O masové vrahy se Yung Lean zajímá: když zrovna netvaruje keramické vázy na hrnčířském kruhu, skládá rockovou operu o rasistickém bojovníkovi proti imigrantům a vrahovi 11 lidí ze začátku 90. let minulého století Johnu Ausoniovi.
Jeho otec píše fantasy literaturu, matka s běloruskými kořeny se věnuje LGBT aktivismu. Yung Lean je všechno dohromady. Raper, módní návrhář, producent, umělec. A také člověk, který ještě před završením 20 let stihl propadnout drogám, žít na Floridě, dostat se do psychiatrické léčebny a z ní se vrátit zpět do rodného Švédska. Právě odtamtud do zavřeného světa poslal jednu z nejvýraznějších desek roku, své čtvrté album Starz.
Nevešel se do škatulky
"Nikdy jsem nebyl klaun, vždycky spíš trochu outsider," říká v aktuálním rozhovoru pro britský Guardian. "Když jsem začínal, lidé se hádali, jestli to všechno myslím vážně a jsem originál, nebo jestli je to celé ironie."
O ironii nešlo, není ale divu, že to nebylo hned jasné. Když v roce 2013 zamořil internet virálním hitem Ginseng Strip 2002, nevypadal, že by měl v plánu zbořit hitparády. Tenisky značky New Balance, světlá větrovka s kapucí, digitální hodinky Casio a rybářský klobouček působily spíš jako propriety zakřiknutého pouličního sígra, který sice do kamery dokáže zamumlat pár veršů o morfinu, AIDS, Zmijozelu a zpěvačce Adele, ale necítí se u toho komfortně.
"Hodně lidí se dokáže ztotožnit se šestnáctiletým klukem, který rapuje o svých oblíbených věcech a chová se trochu jako blbeček," řekl později Lean v rozhovoru pro časopis Vogue a jednoduše tím vystihl prvotní úspěch své crew Sad Boys, kterou založil s producenty Yungem Shermanem a Yungem Gudem po náhodném setkání v místním parku.
Leanovi se všechno dalo věřit - potloukal se po Stockholmu, maloval graffiti, poslouchal rapery 50 Centa i Nase a sám rapoval o tom, co znal: ledovém čaji Arizona, Harrym Potterovi, marihuaně a všudypřítomném smutku, který prorůstá každým, kdo se v pubertě zrovna nevejde do některé z vhodných škatulek. "Nebuďte smutní, buďte šťastní," psali sice později Sad Boys na svůj Tumblr, emo image si ale cíleně pěstovali.
Se smutným rapem navíc přišli ve správnou chvíli. Velcí hráči jako Kanye West a Drake za sebou dávno měli vydání melancholických desek 808s & Heartbreak a Thank Me Later. Nikdo už nečekal, že rapem bude proudit jen testosteron. Zato se čekalo na člověka, který nebude tolik zajetý v popkulturních strukturách a pečlivě vystavěný obraz současného rapu naruší nečekanou energií. Yung Lean a jeho Sad Boys ji měli a v podstatě bezprostředně po vydání debutové mixtape Unknown Death 2002 vyjeli na evropské turné. Když roku 2014 vystartovali i do Spojených států, oslavovaly je už i noviny New York Times.
Příběh rekonvalescence
Sad Boys měli všechny atributy outsiderů. Yung Lean podle konvenčních měřítek neuměl dobře rapovat a produkce jeho tracků vždy působila dojmem sonických črt, narychlo nahozených v kavárně na Macbooku. Přesto začalo být jasné, že Yung Lean nebude obskurní hvězdou jedné sezony, po instantním úspěchu zase odklizenou do hlubin internetu.
Pomáhalo mu, že vždy působil oběma směry: uměl vystihnout digitální nostalgii, podivný mechanismus doby, které vládl smutek z nenaplněné budoucnosti. Zároveň byl ale vždy intimní a introspektivní, několika jednoduchými slovy přesně pojmenovával univerzální emoce spojené s dospíváním ve světě plném tlaku.
A má i velký, tragický zvrat: po vydání studiového debutu příznačně nazvaného Unknown Memory se v roce 2015 na dva měsíce přemístil na Floridu, kde natáčel druhé album Warlord. Vypěstoval si závislost na kokainu a xanaxu, na iPhonu sepisoval novelu poskládanou ze svých dětských nočních můr a postupně se začal propadat do temnoty. Když se po sérii paranoidních záchvatů dostal do psychiatrické léčebny, zasáhla jej další rána: při autonehodě se mu zabil blízký přítel a manažer Barron Machat.
Příběh Yunga Leana je od té doby příběhem rekonvalescence. A izolace. Poté co si pro něj do Spojených států přiletěl otec a na nějakou dobu jej ukryl na švédský venkov, se Yung Lean odpoutal od současného rapu. "Dělám hip hop, protože jsem se do éry hip hopu narodil," řekl v roce 2016 časopisu The Fader. "Kdybych se narodil v sedmdesátých letech, určitě bych dělal punk."
Lean tím potvrzuje pozici bílého outsidera, který nectí kořeny žánru ani jeho historii, jenom jej využívá jako šablonu. Po vydání krotkého alba Stranger v roce 2017 se ale teprve na současné novince Starz usadil v pozici člověka nezávislého na čemkoliv, co se v rapu aktuálně děje.
Outsiderství je pro něj důležitější než pozice na scéně, o čemž svědčí i hostování indierockového krále vyděděnců Ariela Pinka v titulní skladbě. Pink, ironický hračička a provokující mistr neobjevených kytarových hitovek, sice v tracku Starz zpívá jen pár veršů, jeho účast je ale symbolicky důležitá. Yung Lean si splétá novou síť vztahů.
Zůstat opravdový
Album Starz má nečekaně blízko k desce Nectar, kterou tak trochu v utajení a nenápadně vydal loni pod jménem Jonatan Leandoer96 - jedna je plná melancholického indie rocku jako vystřiženého z osmdesátých let, kterému nechybí saxofonová sóla ani zvonivé kytary, druhá překvapuje utlumenými beaty a zasněným rapem, místy přecházejícím do jednoduchých vokálních melodií.
Obě nahrávky ale stojí na emoci rezignovaného smíření a zkušenosti člověka, který "prodal svoji duši moc mladý" a ve věku, kdy se většina lidí teprve začíná rozhlížet po světě, už rekapituluje průšvihy a líže si rány.
Vlastně by to neměla být podařená deska: rocková mytologie nám říká, že když umělec přestane pít i brát drogy a místo toho začne chodit boxovat, opustí jej subverzivní energie. Yung Lean ale na tuhle past vyzrál. Dokazuje, že vyšinutá mysl není zárukou dobrodružného umění.
Yung Lean postavil několik důležitých mostů do budoucnosti, zároveň se ale často otáčel i do minulosti - už jeho průlomový singl Ginseng Strip 2002 byl plný odkazů na počátek milénia, ačkoliv vyšel až roku 2013. Teď jako by se Lean vracel k vlastním začátkům. Výhradní producent alba Whitearmor staví na analogových syntezátorech a evokuje zvuk producenta Clamse Casina, který s raperem Lil B pomáhal definovat takzvaný cloud rap, žánr rostoucí a pulzující především na platformě Soundcloud.
Zásadně se nemění ani texty, Lean pořád stopuje popkulturní odkazy, do veršů zapojuje metafory ze světa Pokémonů nebo Hvězdných válek, vždy je ale používá k vyjádření vlastních emocí. Nepodává ucelenou zprávu o svém psychickém stavu: tahle deska není pomníkem vyřešených problémů, spíš zachycuje cestu.
"Dokud člověk zůstává opravdový, všechno je v pohodě," říká Yung Lean v rozhovoru pro Vogue, a přestože je myšlenka stará několik let, dá se použít i na aktuální desku. Yung Lean už není vůdčí postavou žádné scény, jeho výraz zmutoval do tak unikátní podoby, že se nedá zkopírovat. I díky tomu je pořád opravdový.
Yung Lean: Starz
YEAR0001 2020
