Recenze - Už v úterním pozdním odpoledni se pražská Stromovka plnila lidmi, teenageři byli v převážné většině. Nikoliv za účelem pouťových radovánek, jak by se mohlo zdát, tím pravým důvodem byla show v režii velkých Green Day.
Nicméně zdá se, že Výstaviště, místo tradiční Matějské, nebylo vybráno náhodou. Lze dokonce říct, že v sobě mělo zakódovanou jistou symboliku. Nálada toho večera totiž byla svým způsobem pouťová.
Vzduchem se nesla vůně trdelníku a připálených klobás, na trávě odpočívaly rodiny s odrůstajícími potomky, v horkém vzduchu poletovaly balónky. Růžový plyšový králík, který poskakoval na pódiu před nástupem headlinerů, do celkové nálady zapadl přímo dokonale. Chyběly snad jen střelnice a kolotoč.
Trio kolem Billiho Joe Armstronga má rockovou historii v malíku a ví moc dobře, co na velkých scénách funguje. To bylo jasné hned ve chvíli, kdy zpěvákova converska spočinula na prknech pódia. Škarohlíd by možná poznamenal, že si kapela z rockových dějin přivlastnila všechny atributy, které jsou pro stadiónový rock typické. Kytara za krkem, ohňostroje, hlášky typu „Are you ready?" a vytahování desorientovaných fanoušků na pódium jsou jenom špičkou ledovce.
Na druhou stranu, kdo by jim to měl za zlé? Dvacetileté publikum sotva. To se chvělo blahem, že na vlastní oči vidí hrdiny z plakátů zdobících zdi jejich pokojíků. Možná snad jejich otcové, pamětníci „starého poctivého bigbítu". Jenže i ti na takové akce jdou právě s očekáváním velkolepé show plné světel a projekcí. Koho dneska zajímá, že takové efekty už používali Kiss nebo AC/DC před desítkami let?
Právě pamětníci starší tvorby ocenili ukázky z prastarého alba Dookie; při hitovce When I Come Around letěly okamžitě všechny ruce nad hlavu. Ale bavilo se celé obecenstvo s věkovým rozdílem čítajícím víc než dvě generace.
Na megalomanském cirkusu s fosforeskujícím nápisem Green Day nad vchodem je ovšem nejzábavnější fakt, že muzikanti sami jsou nejspíš přesvědčeni, jak po světě šíří převratné revoluční myšlenky. Ostatně jak přímočará je jejich hudba, tak jednoznačné jsou jejich texty. To hlavní si zapamatujete, už když skladbu hrají podruhé v rádiu.
A když si je pak na koncertě chcete zahalekat s kapelou, vůbec nevadí, že jste ve škole z hudebky neměli výbornou. Evidentní jednoduchost se sice kapela naživo sice snaží zakrýt prodlužováním jednotlivých pasáží a opakování vybraných motivů, výsledný dojem je však víceméně rozpačitý.
Atmosféru cirkusového vystoupení podtrhly torza skladeb od Doors či zmíněných AC/DC. Jakoby se pouťový vyvolávač snažil zuby nehty zaujmout a volal: „Podívejte se, co ještě můžu vytáhnout ze svého kouzelného klobouku!"
| Čtěte také: Green Day se vzbudili a inscenují revoluci jako muzikál Green Day se nenechají cenzurovat Wal-Martem |
Co se triu nedá upřít, je sama cesta, kterou za dobu své existence ušlo. Z pubescentního punkrockového spolku zpívajícího o strastech dospívání vystoupali až do světel mnohatisícových hal, kde kážou o škodlivosti dnes už bývalého pána Bílého domu. Tomuhle tématu zasvětili předposlední album American Idiot, které jim dost možná zachránilo kariéru a které i na pražském vystoupení dostalo nemalý prostor.
Je otázka, do jaké míry to bylo o přesvědčení hudebníků a do jaké míry se jednalo o bohapusté surfování na módní vlně antibushismu. Faktem je, že najít pro kapelu nový terč bude teď pro jejich „realizační tým" velkou výzvou.
Green Day přivezli do Prahy v první řadě zábavu pro masy. Nic víc, nic méně. Kdo si přišel pro velkolepá gesta, pompézní efekty, byl zcela jistě spokojený. Kdo očekával i něco hlubšího nebo nedej bože cokoliv, co by jen připomínalo punkové hnutí, odcházel s prázdnou. Vlastně to bylo jako na matějské.
Ovšem i z té můžete jít s pocitem, že jste si užili minimálně spoustu vábně pokleslé legrace, nebo naopak s motající se hlavou a zkaženým žaludkem. V případě úterního koncertu se jednalo spíš o druhou variantu.
Green Day, Výstaviště Incheba Expo. Praha, 29. 6. 2010.
