Skutečný příběh sportovkyně, jež se stala pornohvězdou, působí jako námět s obrovským dramatickým potenciálem. Jak se s ním vypořádala debutující režisérka Natálie Císařovská?
Snímek Její tělo, který od uplynulého čtvrtka promítají kina, chce od prvních záběrů vypadat světově. Kamera Kláry Belicové zblízka sleduje, jak hrdinka stoupá na skokanský můstek, a přenáší na diváky lehkou závrať ze sportu, v němž ani na desetinu vteřiny nelze polevit z koncentrace.
Detailní záběry střídají celky, v nichž se naopak odráží samota sportovce kdesi tam nahoře, kde se upíná na onen správný moment. V něm jediný odraz, jediný komplikovaný pohyb těla rozhodne o úspěchu, či pádu.
Dokumentaristka Císařovská si pro svůj hraný debut vybrala pozoruhodné téma. Příběh třiadvacetileté ženy, které se před očima rozplynul sen zúčastnit se letních olympijských her v Atlantě roku 1996, a tak se - víceméně náhodou a rozhodně zcela dobrovolně - rozhodla využít své tělo v branži, se kterou se nepojí prestiž a stupně vítězů, je silný sám o sobě. Navíc končí tragicky, krutou diagnózou, které Absolonová podlehla roku 2004 v pouhých 27 letech.
Režisérka se spoluscenáristkou Anetou Honzkovou si udělaly pečlivé rešerše v podobě mnoha hodin rozhovorů s hrdinčinou sestrou Lucií. A právě rozkol mezi sourozenci, kteří společně bydleli i sportovali, dokud se Absolonová v podání slovenské herečky Natálie Germáni nevydala na novou kariérní dráhu, patří k ústředním dramatům vyprávění.
Její tělo je pozoruhodné v tom, že poměrně bez předsudků nahlíží do zákulisí pornografického průmyslu. Neskandalizuje svět divokých večírků po natáčení, naopak vypichuje opomíjený fakt, že - pokud dáme do závorek případné morální pochybnosti - natáčení porna je poměrně tvrdá práce. Bez dvojsmyslů: jde o hodiny a hodiny na place, pózování v krkolomných polohách musí být fyzicky i psychicky náročné.
Do tohoto světa Absolonová vplouvá spíše jako zvědavý průzkumník než nějaká oběť pochybných castingů či oplzlých producentů. Naopak si užívá, že opět dokáže mít věci pod kontrolou. Jelikož je úspěšná, ví, že si může dupnout. Což pochopitelně netrvá navěky.
S tím, jak se realita účinkování v pornoprůmyslu komplikuje, okorávají i vztahy v rodině. Nejhůř rozhodnutí nese hrdinčina sestra Lucie, již ztvárnila Denisa Barešová. Zamlklý otec v podání Martina Fingera schovává v poličce za lahvemi s pálenkou videokazety s prací své dcery - ne proto, aby se na ně pokoutně koukal, ale aby si je v lokální půjčovně nemohl pořídit nikdo jiný. Jen matka, kterou ztvárnila Zuzana Mauréry, si dceřin úspěch užívá, byť není jasné, nakolik se do pozitivní role sama nutí.
Bohužel právě tragická tečka v podobě kolapsu Absolonové a následného vyšetření, které odhalí nádor na mozku, znemožňuje tvůrcům příběh jakkoli rozvinout či uzavřít. Pornobyznys se postupně rýsuje v čím dál zhýralejším světle, směs fyzicky i psychicky náročného natáčení v kombinaci s alkoholem a drogami mají na protagonistku i její kolegyně nepříliš pozitivní vliv.
Jenže nelze hledat jakoukoli spojitost mezi tímto typem života a smrtící diagnózou. Její tělo tak nakonec selhává v tom, o hrdince, jejích rodinných vztazích či realitě pornoprůmyslu říci něco více, než se ukazuje. Pouze pozorovat události někdy nestačí.
Nejsilnější momenty přicházejí, když se ústřední aktérka účastní prvních natáčení. V té chvíli kamera pracuje v jiném "operačním módu" než kamery, které mají za úkol snímat "akci" pro potěchu diváků porna.
Zaměřuje se na detaily, ale nikoli na takové, po jakých lační publikum hardcore pornografie. Spíše citlivě ohledává tělo hrdinky ve chvílích, než dojde k samotnému sexu, a soustředí se tak na to, co se může odehrávat v její mysli.
Podobně na začátku filmu oko kamery sledovalo hrdinčino tělo v plavkách, opět s jiným cílem než kameramani sportovních přenosů. Důležitý nebyl ani tak ladný skok zakončený trojitým saltem, jako spíše napětí v hlavě sportovkyně.
Lze se tak vcítit do ženy, která domněle svobodně nakládá se svým tělem, přemýšlet nad možná překvapivými paralelami mezi oběma činnostmi či nad hranicemi té svobody. Ale i tyto úvahy zůstávají spíše v rovině letmé myšlenky. Brzy se účinkování v pornu mění v rutinu a kamera se nevyhýbá ostrým detailům na anální sex či jiné praktiky.
Za filmem je cítit velká pečlivost a pracnost, tvůrci angažovali profesionály z obou sledovaných odvětví, což obzvláště v případě vrcholových skokanek do vody nebylo jednoduché. O to více mrzí, že načrtnutá témata nikam nevedou.
Rozkol obou sester, které společně na začátku euforicky zpívaly refrén jedné z písní táborské elektropunkové kapely Sunshine, zatímco poté Lucie nemůže přijít Andree na jméno, vyřeší krutá diagnóza. Ta přetne i hrdinčino účinkování v pornu.
Na katarzi, smíření či dramatické zvraty pocházející z vnitřního rozhodnutí postav nezbývá prostor. To jistě nejde vyčítat dílu, které pouze čerpá ze skutečnosti. Jen se nabízí možná nepříjemná otázka, nakolik je krutý osud Andrey Absolonové námětem na fikční drama.
Její tělo nakonec - navzdory dobré kameře, podmanivému soundtracku producenta Aid Kida a silným hereckým výkonům většiny zúčastněných - působí jen jako lehce dramatizovaná, sugestivnější verze slovníkového hesla o ženě, která byla napřed sportovkyní, poté pornoherečkou a následně obětí zhoubné choroby. Aniž by se tyto kapitoly jejího života podařilo nějak propojit, konfrontovat či najít perspektivu, která by šla nad rámec shrnutí biografických faktů.
