Miroslav Horníček si svého přítele Šlitra dobíral, že rodák z podkrkonošské vesnice Zálesní Lhoty žil několik prvních let jako Tarzan a že starosta jeho obce zešílel hrůzou, když poprvé spatřil automobil.
Metoda projevovat vzájemné sympatie pomocí mírných urážek pak přešla i do Šlitrova repertoáru ve dvojici s Jiřím Suchým; ty dva seznámil právě Horníček. Šlitr vystudoval práva, ale věnoval se zejména malování a hudbě, přičemž významně proměnil českou písňovou tvorbu.
Toporný introvert, který ještě před založením Semaforu při představení Laterny Magiky nedokázal uvolněně ani dojít k nástroji, a proto ho na pódium táhli už sedícího s klavírem, našel na jevišti svou pódiovou figuru a stal se populárním komikem. Na vrcholu tvůrčích ambicí zemřel v důsledku otravy svítiplynem na Štěpána roku 1969, bylo mu 45 let. Jeho melodie jako Klokočí, Ach, ta láska nebeská, Tereza či Purpura se zpívají dodnes.
Doktor Klavír, jak se jmenuje nová kniha, byla původně postava z nonsensového příběhu herce Josefa Hlinomaze. Miroslav Horníček si ji vypůjčil pro vzpomínku na Šlitra do sborníku, který vyšel rok po jeho smrti. Autor nové publikace Lukáš Berný tedy v tomto směru nebyl nijak invenční, stejně jako když v textu opakuje známá fakta z běžně dostupné literatury.
Bylo by však zpozdilé to Bernému vytýkat - podobně doboví kritici zazlívali Šlitrovi, že se příliš obhlíží po západních hudebních vzorech, snad s nevyslovenou nadějí, že bude raději skládat polky či častušky.
Kromě toho Berný skutečně shromáždil řadu faktů nových, například deník Šlitrovy matky, a kromě poctivého studia archivních materiálů mluvil se spoustou pamětníků. Postupoval citlivě. Když se třeba pokouší vystavět portrét Šlitra jako člověka, nenutí jeho partnerku, herečku Sylvu Daníčkovou, jít do žádných pikanterií. Respektuje její soukromí a zaměřuje se na to podstatné.
Jaký tedy Šlitr byl? Plachý a přitom ambiciózní, poněkud studený a zároveň obklopený mnoha přáteli i ženami. Podmanil si Československo, avšak jeho ambicí bylo zazářit na newyorské Broadwayi.
K nejsilnějším pasážím knihy patří rozklad toho, jak se z kosmopolity Šlitra stal po srpnové okupaci v roce 1968 vlastenec. Jak sólista, pro kterého Jiří Suchý dlouho představoval jen nejbližšího profesního kolegu, nalezl v tomto druhém Jiřím i přítele. Šlitr, člověk obdařený mnoha talenty a zároveň jakousi nesocialistickou pracovitostí, byl plný rozporů. Berný je neoklešťuje a mnohdy v nich spatřuje motor, jenž protagonistu žene v ambicích dál než za horizont Václavského náměstí, které mnoha jeho kolegům v té době stačilo.
Knihu vydalo nakladatelství CPress ze skupiny Albatros Media. Pokud se dají najít nějaké rezervy, tak právě v nakladatelském přístupu. Redakce je místy ledabylá, takže v popisku jedné fotografie - Berný jich shromáždil úctyhodné množství, stejně tak dosud neznámé faksimile - například čteme, že Šlitrova první láska se následně stala "lékařkou žil a cév".
Grafika si s množstvím obrazového materiálu na velkém formátu A4 neporadila zrovna invenčně, zůstala rozkročena kdesi mezi estetikou 60. a 90. let minulého století. Propagace díla se pak zaměřuje spíš na lákavé marginálie - viz postelový snímek oblečeného Šlitra s odstrojenou Naďou Urbánkovou a Věrou Křesadlovou na zadní obálce. To vše pozoruhodný Berného text a jeho badatelské úsilí poněkud nivelizuje.
Semaforské oslavy nekončí, v září hudební kritik Pavel Klusák vydá knihu nazvanou Suchý a Šlitr, Semafor 1959-1969. Má jít o zevrubného průvodce jejich dílem od Reduty do Šlitrova skonu. "Zároveň je to pokus o interpretaci toho všeho," slibuje Klusák.
Doktor Klavír se zaměřuje primárně na souvislosti osobní a kulturně společenské, to vše v delším časovém úseku. Obě publikace se tak mohou vhodně doplnit a vystavět vskutku vrstevnatý portrét osobnosti, která spoluurčovala kulturní kvas 60. let.
Kniha
Lukáš Berný: Jiří Šlitr - Doktor Klavír
Nakladatelství CPress 2024, 699 korun, 168 stran
