Praha - Myslím ze, Nick by na téhle desce neměl hrát na kytaru, prohlásila prý před začátkem nahrávání třetího alba It's Blitz zpěvačka Karen O. Tím definovala syntezátorovou podobu novinky, která posouvá newyorské art-punkové trio do dalších kreativních levelů.
Yeah Yeah Yeahs, kteří s debutem Fever To Tell v roce 2003 vtrhli do éry The Strokes a White Stripes, se záhy stali jednou z nejzajímavějších popových kapel tohoto tisíciletí. Tak se představí i 1. července v pražském klubu Roxy.
Časopis Rolling Stone před lety nazval profil Yeah Yeah Yeahs podle hanlivého označení, kterého se kapele dostalo od jednoho z jejích „haters" - Gotik, šprt a coura.
| Čtěte také: Jo, jo, nové EP je je od Yeah Yeah Yeahs |
Zní to možná příliš vulgárně, ale přesně to odpovídá buňce, která dokázala obsáhnout caveovsky vyhlížejícího - a nade vše povzneseného - kytaristu Nicka Zinnera, technicky školeného free-jazzového bubeníka Briana Chase a zpěvačku Karen O, v jejíž subtilní figuře spolu žije jak vzteklá riot grrl, tak glitterem fascinovaná Debbie Harry.
Na podium přenesla jak extravagantní kostýmy návrhářky Christian Joy, tak nezkrotnost Iggy Popa, jež v ženském podání působila ještě víc nebezpečně.
V této nesourodé, a přesto nejvhodnější sestavě Yeah Yeah Yeahs dokázali odolat úspěchu živočišného debutu a o tři roky později se pokusili v studiu vypiplat následovníka Show Your Bones, který by ukázal i jejich akustickou stránku.
Letošní It's Blitz se hrdinsky pokouší jít tam, kam by se srabi nikdy nepustili. Bubeník Brian Chase vzpomíná, jak je producent Nick Launay (Nick Cave, Lou Reed, Arcade Fire) ve studiu prosil: „Nicku jsi nejlepší kytarista, jakého v rock'n'rollu máme, přece nebudeš hrát na syntezátory!"
To ještě netušil, že klávesy, na které bude celé album nahráno, Nick koupil za pár šupů přes eBay a polovina ze čtyř (!) zvuků nebyla funkčních. Nakonec starý model kláves Arp, které slyšíme i na deskách Joy Division nebo Kraftwerk, dodal hudbě Yeah Yeah Yeahs prvky atmosféry, disca i dramatičnost nové vlny.
Sice se tak do tvorby Yeah Yeah Yeahs vloudila nezměrná chuť tančit jako o život, ale punkový postoj k hudbě zůstal. Dokresluje ho i to, že když se Nicka Zinnera reportér BBC zeptal, jestli by It's Blitz znělo jinak, kdyby klávesy nebyly rozbité, odpověděl lakonicky: „Yeah!"
