New York - Rockové duo The White Stripes už neexistuje. Ve společném komuniké médiím to oznámili kytarista Jack White a bubenice Meg Whiteová.
„Důvodem nejsou umělecké neshody ani nedostatek chuti pokračovat, ba ani zdravotní problémy - Meg i Jack se cítí skvěle a jsou v dobré kondici," píše se v tiskové zprávě. Ukončením kariéry chce prý dvojice především „zachovat to, co je na této kapele krásné a unikátní, a už to nepokazit".
Po čtrnácti letech se tak definitivně uzavírá diskografie jedné z nejvlivnějších kapel první dekády nového tisíciletí. Byli to právě The White Stripes, kdo společně s newyorskými Strokes vrátili do rocku syrovou energii vycházející z bluesových kořenů a stáli na počátku „garážového" revivalu, který v první polovině dekády zrodil nespočet kapel. Ty se po jejich vzoru hlásily k tradici zlatých časů rocku i určitým členem „The" na začátku jména.
Sourozenci vyrobení z Lega
Ačkoliv pod názvem The White Stripes existovali už od roku 1997, svět si dvojice výrazněji všiml až s druhým albem De Stijl z roku 2000 nahraném na osmistopý magnetofon v Jackově obyváku. Kapela si z holandského grafického stylu dvacátých let 20. století nevzala jenom jméno, ale také minimalistickou estetiku: jejich abstraktní hudba si bohatě si vystačila s Jackovými kytarovými riffy a úsporným rytmickým stylem Meg.
I jejich tvorba hledala ideál v jednoduchosti a pohybovala se mezi konstrukcí nového a návratem k podstatě rocku, kterou pro ně byly bluesové riffy. Styl spojující jejich syrovost i zuřivost punku pak dotáhli k dokonalosti na albu White Blood Cells z roku 2001.
Kapela nejprve zaujala britské rockové magazíny, které je častovaly nálepkami jako „nejdůležitější kapela od časů Sex Pistols". Amerika a zbytek světa se přidali teprve posléze. Čtvrté album Elephant z roku 2003 už startovalo v první desítce amerického žebříčku, v Británii dokonce na jedničce.
Po celém světě se ho prodalo pět milionu kusů a převzali za něj svoji první Grammy za nejlepší alternativní album. Pak přidali ještě tři další, získali také dvakrát Brit Award. Nejslavnější éru Stripes zachycuje koncertní film Under Blackpool Lights z roku 2004. Rok předtím si Meg a Jack zahráli v jedné povídce z cyklu Kafe a cigára Jima Jarmusche.
The White Stripes uměli kariéru chytře podpořit mediálními mystifikacemi. Dlouho například mlžili kolem svého vztahu a prohlašovali se za sourozence, dokud novináři nevypátrali, že jsou ve skutečnosti bývalí manželé (rozvedli se po čtyřech letech v roce 2000).
Od podobných kapel je odlišovala i minimalistická červeno-bílá stylizace, kterou podpořily ikonické videoklipy, jež pro ně točil Michel Gondry. Ten k Fell In Love With the Girl s animovanými kostkami Lego získal několik cen MTV, vtipně rozfázované pohyby v Hardest Button To Button zparodovali třeba Simpsonovi.
Páté album Get Behind Me Satan v roce 2005 představilo nový zvuk Stripes, ve kterém holé riffy částečně nahradily klavírní melodie nebo marimba. Poslední studiové album Icky Thump natočili The White Stripes v roce 2007 a vrátili se na něm k syrovému zvuku.
Koncertní aktivity i budoucnost kapely výrazně ovlivnily úzkostné stavy Meg White, kvůli níž kapela zrušila i část turné na podporu desky. Od té doby měli Stripes pauzu s jedinou výjimkou, derniérou televizní show Conana O´Briena na stanici NBC. Jack a Meg se s ní vloni v únoru loučili písní We ´Re Gonna Be Friends, která se nakonec stala i jejich labutí písní.
Díky za to
Události kolem poslední dokončené šňůry kapely zachycuje dokumentární film Under Great White Northern Lights, který se vloni promítal v kinech a vyšel na DVD. V samém závěru dokumentu se Jack snaží hudební partnerku rozveselit u klavíru, Meg se ale místo toho rozpláče.
Psychické problémy Meg brzdily i přípravu sedmé desky, která už patrně zůstane nedokončená. „Meg je hodně stydlivá a hodně tichá holka," prohlašoval v roce 2009 Jack v rozhovoru pro MusicRadar. „Nesmím na ni spěchat."
Sám Jack White se během dekády stal jedním z nejvlivnějších muzikantů vůbec. Působí v kapele The Raconteurs, s nímž zatím vydal dvě desky. Jeho dalším „vedlejšákem" je kapela The Dead Weather, v níž se v roce 2009 potkal s Alison Mosshart, zpěvačkou The Kills.
Čtěte také:
The White Stripes mají rádi buřinky, chyby a Kanadu
The White Stripes válčí s americkou armádou
Další aktivitou vydavatele vinylových desek je produkování desek - stojí například za znovuzrozením country zpěvačky Loretty Lynn, s níž natočil Grammy ověnčenou desku Van Lear Rose. Napsal také hudbu k filmu Cold Mountain a s Alicií Keys titulní píseň k bondovce Quantum of Solace. Ve fázi příprav je projekt s Norah Jones a producentem Danger Mousem nazvaný Rome.
„The White Stripes už nepatří Meg a Jackovi. The White Stripes teď patří vám a můžete si s nimi dělat, co chcete." vzkazuje kapela fanouškům v dopise na rozloučenou. „Krása umění a hudby trvá tak dlouho, jak jen lidé chtějí. Děkujeme, že jsme to s vámi mohli sdílet."
