Recenze: Láska, nenávist a vladařská odpovědnost. Collegium 1704 hrálo Vivaldiho

Lenka Máčiková jako Mirinda, vzadu dirigent Václav Luks.
Snímek z úterního koncertního uvedení Arsildy v podání Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 v pražském Rudolfinu.
Foto: Petra Hajská
Petr Fischer Petr Fischer
13. 11. 2019 12:04
Antonio Vivaldi se stal součástí světové popkultury. Notorické melodie jeho Čtvera ročních dob, dokola hraného také pražským turistům, jsou podobně známé jako Mozartova Malá noční hudba nebo Beethovenova Devátá. Zato Vivaldiho operní tvorba obecně známá není.

Že je to obrovská škoda, ukázalo před dvěma lety provedení autorova díla z roku 1716 nazvaného Arsilda, královna pontská ve Slovenském národním divadle. Inscenace v režii Davida Radoka sbírala ovace u diváků i kritiků, podobně jako ve své době Vivaldi. A tak se orchestr Collegium 1704, který v představení hostoval, nyní rozhodl operu Arsilda oživit i koncertním provedením.

To včerejší pražské v Dvořákově síni Rudolfina bohužel poznamenala nemoc mezzosopranistky Francescy Ascioti, kterou nahradila Aneta Petrasová z vokálního souboru Collegium Vocale 1704. Ne že by Petrasová jako Lisea podala špatný výkon: naopak, vzhledem k tomu, že roli do hloubky nestudovala a neměla ji v opakováních vyzpívanou, šlo o pozoruhodné vystoupení.

Arsilda ale na Liseině partu dost stojí. Lisea, dvojče krále Temese, je vlastně hlavní rolí - mohlo by se podle ní jmenovat celé dílo. To v Lisee se mísí všechny mravní konflikty mezi erotickým poblouzněním a skutečnou láskou, mezi povinností státu a touhou.

Ve Vivaldiho moralitě (chemicko-morální podstatou dění mezi dvěma páry připomíná Goethovo o sto let mladší Spřízněni volbou), složené na poetické libreto Domenica Lalli, je Lisea jakési medium smíření a harmonizace ve zvláštní milenecké čtveřici, jejíž city se navzájem prolínají. A na Liseině důrazu a hloubce prožívání závisí úspěch díla: přesvědčivost moderace lásky, nenávisti, zrady a vladařské odpovědnosti.

Aneta Petrasová se s rolí sžívala postupně. Její první árie Fingi d'aver un cor (Předstíráš, že se tvé srdce…), opatřená zpěvnou a snad nejkrásnější melodií celé opery, byla poněkud opatrná, skoro až stydlivá.

Po přestávce v árii Frà cieche tenebre (Do temnot), jedné z nejtesknějších chvil večera, už byla plná citu, vyzývajícího k odevzdání vůle božské přírodní jednotě; byl to cit až sametový, tak jako příjemný, kulatý, uklidňující a hladivý hlas Petrasové. Přesto se nešlo zbavit dojmu, že šlo jít ještě o kus dál, že si pěvkyně něco málo stále nechává pro sebe.

Aneta Petrasová jako Lisea.
Aneta Petrasová jako Lisea. | Foto: Petra Hajská

To korejský kontratenor Kangmin Justin Kim, který zpívá Liseina milence a budoucího manžela Barzanea také v Radokově úspěšné inscenaci, včera pěl naplno od prvního nástupu.

Kim nepřitahoval pozornost okázalostí, neokouzloval pouze skvěle zvládnutým exotickým kontratenorem. Vystupoval především dramaticky, jako by chtěl všem předvést, že operní hraní nespočívá primárně v performanci pohybové, nýbrž v dramatice hlasu. Kim hrál hlasem od první do poslední vteřiny: v první árii Sempre piace goder il suo bene (Je vždy potěšením užít si miláčka) ještě působil jako rozjařený sebevědomý floutek, který bezstarostně pomiluje vše, co mu přijde pod ruku, což jaksi mimochodem vyjadřovala i ostentativní uvolněnost pěvcovy melírované patky.

Ve své závěrečné árii Tornar voglio al primo ardore (Chci se vrátit k prvotní lásce), v nejprocítěnějším vystoupení večera, už to byl jiný člověk: vyrovnaný, věrný milenec, který našel hloubku citu i míru disciplíny pro svou rozlétanou duši.

Video-ouvertura dirigenta Václava Lukse k opeře Arsilda. | Video: Collegium 1704

Kimův zpěv a Vivaldiho hudba v této pasáži strhla i dirigenta Václava Lukse, který se do Barzaneovy vroucí zpovědi natolik položil, že jeho náklony narážely na hranice zákonů fyzikální rovnováhy. Pomyslně však levitoval celý sál, jak se nechal unášet Kimovým hlasem ve Vivaldiho hudbě.

Arsildě v podání kanadské mezzosopranistky Mireille Lebel se nic takového nepodařilo, jakkoliv se vyznačovala citlivým zpěvem se sklonem k rozmarnému herectví. Snad proto, že Arsilda je duše rozpolcená, byla nejpozoruhodnější její árie o nutnosti poletování mezi dvěma plameny, které ji spalují. V těchto chvílích byla Arsilda křehká, což Vivaldi opakovaně zdůrazňoval i nástrojově - to když Mireille Lebel jednu árii zpívala propletena s tóny harfy, jinou v doprovodu jemných sólových houslí.

Mireille Lebel jako Arsilda.
Mireille Lebel jako Arsilda. | Foto: Petra Hajská

Pěvecké pevné jádro opery tvořily dva mužské hlasy, bas Lisandra Abadieho a tenor Fernarda Guimarãese, kteří hrají také v Radokově bratislavské inscenaci: první strážce koruny a strýce dvojčat Cisarda, druhý krále Tamese a dvojče Lisey.

Pevný základ opery Arsilda dotvářel zdvojený ženský prvek, Lenka Máčiková jako Mirinda a Helena Hozová coby Nicandro. Mirindina přírodní jiskřivost střídala i pochopení ambivalentní přirozenosti lidské touhy. "Kdo si chce užívat lásky / aniž by zakoušel bolest / ať se od ní drží daleko / aby ho nezasáhl šíp."

V této uměřenosti a poznání opera končí, proto také nepřichází žádné grandiózní hudební finále, nýbrž jakési souměrné usebrání v harmonickém rozprostření všech hlasových (sóla i sbor) a nástrojových tónů.

Snímek z úterního koncertního uvedení Arsildy.
Snímek z úterního koncertního uvedení Arsildy. | Foto: Petra Hajská

Vivaldiho operní moralita měla i v koncertním provedení nesporné kouzlo, k němuž pomohl soustředěný výkon Collegia 1704. Václav Luks ho umí v sekundě ztišit i netradičně rozkřičet a řídí jej skoro až fyzickými doteky (dirigovat se dá i pohledem a hlavou).

Možná o to víc se vtírala myšlenka na scénické předvádění, které do hudby a opery jakožto koncertu citů dokáže autenticky vtáhnout. Praha má opět dvě operní scény. Na jednu z nich by se bratislavská Arsilda mohla někdy na chvíli vejít.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Španělský král pověřil premiéra Sáncheze sestavením další vlády

Úřadující španělský premiér a šéf socialistů Pedro Sánchez ve středu po jednání se španělským králem Felipem VI. oznámil, že od panovníka přijímá pověření k pokusu o sestavení nové vlády. Upozornil však, že celý proces pravděpodobně potrvá ještě týdny.

Sánchez uvedl, že od příštího týdne se pokusí získat na svou stranu další politické subjekty ve značně fragmentovaném parlamentu. "Žádná jiná alternativa není možná," zdůraznil socialistický politik. Hlasování o důvěře nové vládě v parlamentu však budou podle Sáncheze pravděpodobně předcházet ještě týdny jednání.

Socialisté (PSOE) zvítězili v listopadových předčasných volbách, ale nepodařilo se jim získat nadpoloviční většinu v parlamentu. Ze 350 poslanců jich mají pouze 120.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

V 88 letech zemřela filozofka Eva Formánková. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77

Ve věku 88 let zemřela filozofka a redaktorka Eva Formánková. V 60. letech stála u vzniku edice Váhy, která se věnovala nemarxistické filozofii. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Formánková zemřela v neděli v Praze, poslední rozloučení se uskuteční v pátek od 14:30 na olšanském hřbitově. ČTK o tom dnes informoval její syn Jaroslav Formánek.

Zdroj: ČTK
Další zprávy