Praha - V Lucerna Music Baru ve čtvrtek vystoupí argentinsko-uruguayská skupina Bajofondo. Loni nadchla publikum na Colours of Ostrava i na Pohodě v Trenčíně, teď přivezou nové album Mar Dulce, na kterém hostují Elvis Costello nebo Nelly Furtado.
Návštěvníky koncertu zase nemine uchvacující směs tanga, rocku i elektroniky a také skvělá videoprojekce.
"Nebereme vážně komentáře někoho, kdo si říká zastánce tradičního tanga. Každá epocha má svůj výraz a projev. Mě nadchl Chopin stejně jako Dr. Dre nebo The Hives," říká v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz zakládající člen, uruguayský DJ a producent Juan Campodónico.
Co preferujete: stadiónové show, nebo klubové koncerty?
Určitě je rozdílné hrát na festivalu a v klubu nebo v divadle. V menších prostorách je nejdůležitější koncentrace na produkci. Na festivalech je zase nejdůležitější docílit spojení konkrétního místa, nálady, hudby a publika. Ale ať hrajeme kdekoliv, naše show končí vždycky stejně. Publikum stojí a aplauduje. Nebo skáče až nahoru na jeviště.
Jak jste spokojeni s úspěchem alba Bajofondo Mar Dulce?
Deska v některých zemích vyšla teprve nedávno, někde ještě vůbec. Vlastně teprve začínáme evropské turné, které ji propaguje. Ale v našich zemích, tedy v Argentině a Uruguaji, sklidila obrovský ohlas. Trochu bizarní je, že Zlatou desku získala v Argentině a hned potom v Řecku
Na Mar Dulce jste spolupracovali s výjimečnými postavami včetně Elvise Costella.
Bajofondo funguje od založení jako otevřený prostor, kde by se měla vytvářet nečekaná spojení a vůbec se vzájemně křížit lidé, země, styly i nejrůznější období. Pro nás je něco naprosto přirozeného spojovat rockové rytmy se samply orchestrálního tanga a elektronikou.
Bajofondo si dokázalo najít vlastní estetiku. A lidé, kteří se s ním díky spolupráci sblížili, přinesli pak do svých projektů něco z našeho ducha. Stejně jako pro nás je přínosná spolupráce s lidmi, které obdivujeme.
Bajofondo spojuje tango s elektronikou i rockem. Využívá tradiční postupy, zároveň je progresivní. Co na to říkají zastánci tradičního tanga?
Neříkáme, že hrajeme tango Hrajeme hudbu, která žije díky mnoha jiným vlivům, která vytváří zvukové krajiny z našeho okolí a mnoha dalších oblastí. Je tam určitě tango, milonga nebo candombe, ale také rock, hip hop, techno i house.
Byli jsme nadšení, když se nám na první album povedlo dostat hodně elektroniky. Teď říkám, že děláme post-elektronickou hudbu. Obsahuje hodně konceptů z hip hopu nebo techna, ale tak z 80 procent ji pohání naše krev.
Mladí hudebníci mají většinou k hudbě rodičů či prarodičů pohrdavý postoj. Vy naopak tradiční hudbu podporujete a snažíte se ji šířit po světě. Je v lidech kolem Rio de la Plata tango tak zakořeněné, že bez něj nemohou žít?
Tahle představa je trochu romantická. Ale vlastně asi ano: naše země se formovaly díky srážkám kultur a silným migračním vlnám ve 20. století. Ještě teď naši kulturní identitu tvoříme - a tohle téma jsme povinováni posilovat. Taky je to odpověď globalizaci. Je pro nás důležité hrát v Londýně právě naši hudbu a ne nějakou kopii. Latinská Amerika je pro svět nová, neprozkoumaná a zajímavá. Zpracovává míšení kultur, které vytváří nové formy. To je i případ mexických filmových režisérů Iňarritu nebo Cuarona.
Váš kolega z Bajofonda Gustavo Santaolalla je velmi úspěšným tvůrcem filmové hudby - Amores Perros, 21 gramů, Zkrocená hora, Motocyklové deníky - a tvorba Bajofondo je vůbec svým vyzněním hodně filmová. Neláká i Vás spolupráce na filmech?
Hodně mě nadchnul svět obrazů, který může být obsažen v hudbě, nebo který hudba vytváří. S Gustavem už jsme dokonce spolupracovali na druhém Shrekovi. Rád bych se téhle cesty držel i dál.
Jinak právě komponuji hudbu k albu CAMPO, velmi osobnímu projektu. Jeho hlavní ideou je vytvořit něco jako soundtrack k životu - nejde o formát pro rádia, ale o něco, co ozvučí tvůj život a změní ho k lepšímu. Navrhuji interiéry pro nitro člověka. Interiéry duše.
Vyrůstal jste v Uruguayi. Byla tam za Vašeho mládí podobně tristní situace kolem rocku jako v Argentině? Santaolalla byl prý dokonce kvůli hudbě vězněn.
To je pravda, v celé Jižní Americe to za vojenských diktatur v 70. letech bylo velmi podobné. Moje rodina dělala divadlo, museli jsme emigrovat a žili jsme osm let v Mexiku. Z tak negativních zážitků si ale musíte vzít něco pozitivního. Být otevřený a spojovat se s dalším světem, když už je vaše země v područí zpátečníků a fašistů. Myslím, že tvorba Bajofonda i další hudba, kterou dělám je spojená právě s tímhle pohledem na svět. Naše kořeny jsou nejen okolo Río de la Plata, ale také v mnoha dalších zemích, kde jsme v Uruguayi museli žít.
Jak se hudebníci vyrovnávají s obrovským černým trhem, který v Latinské Americe nabízí snad veškerou hudbu za zlomek cen?
Formy distribuce hudby se pořád mění - ne k lepšímu nebo k horšímu, jen se mění. Jiný případ je, když vidíte svoji desku na ulici s ošklivým obalem, která je špatná i zvukově; to vážně naštve. Vadí mi to daleko víc z těchhle - řekněme - estetických důvodů než proto, že jsem přišel o ten cent z prodaného disku. Když někdo stahuje hudbu z internetu, mám pocit že to funguje spíš jako rádio dalšího věku. Je to způsob, jak se hudba dostane k lidem.
Bajofondo Pa Bailar - song z nové desky Mar Dulce
