Recenze - S dvouletou pravidelností vysílá originální čtveřice rockerů z východočeského San Piega do oběhu alba, u kterých i ti nejcyničtější kritici zatracující domácí rockery uznale pokyvují hlavou. I na Fenoménu určitě najdou důvod, proč kapelu nezatratit.
Vypsaná fixa se před lety odrazila od alternativních klasiků Pixies a téměř punkový zvuk doprovodila zručnou textovou akrobacií zpěváka a kytaristy Márdiho. Žádné pivní chlapáctví ani "pravdařská" klišé.
Frontman dokázal nad stylově živočišnou hudbou vystavět specifický svět , který může být pro někoho vyšinutý, ale rozhodně nepostrádá rozmanitá slovní kouzla a fantazie.
Vypsaná fixa patří mezi nejoblíbenější české koncertní kapely, ale rozhodně ji stojí za to poslouchat i z přehrávačů, stran festivalového běsnění. Pardubičtí se navíc své přednosti rozhodli podpořit vyspělejším zvukem. Kvůli novému albu angažovali zkušeného producenta Dušana Neuwertha, který se podepsal například pod kariéru elektrorockerů Tata Bojs.
Kapela si vůbec dala s deskou záležet - v zimě vyhlásila koncertní pauzu a pořádala tvůrčí tábory, kde vznikaly nové melodie. K devatenácti písním pak Márdi připsal slova. Výběr se nakonec zúžil na třináct skladeb, které nahráli.
Výsledek se líbil i jim; nemuseli nic hekticky dodělávat ani dopisovat ještě ve studiu jako obvykle. "Nebránili jsme se ničemu, chtěli jsme, aby na desce byl největší nářez, co jsme kdy udělali, a pak klidně písnička zahraná na španělku," vypočítával Márdi v létě.
Fenomén je skutečně vyváženější i pestřejší než předchozí Krása nesmírná, kam se mezi šestnáct skladeb vloudily i slabší kusy. Playlistová dieta albu prospěla a nově nabytá zvuková kvalita a pestrost nikterak neubily víru v sympatickou bezelstnost kapely, která snad ani nedokáže kalkulovat s prostorem v komerčním éteru.
Vypsaná fixa nejspíš znovu zůstane těsně před branami skutečně masové obliby. Přesto, a možná právě proto, že Márdi, Mejn, Mejla a Pítrs dokázali vytvořit skutečnou alternativu ke klišovitému uchopení "obyčejných" témat, které v jiných podáních znějí banálně.
Jinými slovy: lásku a vztahy je možné vyzpívat i jinak než kýčem ve stylu Petra Koláře. Přitom tak, že to může zajímat mlčenlivé intelektuály stejně jako pulsující festivalový dav.
Kapela dokazuje, že hudebním světem lze proplouvat s empatickým citem a zároveň chytrou nadsázkou. Texty plné nálad a postav není nutné do detailu chápat, ale s trochou fantazie se za ně dají bolestně i radostně dosazovat vlastní příběhy.
O místo v posluchačově duši se rve skepse s optimismem a vtipem. S mrazivými dálnicemi to zkouší pochmurná Papírová hyena, po níž se se zvláštním smutkem za doprovodu jednoduché kytarové linky toulají postavy z románu Sto roků samoty.
Na druhé straně pocitové barikády stojí třeba poklidná neděle, kterou si vytvoří Dezolát se svou dívkou a starým gramofónem. Nezbývá než souhlasit, že "vinylový bůh je šampión".
Síla Vypsané fixy tkví hlavně v neobyčejném vyprávění docela obyčejných příběhů nebo rozhovorů, jak je svým typickým ležérním přednesem kreslí do duše Márdi - třeba v písni Darling.
"Pak jsem řek´hej!/Máš drobný, darling? / A ona řekla, že nějaký má / A já jsem řek´fajn / Tak na dvě kávy / Z automatu - on nám je dá / A pak jsme šli ven / A tam jsme stáli / Tři hodiny a dvacet minut / A kolem byl svět / Který byl správný - i s kelímkama z automatu."
Další výlet do magického San Piega stojí za to nejen slyšet, ale i prožít. Nepřestanete potom nakupovat v supermarketu, ale spolu s Márdim v něm možná uvidíte závodit i Elišku Junkovou.
Třeba se s vozíkem dokonce přidáte a vyplujete "všude prostě tam, kam si vymyslíš". Jako antidepresivní rybička v jedné z nových písní.
Vypsaná fixa: Fenomén. CD, 44 minut. Vydala firma Sony BMG, 2007.
