Londýnská čtveřice z žánru postpunk se do smíchovského klubu vrací rok poté, co tu představila debutové album. Tentokrát přiváží loňskou druhou desku nazvanou Stumpwork, na niž zpívající výtvarnice Florence Shaw odtažitě, lakonicky, zároveň až mrazivě upřímně komentuje všední chvilky. Útržkovitě popisuje rychle plynoucí okamžiky a vytváří surreálné koláže z drobných detailů i velkých celků. Dry Cleaning vyprávějí o dnešním světě civilně a na nic si nehrají.
Do písní s nepravděpodobnými hrdiny - od ztracené želvy po odhozený party klobouček - prolínají ústřižky svých osobních životů a pečlivě odpozorované absurdní situace. Například song s vydrami Kwenchy Kups postupně vrství asociace. Na první pohled nesmyslná a zádumčivá procházka však ústí v upřímný, štiplavý komentář k tomu, co dnešní společnost považuje za důležité.
"Když jsme začínali, měla jsem v mobilu poznamenáno spoustu věcí, které jsem sbírala jen tak pro radost, a z toho vznikla velká část textů. Teď už píšu jinak," vysvětluje Florence Shaw pro server Loud and Quiet. "Myslím, že to je hlavně o sebejistotě a také neposednosti," dodává, proč na druhém albu Stumpwork změnila tvůrčí proces. Přestože skladby stále působí kolážovitě, jsou o něco uhlazenější než v případě předloňského debutu New Long Leg.
Na něm kapela vypilovala styl, rámcově odpovídající škatulce postpunk. Zároveň si ale hrála s prvky jazzu nebo funku.
Dry Cleaning sestavili v roce 2017 kytarista Tom Dowse, baskytarista Lewis Maynard a bubeník Nick Buxton. Zkušení hudebníci předtím sbírali zkušenosti v hardcorových a punkových kapelách, po třicítce se rozhodli založit nový projekt. Vyzkoušeli více zpěváků a zpěvaček, stále však nebyli spokojení s výsledným výrazem, který se jim zdál příliš všední.
Až přátelské setkání Toma Dowse s Florence Shaw, kterou znal ze studií na londýnské Královské akademii umění, zkompletovalo sestavu. Když jí kytarista pustil demonahrávky, kamarádka okomentovala první melodie slovy "Ty jo, to je cool". A Shaw měl jasno. Výtvarnici, jež dosud se zpěvem neměla zkušenosti, se před mikrofon zprvu nechtělo. Nakonec se ale nechala přemluvit a na zkoušku přišla přečíst své až deníkové zápisky či pozorování. Díky jejímu hlubokému hlasu a lakonickému projevu se zrodil zvuk, kterým dnes Dry Cleaning vynikají.
Nezaměnitelný výraz mělo už album New Long Leg. Na něm zpěvačka pečlivě skládá svá drobná pozorování a kombinuje je s útržkovitými komentáři o stavu společnosti, postavení žen, přepracování nebo obecně deziluzi z dospělosti.
K motivům se vrací také na loňské desce Stumpwork. "Nechci ti vybrat bankovní účet / A způsobit ti noční můry, ale / Asi po tobě nikdy nežádám to, co chci / Všude vidím mužské násilí / Pěkný obličej, měkkost / Myslím na 'klub velkých měkkých postelí'," prolíná svoje niterné pocity s realitou londýnských ulic v písni Hot Penny Day.
Schopnost popsat něco velice specifického, co zároveň rezonuje s široce sdílenými prožitky každého z nás, vytváří v hudbě Dry Cleaning intimní, trochu melancholickou atmosféru. Třeba ve skladbě Conservative Hell: "Chtěla bych poděkovat za zorganizování toho výletu do Edinburghu / Až na to, co se stalo s mým Kindlem, byl skvělý / Nikdo mi nikdy nevěřil, až tvoje půlkruhové oči," zpívá Florence Shaw.
Díky zaměření na nejvšednější chvíle je možné si při poslechu vydechnout a odpočinout od hektického života. Střídání detailů s obecnými postřehy v textech vyvolává vnitřní napětí a zároveň umožňuje posluchači ponořit se do vlastních vzpomínek, které se mu s volně rozházenými verši propojují.
Tento typ asociativní, osobní práce s textem má však i úskalí. "Některé způsoby vyjadřování svých pocitů mohou působit trochu vypočítavě," přiznala zpěvačka deníku The Guardian. "Ráda ale píšu i o věcech, které jsou trochu ošklivější nebo kterými na sebe prozrazuji něco neslušného, i když je to třeba trochu zastřené nebo to má podobu hádanky," říká.
Ani na jednom albu nesklouzává ke klišé, mimo jiné i díky tomu, že do jindy vážných textů vplétá něžný humor. Jako když se ve skladbě Don’t Press Me obrací sama k sobě a příliš vysokým nárokům, jež na sebe klade. "Jediné, co jsem si mohla dovolit, bylo koupit si herní myš / Tak nesahej na moji herní myš, ty kryso," zpívá.
Právě upřímnost k sobě i druhým je pro Dry Cleaning nakonec typická, i když na první pohled může působit jako póza. "Abych se prokousala životem, fungovala ve společnosti a zvládala každodenní úkoly, musím zaujmout nějaký postoj," komentuje zpěvačka svoji jevištní personu a vztah k hudbě. "Myslím, že to, jaká jsem na pódiu nebo ve studiu, je bližší pravdě než to, kým jsem po většinu zbylého času," srovnává.
I když přiznává, že koncerty vyžadují určitou míru zjednodušení, ukázat publiku něco osobního je pro ni podstatné. Možná i proto zůstává kolážovitá hudba Dry Cleaning, která se od odtažitého pozorování a osobní zpovědi odráží k celospolečenským tématům, srozumitelná. Je v ní něco uspokojivého. Jako když jen tak pozorujete vydry.
Koncert
Dry Cleaning
Futurum Music Bar, Praha, 25. března.
