Rataj, mimo jiné autor melodií z filmu Jan Palach či seriálu Bohéma režiséra Roberta Sedláčka, patří k nejvýraznějším zdejším tvůrcům. Jeho Movis na letošním ročníku festivalu Pražské jaro zahraje Česká filharmonie 20. května v Obecním domě.
Sólového partu se ujme špičkový klavírista Ivo Kahánek. Ten se stejný večer představí publiku jako sólista ještě jednou, v monumentální Symfonii č. 4 od Američana Charlese Ivese. Dirigovat ji z USA přiletí uznávaný propagátor soudobé hudby David Robertson. Sestavu doplní Pražský filharmonický sbor.
Movis původně vzniklo pro belgického klavíristu Daana Vandewalleho, jehož recitál český skladatel viděl v pražském Atriu na Žižkově. Ratajova novinka měla premiéru před třemi lety na Ostravských dnech, největší české přehlídce soudobé hudby. Už tehdy autor považoval za výjimečné, že Movis publikum vůbec mohlo slyšet. Že se to teď stane znovu, a to rovnou na Pražském jaru, by ho ani nenapadlo.
"Pokud jedna soudobá skladba zazní v současnosti vícekrát po sobě, je to vlastně anomálie. Když mi to, že by Movis mohla zahrát Česká filharmonie, přišel říct její ředitel David Mareček, měl jsem velkou radost," vzpomíná Rataj. Volba sólisty padla na třiačtyřicetiletého Ivo Kahánka.
Tím začalo velké dobrodružství, protože dva různí interpreti pojmou stejnou partituru každý jinak. V případě Movis to platí dvojnásob: jeho součástí je několikaminutová improvizace sólového klavíru. "Původně se odvíjela od toho, jak hraje Daan Vandewalle, který má blízko k nejrůznějším formám jazzu, improvizované hudbě a grafickým partiturám. To všechno je v té skladbě zakódováno. To znamená, že kromě jiného interpretačního přístupu s sebou nese i fakt, že jiný člověk bude výrazně jinak improvizovat," popisuje Rataj.
Sám je zvědavý, jakých kontur výsledek nabude v Kahánkově podání. "Poslední dobou se velmi intenzivně zabývá soudobou hudbou a má v sobě energii i vůli vykročit z těch pozdně romantických kruhů, kde se jako interpret zapsal," míní Rataj, jenž chce sólistovi při interpretaci dát co největší svobodu.
Na pražskojarní koncert se připravují už několik měsíců. "Je to něco jiného než hrát dvě stě let mrtvého skladatele," souhlasí Ivo Kahánek, jehož kariéru roku 2004 odstartovalo vítězství v Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro. Podobá se to vykročení do prázdna, kdy interpret musí čekat, že ho hudba jako voda ponese dál, a on ví, že ten proud neskončí, přirovnává pianista.
Podle Michala Rataje se Česko v posledních letech začalo více otevírat soudobé hudbě, přesto velké instituce ve srovnání s okolními zeměmi moc příležitostí ke vzniku nových děl nevytvářejí. Vše podstatné, co se v současné tvorbě odehrálo za poslední dekády, vznikalo mimo oficiální instituce, tvrdí.
"Pražské jaro letos v tomto směru opravdu nastartovalo a všichni si přejeme, aby to trvalo dále. Takový obrat, kdy soudobá hudba různého typu a napříč různými projevy zazní v takovém množství, je bezprecedentní a řekl bych bohudíky za to, že se na festivalové úrovni konečně odráží něco, co se na té ‚punkové‘ děje už poslední dvě tři dekády," myslí si Rataj, který komponuje od začátku tisíciletí.
Ives ve správných rukách
Kromě kompozice Movis na koncertu 20. května zazní Symfonie č. 4 od Charlese Ivese, který byl vedle George Gershwina stěžejním americkým autorem první poloviny 20. století. Na tomto díle pracoval přes deset let, koncipoval jej pro koncertantní klavír a obsáhlý orchestr s účastí sboru.
Sólový part přednese Ivo Kahánek. Diriguje David Robertson, který 13 let vedl filharmoniky v americkém St. Louis, od poloviny 90. let minulého století účinkuje v newyorské Metropolitní opeře a obdržel cenu Grammy za nahrávku skladby Johna Adamse. Patří k propagátorům soudobé hudby.
Uživit se pouze tím je podle něj těžké, až nemožné. "Když skladatel dnes napíše tak rozsáhlou skladbu, je to projevem určitého autismu. I když nakrásně dostane nějakou objednávku, ty peníze jsou spíše zanedbatelné, než aby odpovídaly rozsahu práce," přiznává.
Inspiraci bere mimo jiné ze Šumavy, odkud pocházeli jeho předci a kde občas tráví volný čas. "Já jsem nikdy nebyl skladatelem vážné hudby, kterého známe z učebnic. Myslím, že hudební projevy současnosti jsou příliš bohaté na to, než aby skladatel chodil s motýlkem po koncertním sále," říká o sobě.
Zajímají ho spíše přesahy, a přestože má za sebou klasickou průpravu, vždy ho to táhlo do světa elektronické hudby a jazzu.
Právě skladby jako Movis nicméně tyto světy propojují. "To, co se v ní odehrává na úrovni barvy zvuku a jakým způsobem se ten zvuk v průběhu času vyvíjí, by nikdy nemohlo vzniknout bez toho, co jsem se v poslední době naučil při studiové práci s elektronickou a filmovou hudbou," doplňuje Michal Rataj.
Koncert
(Pořádá festival Pražské jaro)
Česká filharmonie & David Robertson
Obecní dům, 20. května.
