Podobně jako celou Evropu i svět, také Českou republiku zasáhly oslavy 250. výročí narození skladatele W. A. Mozarta. Tak se u této příležitosti konala v neděli ve Stavovském divadle premiéra jeho opery Apollo et Hyacinthus, již v koprodukci nastudovalo Liberecké divadlo F. X. Šaldy.
Opera je zpracováním jedné z Ovidiových Metamorfóz, která byla upravena páterem Rufinem Widlem pro školní potřeby. Mozart školní příběh zhudebnil během měsíce zřejmě s pomocí svého otce - ve svých pouhých jedenácti letech. Na charakteru hudby je znát, že se jedná o rané dílo, ale v čisté jednoduchosti už můžeme zahlédnout budoucí Mozartovu velikost.
Zpěváci po kotníky v písku
Scénu vytvořil ředitel ND Daniel Dvořák, který ji pojal jako vyvýšenou čtvercovou plochu; snad obětiště antickým bohům. Prostranství je vymyšleno účelně a díky písku, kterým je naplněno, dodává pomalému ději potřebnou dynamiku.
Ke scéně je uzpůsobena i choreografie sboru: ten vzhlíží k centrálnímu prostoru, na němž se odehrává to nejpodstatnější z celého příběhu. Sbor má ovšem v opeře pouze jediný výstup, a proto pracoval režisér Oldřich Kříž s baletem, jenž měl scéně dodat pohyb. Zdařilo se, výjevy ze života starého Řecka působí citlivě a přirozeně.
Sólisté ve střední partii jeviště zatím v pózách připomínajících živé obrazy odvíjejí příběh o žárlivosti Zephyra, který ve zlobě zahubí přítele Hyacintha, jehož sehrála Christina Vassileva. Její zvučný soprán patřil společně s výkonem další sopranistky Kateřiny Kněžíkové, představitelky Melii, sestry Hyacinthovy, k vrcholům představení. Obě mladé zpěvačky svými výkony "rozsvítily" jinak trochu ponuré jeviště. Kněžíková je doposud studentka konzervatoře v Praze, loni zvítězila na mezinárodní pěvecké soutěže v Karlových Varech.
Výborné i průměrné výkony
Ostatní sólisté předvedli výkony průměrné a celková koncepce opery jim nedala možnost příliš vyniknout ani herecky. Režie skutečně stála na Vassilevě a Kněžíkové, které také příležitost využily beze zbytku.
Ve Stavovském se představil také orchestr divadla F. X. Šaldy pod vedením dirigenta Martina Doubravského.
Latinsky zpívaná opera se vyznačuje dlouhými čísly, která zpěváci předvádějí v linearitě děje. Vzhledem k poměrné "bezobsažnosti textu" bylo bezpochyby problematické najít pojetí, umožňující přijetí díla současnému divákovi. Přesto se to režiséru Křížovi povedlo. Přes školskou naivitu příběhu vytvořil inscenaci, na kterou stojí za to zajít nejen z důvodu doplnění operního vzdělání.
