A tak se přihodilo, že po nedávném dvojkoncertu kapel Whitesnake a Def Leppard včera na stadionu v pražském Edenu vystoupili američtí ZZ Top a KISS.
Není to špatná kombinace. Těžiště tvorby obou sestav tkví v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, oba soubory jsou sice stylově odlišné, ale kytarově orientované. Oba si také potrpí na stylizace, které spojují s tím, co hrají.
ZZ Top doplatili na zvuk
ZZ Top dlouhodobě vzývají auta, motorky a krásné ženy. Ty byly včera pohříchu jen v publiku, ale nechyběl mikrofon ve tvaru výfuku a bicí umístěné jakoby na zadní straně trucku.
Na obrovské scéně působilo trio Američanů až osamoceně - bicí a před nimi dva kytaristé, kteří nelítají zběsile po pódiu, ale stojí pár kroků vedle sebe a zabírají minimum místa.
Kytarista Billy Gibbons a basista Dusty Hill podle očekávání předvedli i další typické vizuální prvky své značky, včetně synchronizovaných pohybů s různými kytarami. Střídali je skoro po každé skladbě.
Všichni samozřejmě čekali na pověstné chlupaté kytary pokryté kožešinou. Ani v tom ZZ Top nezklamali. Navíc devětašedesátiletý Billy Gibbons měl své dlouhé zrzavé vousy zastřiženy podle pravítka.
O to víc zklamal zvuk. ZZ Top doplatili na pozici předkapely. Během několika skladeb se sice sound dostal do normálu, ale se zpěvem se zvukaři trápili až do konce. Vinou stadionu to určitě není - už jsme tu slyšeli Metalliku nebo Bruce Springsteena tak, že zněli dokonale ve všech částech stadionu.
ZZ Top, kteří současnou koncertní šňůrou oslavují 50 let existence, předvedli zahuštěný pětasedmdesátiminutový set, v němž se krátké úsečné skladby bez zbytečných prodlev valily jedna za druhou.
Jejich styl, založený na bluesrockovém boogie s nádechem psychedelické hudby, se už léta nemění. Příznivci kapely, kterých byla v lese fanoušků následující kapely KISS zřetelná menšina, dostali všechny své oblíbené skladby a nádavkem v druhém přídavku jednu proslavenou Elvisem Presleyem. Nebylo to Viva Las Vegas, jak všichni čekali, ale brutálně přitvrzený Jailhouse Rock.
Hlavní hvězdy večera
V ZZ Top je cosi bombastického, ale proti KISS jsou to hodní, tišší hoši. Ve dvacet hodin nastoupili nadšeně vítaní "Kissáci" na pódium za ohlušující kombinace petard, ohňů a ohňostroje.
Výbuchů a jisker si během zhruba sta minut všichni užili víc než dost a nakonec ještě přišel obrovský ohňostroj, který by vyrazil dech i otrlým návštěvníkům koncertů Rammstein. K tomu je nutno přidat několik výtahů, jimiž členové kapely - včetně bubeníka - sjížděli nahoru a dolů, lanovku a spoustu dalších efektů, které nestíhala pobrat ani dvě promítací plátna po stranách.
Samozřejmě nemohly chybět masky a obleky ve stylu japonského divadla kabuki a klasických komiksů. Ani detailně snímané vyplazování jazyků.
Divák se nenudil, i posluchač byl ale spokojený. Kapela KISS v roce 1973 přišla se zásadním pracovním heslem "Give the the kids what they want" a nikdy od něj neustoupila. Žádné umění pro umění, ale to, co chtějí děti - dnes už značně odrostlé. Zábavu především.
Kiss jsou i po 46 letech činnosti vynalézavá kapela, která ví, co od ní veřejnost očekává, a vždy ještě přidá nějakou novinku. Tentokrát se čtveřice pokoušela odchýlit od tradiční písňové formy a ve střední části vystoupení rozbíjela skladby různými stop-timy, promluvami k publiku nebo sóly.
Hráli ještě skladbu 100 000 Years, nebo už to byl Cold Gin? Působilo to jako dobře organizovaný chaos a bylo to efektní.
Obdiv si zaslouží i způsob, kterým se KISS vyrovnali s bicím sólem, obvykle nejnudnějším prvkem rockových koncertů. Na obrazovkách ho doplnili tolika efekty, že se najednou stalo čímsi jako filmovou hudbou.
V závěru se KISS vrátili k tradiční písňové formě a zařadili několik svých nezapomenutelných rockových hitů.
Potěšilo, že koncertní úprava I Was Made for Lovin' You překryla dobové diskotékové prvky. V přídavku zase nechyběla balada Beth, která se na první poslech do kissácké divočiny nehodí, ale Eric Singer ji za doprovodu kláves zazpíval tak, že do show dokonale zapadla.
Prague Rocks 2019
KISS & ZZ Top
Eden, Praha, 19. června
Crazy Crazy Nights pak s kapelou zpíval vyprodaný stadion a závěrečné Rock and Roll All Nite s nekonečným koncem jak z dělostřeleckého cvičení korunovalo celou pětaosmdesátidecibelovou podívanou.
Pražské vystoupení KISS se uskutečnilo v rámci turné End Of The Road World Tour, po kterém prý soubor definitivně ukončí kariéru. Lze pochopit, že pro rockové šedesátníky je podobný koncert vyčerpávající. Ale protože rozlučkových turné už jsme zažili spoustu a tolik rozzářených tváří jako včera v Edenu se jen tak nevidí, lze doufat, že to naposledy ještě nebylo.
