KLF chrlili jeden hit za druhým a točili desky, které dále posouvaly hranice možností samplingu. Například koláž Chill Out vydaná v roce 1989 je dodnes považovaná za jedno z nejlepších ambientních alb všech dob.
Když už to vypadalo, že kapela se stává součástí standardního hudebního průmyslu, zase překvapila. Příklad: Když v roce 1992 přebírala cenu Brit Awards za nejlepší britskou skupinu roku, pozvala si na pódium grindcoreovou kapelu Extreme Noise Terror a během společného vystoupení pálila do šokovaného publika ze samopalů (slepými, samozřejmě). "KLF právě opustili hudební průmysl," neslo se sálem po ukončení koncertu.
Kapela následně nechala smazat všechny svoje desky z katalogů a de facto zmizela z povrchu zemského. Definitivní tečka přišla v okamžiku, kdy The KLF spálili milion liber, údajně všechny peníze vydělané hudbou. "Chtěli jsme s nimi udělat něco zajímavého," okomentovali to chlápci, na které se samozřejmě snesla vlna kritiky.
V roce 1997 se The KLF vrátili jako 2K, a to přesně na dvacet tři minut, které jim stačily na to, aby světu předvedli skladbu Fuck the Millenium. Jinak se ale Drummond a Cauty věnovali hlavně aktivitám ve světě výtvarného umění.
O návratu The KLF se šeptalo zhruba od letošního ledna, kdy se v Londýně objevil plakát s nápisem 2017: What the Fuck is Going On? odkazující na jejich debutovou desku. Spekulovalo se o koncertech, nové desce, že je z toho nakonec jen kniha, bylo pro fanoušky patrně trochu zklamáním. Třeba se ale ze skromného comebacku nakonec vyvine něco většího.
