Dvořák dlouho před Amerikou a Amerika dlouho po Dvořákovi, mohl by znít podtitul prvního koncertu Filharmonie Brno s Dennisem Russellem Daviesem v roli šéfdirigenta. Dějištěm úterní události byl brněnský Stadion, Janáčkovo divadlo je stále v rekonstrukci.
Spojení První symfonie Antonína Dvořáka zvané Zlonické zvony a orchestrálního díla současného autora Johna Adamse s titulem Harmonielehre čili Nauka o harmonii výstižně charakterizovalo směr, kterým se orchestr s novým šéfem bude ubírat. Osvědčená klasika se přirozeně vezla na jedné lodi s tvorbou žijícího skladatele a pod Daviesovou taktovkou hrál orchestr přesvědčivě i přesně.
Symfonické skladby Zlonické zvony a Harmonielehre od sebe dělí sto dvacet let, alespoň co se týká doby vzniku. Dvořák svou první symfonii napsal v roce 1865, i když na premiéru si musela počkat až do roku 1936. Sám skladatel pokládal partituru za ztracenou a našla se vlastně náhodou v jednom lipském antikvariátu. Symfonie se nakonec hrála poprvé právě v Brně na Stadionu, kde zazněla i včera.
Dvořák své první orchestrální dílo psal jako čtyřiadvacetiletý. Při poslechu je patrné, že hledal vlastní cestu, na kterou mu svítil osobitý talent. Byl tehdy violistou v orchestru Prozatímního divadla, hrával i pod taktovkou Bedřicha Smetany a musel dobře znát tehdejší operní repertoár.
Ve Zlonických zvonech ale nic z toho není slyšet: Dvořák se obrací spíš k raným romantikům Schubertovi, Mendelssohnovi a jejich prostřednictvím k Beethovenovi.
Z perspektivy Dvořákovy pozdější tvorby už jsou ale také poznat obrysy jeho osobitosti - melodické bohatství, které zasazuje české hudební idiomy do světového kontextu, nápaditá instrumentace stavějící na dřevěných dechových nástrojích, reminiscence témat napříč větami a klasické uvažování v celkové výstavbě díla.
John Adams svým orchestrálním kusem okomentoval traktát o harmonii, který v roce 1911 napsal Arnold Schönberg. Je to komentář z perspektivy roku 1985 a také z pohledu amerického skladatele, jenž stál u zrodu minimalismu - tedy stylu, který s avantgardou vycházející ze Schönbergových skladeb i teorií bouřlivě polemizoval.
Byl to právě minimalismus, který v dlouze se rozvíjejících plochách vracel do hudby srozumitelně znějící durové a mollové akordy, pravidelný rytmus a tvrdošíjné opakování nenápadně obměňovaných motivů. Adams se ale zároveň k hudbě doby, kdy Schönberg svou teorii tvořil, zcela neironicky hlásí.
Filharmonie Brno zahrála pod Daviesovým vedením výborný koncert, který navíc přímým přenosem vysílala síť Euroradia. Orchestr si musel udělat dobré oko u každého, kdo si přenos naladil, a v sále byl zážitek ještě silnější.
Orchestr jako by se zkoncentroval do jednoho zdroje zvuku, z něhož vycházelo veškeré hudební dění, odvíjely se z něj vodorovné struktury motivů a témat i harmonické vrstvy. Jakkoli jsou Dvořákův i Adamsův přístup v hudbě pochopitelně odlišné, přece obě poloviny koncertu zachovaly stylovou jednotu provedení.
Zvuk Filharmonie Brno byl kompaktní a jeho struktura dobře čitelná, pokud se na ni člověk soustředil. Celková soudržnost byla na prvním místě a oběma skladbám seděla. Dvořák byl založením klasik a Adams se obracel k člověku, který se rozhodl klasiku překonat. Možná právě z toho vyplynul jakýsi hudebně-filozofický styčný bod, který koncert držel pohromadě. Obě skladby snadno unesly zvukovou i stylovou jednotu, která prolnula celý večer.
V Adamsově Harmonielehre tak bylo možné o to lépe vnímat kromě skladby samotné i ozvěny Dvořákovy První symfonie. Stýkal se živý rytmus obou prvních vět, pastorální lyrika Dvořákovy druhé věty s melancholickou melodikou střední části Adamsovy kompozice, rondový charakter čtvrté věty Zlonických zvonů s kroužením Adamsových minimalistických postupů.
Orchestry v Brně, Praze ani v Ostravě momentálně nemají sál, kde by mohly na nekompromisní úrovni existovat a tvořit.
Nejde ale zdaleka jen o to, že koncert Filharmonie Brno s Dennisem Russellem Daviesem byl vydařený po všech stránkách - od dramaturgie až po detailní provedení. Orchestr byl takových výkonů občas schopen také v minulých letech.
Důležité je, že Davies bude v Brně tímto důsledným způsobem jako šéfdirigent pracovat pravidelně, což orchestru citelně chybělo. Právě Davies by měl vrátit zpět vysoký interpretační standard, který nepřijde jen občas, ale dá se na něj spolehnout.
Jedinou bolestí úterního koncertu byly nevyhovující prostory Stadionu - funkcionalistické budovy, která je jako koncertní sál pokládaná za provizorium už od roku 1923. Akustika vůbec není špatná, jinak je ale špatně všechno. Hudebníci přicházejí na pódium husím pochodem uličkou mezi publikem, ze stropu visí staré diskokoule, předsálí je v částečné rekonstrukci. Zázemí pro orchestr pak stísněné a nevyhovující.
Dvořák a Adams
(Inaugurační koncert šéfdirigenta)
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies - dirigent
18. září, Sál Stadion, Brno
Bohužel to není jen problém Filharmonie Brno - česká hudební tradice se momentálně rozvíjí v absolutně nedůstojných pracovních podmínkách. Orchestry v Brně, Praze ani v Ostravě nemají sál, kde by mohly na nekompromisní úrovni existovat a tvořit.
Další program "šéfdirigentské řady" čeká Filharmonii Brno s Dennisem Russellem Daviesem ve dnech 18. a 19. října v Besedním domě. Zazní díla již nežijících amerických skladatelů Charlese Ivese a Loua Harrisona společně s Dvořákovou Novosvětskou.
